Článek
Na rozdíl od Johna Lennona bloudícího vzpomínkami na dětství netrpěl Paul McCartney v roce 1966 zásadními existenciálními starostmi. Se svým životem byl spokojený a naplno nasával atmosféru bohaté kulturní scény Londýna. Ve stejných kruzích se pohybovala i jeho tehdejší partnerka Jane Asherová a večer pak načerpával další podněty v intelektuálském prostředí její rodiny Asherovy. Pro bratra své partnerky Petera, který vystupoval ve dvojici Peter and Gordon, už před pár lety napsal dva její největší hity – A World Without Love a Woman.
Vedle umění klasického nebo konvenčního se McCartney začal zajímat také o alternativní scénu. Záliba v experimentální hudbě (o několik let dříve před Lennonem) ho vedla k myšlence natočit vlastní album podobného ražení. Věděl, že pod hlavičkou Beatles by něco takového neprošlo, nakonec ale zamýšlený projekt McCartney Goes Too Far (McCartney zachází do krajnosti) neuskutečnil ani na vlastní pěst. Domníval se však, že i Beatles by mohli z alternativy čerpat a navrhl, aby scénář ke třetímu filmu Beatles napsal Joe Orton. Také tento záměr však nevyšel, protože manažer Brian Epstein ambiciózní scénář s vraždami, svody a transvestity zamítl hned v počátku.
McCartney žil v té době zkrátka na plno a také skladba vznikající souběžně s Lennonovou Strawberry Fields si nepřipouštěla žádné starosti. Rozverná optimistická Penny Lane je optimistickou ódou na typické anglické předměstí, na míle vzdálenou splínu Strawberry Fields. Společné však měly to, že obě odkazovaly ke skutečnému místu. Zatímco Lennon vzpomínal na dětský domov v sousedství, McCartney umístil děj do malebné ulice v jihozápadním Liverpoolu. Společně s Johnem ji dobře znali, protože tam jako kluci přestupovali na konečné autobusu.
Schéma písně připomíná na první poslech procházku po Penny Lane. Posluchač postupně během pěti slok prochází kolem kadeřnictví s vystavenými fotografiemi, slyší dětský smích při pohledu na bankéře v dešti bez pršipláště, míjí hasiče a sestru prodávající vlčí máky na památku padlých v první světové válce. Nechybí ani zmínka o výše řečeném autobuse nebo občerstvení s proslulými fish and chips. Později se objeví teorie, že obrat „four of fish and finger pies“ má oplzlý podtext, ale vzhledem k Lennonovu potměšilému humoru a McCartneyho zapomětlivosti je dnes těžké říct, jak to tehdy mysleli.
Navzdory tomu, že v refrénu se zpívá o modré předměstské obloze, jsou jednotlivé sloky mišmašem situací odehrávajících se v různých časech – v jedné sloce svítí slunce, v další prší, jiná se odehrává v listopadu. Jde tedy spíš o koláž než jednolitý celek.
Paula první záznamy nepřesvědčily. Byl přesvědčený, že písni něco chybí. To „něco“ našel, když zhlédl Bachův Braniborský koncert číslo 2 v podání Anglického komorního orchestru. Na pikolu v něm hrál David Mason a jeho výkon McCartneyho natolik zaujal, že mu nabídl part v Penny Lane. Se samotným partem si přitom hlavu nelámal a vymyslel ho až přímo na místě. Mason, jinak špičkový hudebník, později ironicky podotkl, že jeho celoživotní práci v oboru klasické hudby hravě zastínilo těch několik hodin, které strávil ve studiu na Abbey Road. Za pravdu mu dává třeba jeho heslo na Wikipedii, kde se zmínka o Penny Lane objevuje hned ve druhé větě a i dále se jí věnuje významná pozornost. Ve své době byla pikola v populární hudbě ještě dost neobvyklým nástrojem a také v tomto ohledu byli Brouci průkopníky.
Penny Lane se společně se Strawberry Fields stala první vydanou písní Beatles v přelomovém roce 1967. Singl neměl preferovanou A stranu, takže se mu někdy přezdívá „singl se dvěma prvními stranami“. Skladby se obvykle uvádějí v abecedním pořadí, byť samotná skupina nejprve nahrávala Johnův příspěvek.
Producent George Martin považoval nový materiál za špičkový a dost ho proto mrzelo, že v hitparádě byla novinka Beatles poražena songem Release Me od zpěváka sentimentálních šlágrů Engelberta Humperdincka. Samotná kapela jeho zklamání nesdílela. Poté, co z ní opadl stres z koncertování a cestování, už si nepotřebovala nic dokazovat. Ačkoliv se oba hlavní autoři Lennon i McCartney vrátili v písních do svého rodiště, kapela nakonec zamítla nápad použít pro další album vzpomínky z dětství.
Penny Lane i Strawberry Fields získaly díky Beatles status kultovního místa, kam se každoročně sjíždějí fanoušci Beatles. A liverpoolská radnice už řadu let marně bojuje s nenechavci, kteří kradou uliční tabulky s nápisem Penny Lane…
Mimo uvedené odkazy byla zdrojem článku kniha Beatles… a byla hudba od Tima Hilla.
