Článek
Pro tehdy čtyřiasedmdesátiletou zpěvačku byla autobiografie v roce 2019 literární debut. Zvolený žánr životopisu je přirozenou a zdánlivě nejjednodušší cestou… ale na druhé straně představuje pro autora obtížnou výzvu, protože musí převyprávět svůj život nezasvěcenému člověku tak, aby ho zaujal. S čímž samozřejmě souvisí i věčná otázka, do jakých situací vůbec čtenáře zavést.
Debbie Harry navíc není spisovatelka. Jejím hlavním oborem jsou písňové texty, které musejí myšlenku sdělit na hodně omezeném prostoru, což je výhoda i nevýhoda zároveň. Životopis naproti tomu představuje spíše běh na dlouhou trať se zcela jinými úskalími.
Zpěvačka se však nezalekla ani jednoho problému a rozhodla se z nich udělat přednost svého díla. Nijak nepředstírá pisatelskou vyzrálost, nelibuje si ve vzletných přirovnáních ani příliš květnatém slovníku. Její vyprávěcí styl je velmi přímý a svou bezprostředností připomíná spíše přátelský rozhovor u kávy.
V tomto ohledu se nabízí srovnání s její souputnicí, básnířkou a zpěvačkou Patti Smith a její knihou Jsou to jen děti. Ta naopak vypráví velmi pěstěným literárním stylem a její dílo připomíná spíše román. Tajemství úspěchu obou zpěvaček je však v tom, že jejich vyprávěcí styl je přirozený a upřímný.
Debbie Harry se ani nepředstavuje jako velká světová hvězda, sází spíše na otevřenost a svérázné kouzlo vlastní osobnosti. Začíná jako malé zvědavé dítě, přes vzpurného teenagera až po cílevědomou ženu. A jakkoli s postupujícími stránkami stárne, její vnitřní dítě se v mnoha momentech znovu a znovu vynořuje. Díky zmíněné otevřenosti si dokáže čtenáře naklonit už po pár stránkách a stát se sympatickou hlavní hrdinkou svého životního příběhu. Nejistotu a váhání dává leckdy najevo přímo v textu, což jeho váhu nijak nesnižuje a naopak mu dodává upřímný lidský rozměr.
Zvláštností knihy jsou fanouškovské obrázky, mezi nimi i toto ztvárnění kontroverzního plakátu k prvnímu turné Blondie…
Obdivuhodné také je, že dokáže na všech 452 stranách držet stejnou úroveň, o žádné kapitole se nedá říct, že by byla vyloženě rozvláčná, nudná, nebo zbytečná. Díky tomu plyne příběh velmi hladce a čtení je svižné. Mnohé příhody jsou „jako ze života“ a čtenář v nich může občas spatřit vlastní zážitky či zkušenosti.
Autorka přistupuje k vlastnímu životu s odstupem a nadhledem. Udržuje si je nejen u historek ze sedmdesátých a osmdesátých let, ale i z doby nedávné, protože vypráví až do doby těsně před vydání knihy. Dokáže si přiznat selhání, stejně jako se pýřit nad dosaženými úspěchy. Správná práce s emocemi tak dokáže čtenáře nejen zaujmout a pobavit, ale i dojmout nebo zarmoutit.
Nejsilněji k tomu dochází v momentě, kdy Debbie Harry, už slavná a úspěšná zpěvačka, pátrá po svých biologických rodičích, kteří ji ještě jako Angelu Trimbleovou dali k adopci. Neochota rodiny se s ní setkat je bezpochyby nejbolestivější pasáží knihy. Najednou tu není Debbie Harry, ale to zvědavé a zranitelné dítě, které celý příběh začíná.
Tento intimní moment znamená, že autorka neváhá čtenáře zavádět i do svého soukromí. Nejde o žádné bulvární návštěvy, po celou dobu má kontrolu nad tím, co o sobě prozradí. Netají se třeba svým sexuálním apetitem ani některými peprnými okamžiky. Nikdy však nevyznívá promiskuitně nebo skandálně. Není to totiž jejím cílem. Naopak, čtenáře dokáže vždy vést tak, aby pochopil její perspektivu a pointu toho, co zrovna líčí a proč to líčí. Ruku v ruce s tím jde i způsob vyjadřování. Není pochyb o tom, že vychází z přirozené mluvy zpěvačky, neváhá tak používat i nespisovná nebo vulgární slova.
Text doplňuje i překvapivý obrazový materiál – kresby Debbie Harry, které jí v průběhu let neposílali její fanoušci. Od vyloženě dětských, až po umělecky velmi hodnotně zpracované. Je to zpestření i proto, že fotografického materiálu je méně, než by asi čtenář čekal.
Ze všeho výše uvedeného plyne, že autobiografie Debbie Harry je po všech stránkách podařeným životopisem slavné osobnosti. Nemusí se zdaleka omezovat jen její fanoušky, díky svým kvalitám může oslovit publikum nepoměrně širší. I při vědomí, že jako autorka má nad příběhem plnou kontrolu a v některých pasážích toho může využívat k prosazení „své verze příběhu“. Svým vyprávěním však dává možnost poznat ji především jako člověka se všemi klady i zápory. Jak mluví, jak přemýšlí, jaké jsou její hodnoty a názory. Což je jistě hodnotnější než nejpřesnější životopisný výklad…
