Článek
Do slavné čtyřky se dostal, když jej navrhl jeho kamarád ze školy Paul McCartney kapele Johna Lennona Quarrymen. Lennon zpočátku odmítal, čtrnáctiletého George pokládal za „cucáka“, za „dítě s kytarou“. Harrison ho však dokázal přesvědčit skvělým podáním skladby Raunchy od Billa Justise. Stal se členem Quarrymen a vydržel první tři tvrdé roky koncertování na všech možných i nemožných místech, které kapelu zocelily a sehrály. A od roku 1962 už pod názvem Beatles nastoupili na strmou jízdu k úspěchu a nesmrtelnosti.
Právě tato doba formativně určila Harrisonovo postavení, z něhož se těžko vymaňoval. Vyprofiloval se jako sólový kytarista a minimálně do poloviny šedesátých let nahrával většinu kytarových sól právě on. Jeho styl vycházel z rock’n‘rollových vzorů tehdejší mládeže, Buddyho Hollyho, Carla Perkinse a především Chucka Berryho, jak ostatně dokládá mistrná coververze Berryho hitu Roll Over Beethoven. Harrison používal i podobné nástroje. Stejně jako pro McCartneyho byla typická houslová basovka Hofner, George často vystupoval s lubovkou Gretsch.
Ale zatímco v sedmdesátých letech byli sóloví kytaristé tahouny a tvářemi svých skupin, o dekádu předtím zůstal George ve stínu skladatelského dua Lennon-McCartney, jehož chytlavé hity vystřelily kapelu na vrchol. Dostával sice pěvecké příležitosti, ale pochopitelně měl i skladatelské ambice. Proti vedoucí dvojici se však jen velmi těžko prosazoval. Jeho prvním příspěvkem byla instrumentálka Cry For a Shadow napsaná společně s Lennonem, ta se však dob beatlemanie nedožila. První skladbou, jež pronikla i na vinyl, se stala Don’t Bother Me na druhém albu. Nejedná se o žádný zásadní příspěvek, spíše o dílko věrně napodobující vedoucí tandem. Na další téměř dva roky to však bylo všechno. Benjamínkovi kapely to pochopitelně na pohodě nepřidávalo, zatím však tento neklid prožíval jen uvnitř. Navenek to byl veselý mladík, jehož prostořeké poznámky si v ničem nezadaly s kapelním šaškem Lennonem.
Osudová setkání
V roce 1964 Beatles účinkovali ve svém prvním hraném filmu. Během natáčení potkal George Pattie Boydovou, modelku, kterou režisér Richard Lester obsadil do menší role dívky cestující s kapelou. Půvabná blondýnka byla zosobněním ženského idolu celé kapely, herečky Brigitte Bardotové, a Georgeovi učarovala. Nenechal se odradit ani tím, že už byla zadaná, na jeho naléhání se s přítelem rozešla a začali chodit spolu. Vzhledem ke statutu nejžádanějších mužů planety, jíž se Beatles těšili, se dvojice nejprve pokoušela skrývat, ale jejich tajemství pochopitelně dlouho nevydrželo. Pattie se kvůli vztahu posléze vzdala i kariéry modelky.
Because I know she'll always be the only girl for me.
Skutečně zlomovým se v Harrisonově životě ale stal až rok 1965. Beatles se znovu postavili před filmovou kameru a opět to byl George, který z natáčení mnoho získal. Zatímco minule se zamiloval do ženy, tentokrát se mu zalíbil tradiční indický nástroj sitár. Okamžitě si jeden koupil a začal se na něj učit. Záhy se seznámil s mistrem tohoto nástroje Ravim Šankarem. Byl to první krok otevírající mu dveře do světa východních kultur a George jim zůstal věrný po zbytek života. Nádavkem také po dvou letech půstu přispěl hned dvěma písněmi na album Help!, přičemž jeho I Need You zazněla i ve filmu. Sitár se poprvé dostal ke slovu v písni Norwegian Wood na následném albu Rubber Soul. To přineslo další dvě Harrisonovy skladby, přičemž If I Needed Someone se stala jedinou předváděnou živě na koncertech.
Hledání vnitřního klidu
Na začátku téhož roku také George společně s Pattie a Lennonovými poprvé okusili (byť nedobrovolně) LSD. Droga sehrála v příštích letech významnou roli při autorské tvorbě kapely. Ale zatímco Lennon posléze droze propadl a ládoval se obrovskými dávkami ve snaze navodit si vrcholný stav vědomí, George se totéž rozhodl hledat spíše ve spirituální oblasti. Jeho teď již manželka Pattie (vzali se v lednu 1966) se účastnila semináře transcendentální meditace, jíž vedl žák Maharišiho Maheše Jógiho. Pattie promptně sehnala lístky na přednášku samotného mistra a George přesvědčil k účasti i ostatní Beatles.
Maharišiho učení o míru, lásce a klidu velmi ostře kontrastovalo s běžným životem Beatles, plným napětí, stresu a tlaku. Nejvíce to doléhalo právě na George, který už měl neustálého cestování plné zuby. Beatles v té době nahrávali vpravdě revoluční album Revolver. George na něm představil hned tři své písně, přičemž song Taxman zaujal poprvé a naposledy místo první písně. Mohl být tedy spokojený, Harrison už však po dalším úspěchu netoužil. Rozhodnutí přestat koncertovat výstižně ocenil poznámkou „a je to, už nejsem Beatle“ po posledním koncertě. Volný kalendář mu otevřel možnost podívat se do jeho zaslíbené země, do Indie. Strávil tam celý měsíc, setkal se se svými idoly a zdokonaloval hru na sitár.
„O lásce, co vychladla..“
V té době se však už ozývalo volání z domovské Anglie. Představa návratu a zapadnutí do starých kolejí ho netěšila. Neúnavný Paul McCartney představil kapele ambiciózní projekt, z něhož posléze vzniklo album Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, jedno z nejoceňovanějších alb historie. Ale zatímco všichni po jeho vydání hýřili nadšením a hltali strhující výkony kapely, Harrison nešetřil kritikou. Nelíbil se mu způsob nahrávání, který dával jen malou možnost pro kolektivní práci celé kapely. Nadto ho nijak neokouzlila samotná myšlenka Seržanta Peppera. On sám se skladatelsky příliš nepředvedl, původně navrhl píseň Only a Northern Song a když mu neprošla, spíchnul Within You, Without You. Hlavní roli hrál sitár, jímž dával okázale najevo svůj odpor ke konzumnímu světu. Jeho kytarové umění se na desce prakticky nedostalo ke slovu.
We were talking about the love that's gone so cold and the people who gain the world and lose their soul.
V té době však bylo jeho postavení značně otřesené. George hru na kytaru zanedbával, jeho hra stagnovala a ve druhé polovině šedesátých let ho předběhla celá řada muzikantů v čele s jeho přítelem Erikem Claptonem. Dokládá to historka z nahrávání Bílého alba, kam Harrison přispěl oceňovanou While My Guitar Gently Weeps. Během natáčení této skladby nedokázal ke svému vzteku přinutit svou kytaru „plakat“. Obrátil se proto právě na Claptona. A ten bez větších problémů požadované žalostné tóny předvedl. Harrisonova hra se od té doby prakticky nemodernizovala a stále zůstávala u jeho vzorů z padesátých let, což se v dobách rodících se nových žánrů rockové hudby rovnalo velkému průšvihu.
Na začátku roku 1968 si Beatles konečně našli čas na výlet do Indie, kde měli studovat transcendentální meditaci přímo od Maharišiho. Členové kapely s sebou vzali i svoje partnerky a manželky. Pobyt skončil pro všechny rozčarováním. Jediný George zůstal těmto myšlenkám věrný po zbytek života, pro ostatní členy to byl omyl nebo slepá ulička.
Satisfakce na závěr
Atmosféra při nahrávání Bílého alba se stávala neudržitelnou a deska je tak dodnes spíše sbírkou sólových písní jednotlivých členů. Hlavní tahoun McCartney proto přišel s nápadem „návratu ke kořenům“ s projektem symbolicky nazvaným Get Back. Natáčení hned od začátku hrozilo problémy. George už dopalovala kritika jeho hry na kytaru, po pár dnech v něm bouchly saze, sbalil se a odešel. Lennona jeho prásknutí dveřmi nijak nerozhodilo a prohlásil, že pokud se do druhého dne nevrátí, nabídne jeho místo Claptonovi.
It doesn't really matter what chords I play, what words I say or time of day it is as it's only a Northern song…
Harrison se nakonec vrátil, a třebaže se Beatles nakonec dokázali vybičovat k poslednímu ikonickému vystoupení na střeše studia, projekt Get Back zahrnující vedle desky i filmový dokument skončil blamáží. Místo toho se kapela pustila do dalšího, posledního alba Abbey Road. A tam George konečně dosáhl satisfakce. Přispěl sice jen dvěma skladbami, ty však na sebe strhly hlavní pozornost. V té době bodovala zejména pomalá milostná Something, označovaná za „nejlepší milostnou píseň za 50 let“. Pozornost zaslouží její klip, kde jednotliví členové kapely tráví čas se svými partnerkami a manželkami. Nikoliv však spolu, v klipu není jediný společný záběr, což dokládá tehdejší rozpoložení skupiny.
Dodnes se ale v popředí zájmu udržela druhá skladba Here Comes The Sun, jež je už desítky let předzvěstí jara v rozhlasovém éteru. Harrison ji napsal na Claptonově zahradě, kam se uchýlil před hádkami ve studiu a pod dojmem jara nastupujícího po tehdy nezvykle tuhé zimě. Její poetická líbeznost nezestárla ani po více než padesáti letech od vydání.
Tehdy Beatles skončili a před všemi čtyřmi členy se otevřela nová éra sólové kariéry…
