Článek
V jihovýchodní Nigérii, především mezi příslušníky kmene Efik, se už po staletí udržuje praxe zvaná „fattening room“ (vykrmovací místnost) neboli v místním jazyce „mbodi“. Tento kulturní zvyk spočívá v tom, že mladé ženy nebo dospívající dívky tráví týdny až měsíce v izolaci, bez kontaktu s přáteli, společenskými událostmi i každodenními povinnostmi.
Vykrmovací místnost slouží jako tradiční škola, kde se dívky před svatbou připravují na roli manželky a matky. Hlavním cílem je však dosáhnout toho, aby dívky nabraly na váze. Místní společnost totiž považuje baculatost za známku lepší plodnosti a předpoklad pro narození zdravých dětí.
Jak to probíhá
První den pobytu dívce potřou celé tělo palmovým olejem a umístí ji do odděleného pokoje, kde musí sedět na rohoži. Po nějaké době začíná výuka základních pravidel chování, například jak přijímat návštěvy a vítat příbuzné. Denní režim je prostý: jíst, spát a nabírat na váze. Jak vzpomíná Happiness Eden, bývalá účastnice tohoto rituálu: „Ráno jíte, pak se vykoupete, znovu jíte a spíte. Tak pořád dokola.“
Mladá žena ve vykrmovací místnosti s tradičními ozdobami, bílým malováním.
Dívky dostávají jídla s vysokým obsahem tuku, jako je palmový olej, ryby a maso, a potraviny bohaté na sacharidy, například sladké brambory a jamy. Musí jíst, i když nemají hlad. Pohybové aktivity se omezují pouze na jednoduché, krátké kulturní rituály, jako je učení lidových písní, místních tanců a péče o děti. Během svého odloučení dívkám starší ženy několikrát denně masírují tělo bylinkami a bílou hlínou, aby byly silnější a na dotek měkčí. Na konci pobytu se očekává, že jim jejich předchozí oblečení bude malé.
Víc než jen jídlo
Vykrmovací místnost ale není jen o tloustnutí. Dívky se tam učí spoustu věcí, které by podle tradice měla umět každá správná manželka. Dostanou lekce o tom, jak udržovat domácnost, jak vařit tradiční pokrmy a jak pečovat o manžela a děti. Zkušené starší ženy jim ukazují, jak se vyrábějí různé tradiční předměty a vysvětlují jim tajemství manželského života včetně sexuality a těhotenství.
Důraz se klade i na krásu. Každé ráno po teplé koupeli si dívky potírají tělo dřevěným práškem (camwood), kreslí si vzory na obličej a kůži pomocí bílé křídy a nosí duté mosazné kroužky kolem kotníků. Na těch mají malé kamínky, které při chůzi jemně cinkají.
První kontakt s Evropany
Když evropští objevitelé v 19. století začali kolonizovat západní Afriku, byli šokováni tloušťkou lidí kmene Efik. Přes sedmdesát procent populace vážilo více než devadesát kilogramů. Kolonizátoři tehdy netušili, že za zavřenými dveřmi probíhají vykrmovací rituály, které k jejich vzhledu výrazně přispívaly. Do vykrmovací místnosti nemají běžní návštěvníci přístup. Výjimku tvoří starší ženy z komunity, které dívky učí, jak se stát úspěšnými manželkami a matkami.
Dívky po dokončení rituálu vykrmovacích místností při závěrečném slavnostním obřadu.
Být přijata do vykrmovací místnosti se v minulosti pokládalo za výsadu, která svědčila o dívčině ctnosti, sexuální čistotě a prokázaném panenství. Nabírání na váze během pobytu potvrzovalo, že dívka tyto vlastnosti skutečně má. Finanční náklady spojené s pobytem hradí otec dívky, který musí zaplatit za takzvané „eme“ (korálky), aby usmířil „Nku“ (říční bohyni domu), než jeho dceru přijmou do vykrmovací místnosti. Po zaplacení věna se na výdajích může podílet i budoucí manžel.
Velký den po skončení vykrmování
Když období vykrmování končí, koná se slavnostní obřad, při kterém dívku formálně představí celé komunitě. Lidé se přijdou podívat, jak je baculatá a krásná. Pořádá se velká slavnost, kde dívka tančí před vesničany a potenciálními nápadníky. Tohle je pro ni velký den plný hrdosti, kdy se ukazuje, že její rodina je bohatá a vážená, protože si mohla dovolit zaplatit celý nákladný rituál.
V některých částech Afriky se buclatá postava považuje za znak dobrého zdraví a bohatství. Místní lidé věří, že takový typ postavy vzbuzuje u ostatních respekt a úctu. Odborníci však upozorňují na zdravotní rizika spojená s tímto zvykem. Spoustu efických žen dneska trápí jejich váha. Jsou tlusté, trpí cukrovkou, mají problémy se srdcem a ledviny jim taky neslouží. Vědci se jim sice snaží vysvětlit, že hubnout by bylo zdravější, ale oni na to moc nedbají. Pro ně je to pořád tak, že čím víc kilo, tím líp. Takhle to jejich babičky učily jejich mámy a ty zase je.
Další spornou součástí procesu je ženská obřízka, kterou většina dívek podstupuje. Tento zákrok se pokládá za nezbytný rituál, jemuž se nelze vyhnout. Provádějí ho matky dívek s cílem snížit jejich sexuální apetit a zajistit, aby zůstaly cudné až do svatby a věrné svým manželům.
Současný stav tradice
Na venkově lze tento zvyk ještě občas vidět, ale ve městech už skoro vymřel. Dnešní holky se do vykrmovacích místností moc nehrnou. Nelíbí se jim představa ženské obřízky, že by je nutili jíst až k prasknutí a že by měsíce neviděly kamarádky. Není divu, že tohle všechno odmítají i křesťani, kterým to připadá jako čistý pohanský zvyk. Sylvester Odey, co šéfuje Radě kulturního centra, říká, že vykrmovací místnost je vlastně taková škola mateřství pro mladé dívky. I tak je jasné, že tohle staré zařízení pomalu končí. V některých vesnicích už ho vůbec nedělají.
U Efiků se z vykrmovacích místností stala turistická atrakce, i když v mnohem mírnější formě. Stejně je to ale zajímavá ukázka toho, jak rozdílně mohou kultury vnímat ženskou krásu a společenskou roli ženy.
Zdroje: en.wikipedia.org | hekint.org | medium.com | thisdaylive.com
