Článek
Narodila se v roce 1942 v Karlíně a od dětství byla pořád v pohybu. Tančila balet a bruslila. V patnácti letech se objevila v televizi, kde si jí všimla gymnastka Eva Bosáková a začala ji trénovat. Pod jejím vedením se rychle zlepšovala. Brzy přešla k reprezentačnímu trenérovi Vladimíru Prorokovi, který ji dovedl až do Tokia. Tréninky byly tvrdé. „Chtěla jsem být opravdu dobrá. Dřela jsem pět hodin denně a k tomu večerní školu a víkendovou univerzitu,“ řekla v dokumentu Věra 68. V roce 1962 získala na mistrovství světa v Praze zlato v přeskoku. O dva roky později už závodila na olympiádě v Tokiu, kde vybojovala tři zlaté medaile.
Samurajský meč a Ultra C
V Japonsku patřila k největším hvězdám a publikum reagovalo na každý její pohyb. Jednou při cvičení spadla a hala v tu chvíli ztichla. Vrátila se k bradlům a sestavu zopakovala. Její náročný obrat začali Japonci později označovat jako Ultra C, protože ho do té doby žádná žena neudělala. Za výkon dostala samurajský meč, poctu, která podle japonských zvyklostí patřila jen mužům. Čáslavská k tomu v dokumentu dodala, že takový dar běžně žádná žena nedostávala.

Věra Čáslavská na bradlech během mistrovství Evropy 1967
V srpnu 1968 vpadly do Československa tanky a Čáslavská věděla, že její podpis pod manifestem Dva tisíce slov pro ni znamenal velké riziko. Komunisté ten text považovali za provokaci. Známí jí doporučili, aby na čas zmizela. Odjeli s ní do Jeseníků a ubytovali ji na chatě ve Vřesové studánce, kterou spravovala Horská služba. Zůstala tam několik týdnů. Trénovat ale nepřestala. V lese cvičila na kládách mezi stromy, aby zůstala v kondici, a v chatě přehazovala uhlí, aby si udržela mozoly na dlaních. Během pobytu v horách dostala zprávu, že do Mexika může odletět.
Protest při sovětské hymně
Československá výprava odjela do Mexika ve chvíli, kdy doma panoval strach a nejistota. Čáslavská tam získala čtyři zlaté medaile a stala se jednou z hlavních postav her. Na jednom z ceremoniálů stála vedle sovětské gymnastky a ve chvíli, kdy začala hrát sovětská hymna, sklopila hlavu a dívala se stranou. „No a nastala sovětská hymna tak jsem takhle úplně otočila hlavu od tý vlajky a takhle jsem ještě jsem se dívala že ji ignoruju že pro mě neexistuje,“ řekla později.
V Mexiku závodil jako běžec i Josef Odložil, za kterého se ještě během olympiády provdala. Jejich svatbu sledovaly desetitisíce lidí. „My jsme původně chtěli mít svatbu malinkatou v olympijský vesnici, takovou malou poklidnou svatbu a hotovo. To Mexičani vůbec nepřipustili, takže vybrali největší katedrálu světa. Mexický tisk psal, že ta naše svatba byla boží dopuštění,“ vzpomínala po letech.

Svatba Věry Čáslavské a Josefa Odložila v Mexiku, kterou sledovalo přes 100 000 lidí
Po návratu z Mexika bylo jasné, že ji doma čekají potíže. Podpis manifestu i protest při olympiádě jí doma zavřely většinu dveří. Z armádního klubu ji brzy vyhodili a oficiální práci nenašla. Aby se uživila, chodila na různé brigády a uklízela byty pod cizím jménem. Až po čase jí tajně dovolili trénovat na Spartě. Chodila zadním vchodem, aby ji nikdo neviděl.
V roce 1969 se jim narodila dcera Radka a pět let na to i syn Martin. Po dalších pěti letech dostala nabídku, se kterou nikdo nepočítal. Mexický prezident chtěl, aby trénovala místní gymnastky, a Sovětský svaz mu kvůli vlastní dohodě s Kubou vyšel vstříc. Sověti tehdy potřebovali z Mexika uhlí a Mexiko zase stálo o Čáslavskou. Celá rodina se tak na dva roky přestěhovala za oceán. Manželství se tam ale začalo rozpadat. Odložil prý těžce nesl, že se pozornost upínala hlavně na ni. Blízcí rodiny říkali, že býval doma přísný a po alkoholu i hrubý. V několika rozhovorech to později potvrdila i samotná Čáslavská. Napětí doma sílilo, až se v roce 1983 rozvedli.
V listopadu 1989 stála na balkonu Melantrichu a promluvila k davům na Václavském náměstí. Krátce poté přijala místo poradkyně prezidenta Václava Havla, kde měla na starosti sociální sféru, školství i zdravotnictví. Denně jí chodily stovky dopisů a práce byla náročnější, než čekala.

Václavské náměstí a balkon Melantrichu, místo klíčových projevů během listopadu 1989
„Po revoluci to na Hradě bylo těžší než všechny olympiády dohromady. Čtrnáct hodin denně, hromady dopisů,“ říkala.
Dvě verze jednoho konce
V noci ze 6. na 7. srpna 1993 se Josef Odložil se synem Martinem potkali v diskotéce U Cimbury. Podle vyšetřovatelů se Odložil snažil mluvit se synem o škole a blížící se maturitě. Rozhovor se rychle změnil v hádku a padla rána. Čáslavská i Martin tvrdili, že Odložil byl opilý a hádku vyvolal on. Martin přiznal, že ho udeřil, ale bez úmyslu otci ublížit. Jak to přesně bylo, už nikdo nezjistí. Ať už to bylo jakkoli, Odložil upadl do bezvědomí a po pětatřiceti dnech v nemocnici zemřel. Bylo mu 54 let. Soud poslal Martina za ublížení na zdraví s následkem smrti na čtyři roky do vězení. Do výkonu trestu ale nakonec nenastoupil, protože v roce 1997 dostal od prezidenta Václava Havla milost.

Její práce pro Václava Havla vyvolala debaty o tom, jestli milost pro syna nebyla osobní
O prominutí trestu tehdy požádala dcera Radka a samotné udělení milosti část veřejnosti vnímala jako protekci. Martin se pohřbu svého otce nezúčastnil a v roce 2011 řekl: „Zabil jsem otce a mámu dostal do blázince.“
Patnáct ztracených let
Po tragédii se Čáslavská zhroutila. Přišly hluboké deprese. Nespala, nebrala telefony a neotevírala ani vlastním dětem. „Já už jsem chodila i na Nuselák. V dešti, normálně v teplákovce Reebok. Jsem si to tam jen tak očihovala a kruci jsem si říkala do prčic, oni mi tam postavili ty sítě a furt jsem koukala, jak jsou vysoký,“ řekla. Léčila se v psychiatrické nemocnici v Bohnicích. K depresím se přidala závislost na lécích na spaní a dlouhé roky se téměř s nikým nestýkala. „Patnáct let mě dusili komunisti a patnáct let jsem se dusila sama,“ řekla v rozhovoru pro iDnes.cz.
Až v roce 2007 se začala pomalu vracet mezi lidi. O dva roky později přišla na vyhlášení ankety Sportovec roku a celá hala jí tleskala vestoje. „To mi dalo vítr do plachet,“ řekla později. Vrátila se k veřejným aktivitám, pomáhala sportovcům, založila nadaci Sakura a věnovala se dětem z Japonska postiženým tsunami.
Já jsem byla prostě na vrcholku hor a pak zase úplně v propasti a to dá práci, ty vzestupy a ty pády. Budu se jenom modlit, aby mi to vydrželo. Abych ty svoje všechny dluhy, co tady ještě na tom světě mám za těch téměř čtyřicet let, které jsem propásla, tak abych napravila.
Taková slova řekla v dokumentu Věra 68 natočeném v roce 2012. Mluvila o věcech, které chtěla ještě dohnat, i o tom, jak těžké je začít znovu. Čtyři roky po dokončení dokumentu se ale její zdravotní stav zhoršil.

Poslední rozloučení s Josefem Masopustem na stadionu Dukla Praha - 2015
Třicátého srpna 2016 přišla na kontrolu do IKEMu, kde ji po vyšetření hospitalizovali, a večer zemřela. Bylo jí 74 let. Poslední rozloučení proběhlo 12. září v Národním divadle. Syn Martin se jejího pohřbu nezúčastnil.
Zdroje: cs.wikipedia.org | lidovky.cz | irozhlas.cz | idnes.cz | extra.cz | dvojka.rozhlas.cz | zoom.iprima.cz | video na YouTube (FILMY ČESKY A SLOVENSKY – Věra 68)





