Z malého tyrana se stal žhář a vrah. Vliv měly i porodní komplikace, které lékař rodičům roky tajil

Paul se narodil v roce 1966 do věřící luteránské rodiny ve státě Washington. Už jako kluk byl jiný. V osmi letech podpálil prázdný dům v sousedství, což byl první z mnoha požárů, které později způsobil. Rodiče se mu snažili vysvětlit, jak nebezpečné je hrát si s ohněm, ale nic nezabíralo. Oheň ho přitahoval jako magnet.

Vedle toho kradl, ubližoval sourozencům, byl neklidný a náladový. Jednou svému mladšímu bratrovi Benovi nastražil nohu, aby zakopl. Ben spadl na kýbl s golfovými míčky tak nešťastně, že mu podélně praskla stehenní kost. Skončil s nohou v sádře, která mu sahala od kotníků až po hrudník. Když se matka zeptala, proč to udělal, Paul jen pokrčil rameny: „Přišlo mi to vtipné.“ Neprojevil žádnou lítost. Jindy si sourozenci hráli v bazénu. Otec je nervózně pozoroval z okna, protože věděl, jak je Paul nevyzpytatelný. Jeho obavy se naplnily, když uviděl Paula, jak tlačí hlavu své sestry Ruth pod vodu. Okamžitě vyběhl ven a zasáhl. Ruth byla tímto zážitkem tak traumatizována, že od té doby odmítala do vody vstoupit.

Ve škole se mu také moc nedařilo. I když byl chytrý, známky nosil podprůměrné. Jeho skutečná vášeň byly zmiňované požáry. Paul si pořídil speciální vysílačku, na které poslouchal hovory hasičů. Když zachytil zprávu o požáru, vyskočil na kolo a jel, co mu síly stačily. Často dorazil na místo ještě před samotnými hasiči. Jako posedlý sbíral hasičské odznaky, přilby a další vybavení. Dvakrát se pokusil stát dobrovolným hasičem, ale pokaždé ho odmítli.

Když Paul dospěl, jeho problémy se ještě zhoršily. Vystřídal několik zaměstnání, až nakonec začal pracovat v reklamní agentuře svého otce, kde byli zaměstnáni i jeho sourozenci. I když se prokázal jako schopný obchodník, jeho výbuchy vzteku byly stále častější. Jednou dokonce chytil svou sestru Ruth pod krkem, naštěstí šla zrovna okolo jeho matka, která na něj ihned začala křičet. Paul sestru pustil a s ledovým klidem odkráčel. I když Margaret trvala na tom, aby byl propuštěn, George se k tomu nikdy neodhodlal.

V roce 1992, po osobním bankrotu a varování otce, že pokud nezmění své chování, přijde i o práci, Paul začal zapalovat budovy. Od srpna 1992 do února 1993 jich v Seattlu a okolí založil desítky. Hořely domovy důchodců, kostely, domy, firmy, dokonce i kostel Trinity, který patřil jeho vlastní církvi. Nepotřeboval žádné složité vybavení. Vystačil si se zapalovačem a tím, co našel – dřevem, odpadky, zahradním nábytkem. Vysílačka mu umožnila sledovat pohyb hasičů a vyhýbat se dopadení. Policie a hasiči reagovali vytvořením speciálního týmu, jehož úkolem bylo vypátrat a chytit žháře. Paul dostal přezdívku ‚Přízrak‘, protože byl pořád o krok napřed a vždy se dokázal vyhnout jejich zásahům.

V září 1992 přišel nejhorší útok, kdy se Paul vloupal do domova pro seniory Four Freedoms, zapálil postel v opuštěném pokoji a odešel. V domově tehdy uhořely tři ženy, Bertha (93), Mary (77) a Adeline (72). Policie měla jen málo stop: část SPZ, otisky a popis podezřelého, který údajně dbal na svůj vzhled. Přelom nastal, když zveřejnili portrét pachatele a jeho psychologický profil.

Jakmile otec George uviděl kreslený portrét hledaného a přečetl popis, ztuhl. Poznal v ní tvář svého syna. „V tu chvíli se mi zastavilo srdce,“ řekl později. Po obrovském vnitřním boji zavolal policii. S manželkou pak museli předstírat, že o ničem nevědí a spolupracovat s vyšetřovateli, aby nic neprozradili. Společná „poslední večeře“ s Paulem patřila k nejtěžším okamžikům jejich života. Paul prý plakal a dokonce maminku objal, jako by tušil, co přijde.

6. února 1993 ho policie zatkla a odvezla na stanici. V místnosti na něj čekal otec, který mu řekl: „Je konec. Řekni pravdu.“

Paul se přiznal k 76 požárům. V březnu 1993 uzavřel dohodu o vině a trestu, kde uvedl, že se podílel na 32 útocích, za které dostal 75 let vězení. Později přiznal i vinu za smrt tří žen, čímž si vysloužil dalších 99 let. Tresty si odpykává souběžně. Tvrdil, že při požárech byl opilý nebo zfetovaný. Prý necítil radost, jen výčitky. Vyšetřovatelka Ellen Fair mu ale nevěřila: „Na záznamu z výslechu není vidět ani stopa lítosti. Jen to, že ho mrzí, že ho chytili.“ Psycholog Gary Grenell ho popsal jasně: slabý kluk, který v ohni nacházel sílu. Paul někdy zůstával na místě požáru, aby sledoval práci hasičů. Tvrdil, že ho zajímala jejich taktika. Podle odborníků šlo o učebnicový případ pyromanie.

Paul si trest odpykává v Monroe Correctional Complex. Na podmínku může pomýšlet v roce 2079, kdy by mu teoreticky bylo 113 let. Jeho otec přišel o agenturu, klienty i důvěru lidí. „Nejvíc mě bolelo,“ řekl George, „jak rychle se od nás odvrátili přátelé i lidé z kostela.“ Manželka Margaret trpěla roky úzkostmi a depresemi. Třináct let se každé ráno budila s napětím a strachem z toho, co ji zase čeká. Ale pak přišlo ráno, kdy bylo všechno jinak. Probudila se a poprvé za dlouhou dobu se cítila v klidu, jako by zase mohla normálně dýchat. Věřila, že jí pomohl Bůh.

Během vyšetřování, které se soustředilo na příčiny Paulova chování, se rodina rozhodla prozkoumat i jeho zdravotní záznamy. A právě tehdy poprvé zjistili, že při porodu došlo ke komplikacím. Pupeční šňůra se oddělila dřív, než měla, a na několik minut úplně přerušila přívod kyslíku do mozku. „Je to trestuhodné, když někdo zamlčí informace, které by mohly pomoci,“ řekl otec George v jednom z dokumentárních pořadů. Přestože jejich syn spáchal otřesné činy, jeho matka se od něj nikdy neodvrátila. V tichém, bolestném přiznání řekla: „Moje láska k Paulovi se nikdy nezměnila. Cítím obrovskou bolest a smutek, víc, než dokážu vyjádřit. Ale stále svého syna miluji.“

Když George udal vlastního syna, policie mu vyplatila odměnu, celých 25 tisíc dolarů. Peníze ale vzhledem k okolnostem nemohl přijmout. Nakonec celou částku daroval kostelu Trinity Lutheran, paradoxně jednomu z míst, které jeho syn zapálil. Do místních novin pak George napsal krátký, ale upřímný dopis. „Naše rodina prožívá těžké chvíle, ale víme, že nejsme jediní. Chceme vyjádřit hluboký soucit každému, komu náš syn Paul ublížil. Do našeho domova přišla bolest stejně jako do vašeho. V modlitbách myslíme na vás všechny.“ George pak veřejně požádal o odpuštění každého, kdo kvůli Paulovi trpěl.

Tragický případ Paula Kellera se stal námětem několika televizních zpracování. Už v roce 1995 vznikl film Not Our Son, kde ho ztvárnil Neil Patrick Harris. Jeho činům se věnoval i populární dokumentární cyklus Forensic Files v epizodě Fire Proof. V roce 2017 mu stanice Investigation Discovery věnovala celý díl, a jeho jméno se objevilo také v seriálu Criminal Minds, v epizodě Ashes and Dust.

Zdroje: en.wikipedia.org | archive.seattletimes.com | criminalminds.fandom.com | thecinemaholic.com | Devil Lives Here (dokumentární seriál, řada 2, díl 1)