Těžký úděl kolumbijských dívek. Matky je prodávají už v 11 letech

Prostituce je v Kolumbii legální a hranice dospělosti je osmnáct let. V chudých čtvrtích Medellínu to ale nikdo neřeší. Daniella začala v jedenácti. Dnes je jí sedmnáct a stále je na ulici. Pablo Escobar, kdysi nejmocnější drogový boss v zemi, měl slabost pro mladé dívky. Po jeho smrti se nic nezměnilo, jen místo bossů dnes platí turisté a místní muži s penězi. Gangy, které dřív ovládaly obchod s kokainem, našly nový zdroj příjmů v mladých dívkách.

Daniella bydlí s matkou a sestrou v malé místnosti na kraji Medellínu. Matka bere každou práci, aby doma bylo aspoň něco k jídlu. Jedenáctiletá sestra chodí do školy, po vyučování bývá venku s kamarádkami. V téhle čtvrti ale dnes není žádné dítě v bezpečí.

„Mám pocit, že si gang začíná všímat mojí sestry,“ řekla v rozhovoru pro projekt Voices of Survivors. O podobných příbězích mluvily i další dívky, kterým pomáhá ECPAT International a Fundación Renacer. Když mluvila, zněla vyčerpaně. Jako někdo, kdo už přestal doufat, že se něco změní.

Gangy si vytipují rodiny bez peněz a zranitelné dívky. Pak je sledují celé dny a čekají, až se naskytne příležitost. Na ulici, před školou nebo na zastávce dívku osloví a nabídnou jí večírek, nový telefon či oblečení. Důvěru získají rychle. „Během chvíle měli jejich čísla. Bylo neuvěřitelné, jak snadno to šlo,“ řekl jeden z mužů v dokumentu britské stanice Channel 4, natočeném skrytou kamerou. Záběry ukazují dva členy gangu, jak mluví s čtrnáctiletými dívkami na ulici, smějí se a slibují zábavu. Dívky se usmívaly a přikyvovaly. O týden později už byly na seznamu „panen na prodej“.

V Medellínu má i panenství svůj tarif. Zákazník za dospívající dívku zaplatí kolem třiceti tisíc korun, někdy i víc, záleží na věku, vzhledu a na tom, kdo kupuje. Turisté platí víc než místní. Matky o tom většinou vědí. Některé souhlasí výměnou za peníze, jiné předstírají, že o ničem nevědí. Jsou ale i takové, které se snaží dceru ochránit, i když vědí, že riskují. V chudých čtvrtích, kde vládne gang a stát téměř nezasahuje, mají jen malou šanci. „Kdyby lidé věděli, jak to funguje, co se děje za zavřenými dveřmi, možná by to neignorovali,“ řekla jedna z matek v rozhovoru pro ECPAT International. Její dcera byla zneužita ve dvanácti. Gang se k rodině dostal přes kamaráda, nabídl peníze a slíbil, že „to nebude bolet“. Matka peníze přijala a dodnes to nemůže pustit z hlavy.

Paul Brailsford je jediný Brit, kterého kolumbijské soudy odsoudily za pohlavní zneužívání nezletilých. V roce 2011 ho policie dopadla v hotelovém pokoji. Měl u sebe dětskou pornografii a byl se dvěma dívkami, jedné bylo dvanáct, druhé čtrnáct. Ve vězení tvrdil, že je nevinný. „Myslel jsem, že jsou starší. Byly vysoké, dobře vyvinuté. Nevěděl jsem, že jim je dvanáct,“ bránil se před kamerou. Reportér pak navštívil jednu z obětí. Naomi měla v době zneužívání dvanáct let a podle jeho slov i v šestnácti stále vypadala jako dítě. Brailsford dostal dvacet let. Je to ale výjimka. V celé Kolumbii sedí za zneužívání dětí jen tři cizinci.

Policie často hlášení vůbec nezaregistruje nebo na ně nereaguje. Soudní řízení trvají roky a rodiny většinou na právníky nemají peníze. „Nikdo neví, kam to nahlásit. Dívky to většinou nenahlašují, protože se bojí procesu, kterým by musely projít,“ řekla dívka, která to zažila. „Musíš mít podporu, někoho, kdo tě doprovodí. Potřebuješ rodinu a psychologa. Bez toho je lepší to nehlásit.“ Podle výzkumu organizací ECPAT International a Fundación Renacer pochází většina zneužitých dětí z chudých rodin. Nejčastěji jde o děti ve věku od jedenácti do patnácti let.

Pracovníci z terénu tvrdí, že většina obyvatel o problému vůbec nic neví. Podle průzkumů označily tři čtvrtiny respondentů povědomí veřejnosti za špatné. A ti, co to vědí, o tom nemluví. Polovina dotázaných si myslí, že stát dělá málo. Chybí vzdělávání, kampaně i peníze na služby. „Potřebujeme školení pro státní úředníky, aby poznali, o jaký typ násilí jde. A také portály, aby i policie a státní agentury věděly, jak tyto případy řešit,“ napsal jeden z pracovníků. Děti chtějí hlavně mluvit s někým, kdo jim rozumí. Psycholog nebo právník je pro většinu z nich nedostupný, čeká se měsíce.

Oběti chtějí hlavně víc informací. Na ulicích, ve školách, v médiích. Učitelé by měli poznat varovné signály a stát by měl vytvořit jednoduché cesty, jak zneužívání nahlásit anonymně a bezpečně. „Potřebujeme programy, rozhlasové i televizní pořady, které budou varovat před riziky. Víc informací znamená víc nahlášení. Komunitní lídři by měli být vyškolení, aby dokázali pomáhat dětem a usnadnit jim přístup k institucím,“ řekla jedna z dívek.

Stát přitom dál selhává. Financování je nízké, prevence téměř neexistuje. Zákon sice říká, že oběti mají nárok na kompenzaci, v praxi ji ale téměř nikdo nedostane. Podle pracovníků z terénu zatím neznají jediné dítě, které by kompenzaci opravdu dostalo. Systém existuje na papíře, v reálném životě ne.

Medellín dnes vypadá jinak než za dob Escobara. Ulice jsou čistší, turistů přibývá. Chudé dívky jsou ale pořád zboží. A dokud bude chudoba, gang a zákazník, nic se nezmění.

Zdroje: business-standard.com | emol.com | colombia.com | lasexta.com | ECPAT International: Global Study on Sexual Exploitation of Children in Travel and Tourism, Latin America Regional Report - PDF verze | ECPAT International, Fundación Renacer: Child Sexual Exploitation and Abuse Online, Survivors’ Perspectives in Colombia - PDF verze | video na YouTube (Channel 4 News – Virgins for Sale in Colombia in “World’s Biggest Brothel”)