Článek
Jedenáctého srpna 2025 ve čtyři odpoledne porodila v nemocnici v Hvidovre u Kodaně dceru Aviaju-Luunu. Chvíli ji držela v náručí. O hodinu později ji sociální pracovníci odebrali.
Ivana se narodila v Nuuku, hlavním městě Grónska. Ve čtyřech měsících ji adoptovala rodina v Dánsku. Adoptivní rodiče také pocházeli z Grónska, proto s ní doma mluvili grónsky a dodržovali tamní zvyky. V dětství ji ale adoptivní otec sexuálně zneužíval a byl kvůli tomu později odsouzen k vězení. O tom, co se stalo, Ivana poprvé promluvila až v roce 2022. Gitte, která o zneužívání nevěděla, ji od té chvíle plně podporovala. V osmnácti otěhotněla a poprvé po dlouhé době měla pocit, že se věci obracejí k lepšímu.
Od 1. května 2025 platí v Dánsku nová právní úprava, která zakazuje používat na grónské rodiny psychologické testy rodičovských schopností. Tyto testy byly léta kritizované, protože nebraly ohled na kulturní rozdíly. Gróňané mívají jinou mimiku a emoce projevují odlišně než Dánové. Testy to nezohledňovaly. Nový zákon proto stanovil, že při rozhodování o odebrání dítěte musí spolupracovat speciální jednotka VISO se znalostí místní kultury a jazyka.
Obec Høje-Taastrup, která měla Ivanin případ na starosti, zákon nedodržela. V dubnu, měsíc před jeho platností, začala Ivanu testovat. V červnu testy dokončila. Jednotku VISO, poradenské centrum dánského ministerstva sociálních věcí se znalostí grónské kultury a jazyka, obec kontaktovala už v lednu. Po 1. květnu, kdy zákon vstoupil v platnost, už ale s VISO nekomunikovala. Přitom právě nový zákon ukládal, aby byly tyto případy s centrem vždy konzultovány.
Minulost jako důvod
Tři týdny před porodem dostala Ivana zprávu. Úřady jí oznámily, že dítě odeberou hned po narození. Jako důvod uvedly její minulost. Tvrdily, že kvůli prožitým traumatům by mohla neúmyslně ubližovat vlastnímu dítěti. V psychologickém posudku ji popsali jako člověka s omezenými projevy emocí, působícího citově chladně. V grónské kultuře je ale běžné, že člověk při vzpomínkách na těžké zážitky působí zdrženlivě. Je to způsob sebeochrany.
I když věděla, že jí dítě chtějí odebrat, poslední měsíc těhotenství strávila Ivana přípravami. Nakupovala věci pro miminko a připravovala pokoj. Tušila, že to může být zbytečné, ale nedokázala přestat. V den porodu s ní do nemocnice přijela matka Gitte. Dcera se narodila zdravá. Ivana ji držela v náručí a snažila se vstřebat každou vteřinu. Po hodině jí sociální pracovnice dítě odebraly. Gitte stála opodál a později řekla, že to bylo nejtěžší, co kdy musela udělat.
Po propuštění z porodnice Ivana zůstala sama. Každé tři hodiny odsávala mléko, ve dne i v noci. Nevěděla, jestli ho dcera někdy dostane, ale nedokázala přestat. S Aviajou-Luunou se směla vídat jednou za čtrnáct dní na dvě hodiny, vždy pod dohledem. Při prvním setkání úřednice řekla, že musí skončit dřív, protože bylo miminko unavené a přestimulované. Ivana plakala celou cestu k autu i cestou domů.
Mediální tlak
Na Instagramu začala sdílet, co se jí stalo, a brzy ji začaly sledovat tisíce lidí. O jejím případu začala psát britská i irská média. Deník The Guardian uvedl, že dánské úřady trestají mladou matku za traumata, za která sama nemůže. V Nuuku, Kodani, Reykjavíku i Belfastu vyšly do ulic stovky lidí, aby ji podpořily.
Spolek Foreningen MAPI, který pomáhá inuitským rodičům v Dánsku, poslal otevřený dopis ministryni sociálních věcí Sophie Hæstorp Andersen. Jeho zakladatelka Laila Bertelsen v něm napsala, že případ Ivany je selháním vůči matce i dítěti a že vyžaduje okamžitou reakci státu.
Ministryně sociálních věcí Sophie Hæstorp Andersen
Ministryně na to reagovala dopisem obci Høje-Taastrup, v němž upozornila, že standardizované testy používat nesmí. Obec pochybení později přiznala. Podle ředitelky odboru dětí a mládeže Anyi Krogh Manghezi měli s jednotkou VISO znovu jednat poté, co zákon vstoupil v platnost.
Šestnáctého září měl dánský odvolací úřad Ankestyrelsen projednat Ivanino odvolání. Rozhodnutí padlo dřív, než se čekalo. Po šesti týdnech a dvou dnech od porodu úřad původní rozhodnutí obce zrušil. Ukázalo se, že odebrání dítěte stálo na chybném posudku. Ivana dostala dceru zpět. Setkání proběhlo v zařízení pro matky s dětmi, kde mohly být společně, zatím pod dohledem. Stalo se to ve stejný den, kdy se dánská premiérka Mette Frederiksen v Nuuku omluvila za historická příkoří vůči Grónsku.
Dánská premiérka Mette Frederiksen
Nový začátek
Grónský premiér Jens-Frederik Nielsen označil Ivanin případ za výrazný příklad toho, jak daleko ještě Dánsko má k rovnému zacházení s menšinou. Poslankyně za Inuit Ataqatigiit Aaja Chemnitz mluvila o tom, že diskriminace pokračuje dodnes. Ministerstvo sociálních věcí nařídilo prověřit všechny případy, kde byly použity sporné testy. Høje-Taastrup zavedla novou proceduru. Úředníci musí hned při prvním kontaktu zjišťovat, jestli má dotyčná osoba grónskou příslušnost, a pokud ano, automaticky kontaktovat jednotku VISO.
Po šesti týdnech se Ivana konečně setkala se svojí dcerou. S novináři už nechtěla mluvit. Napsala jen krátkou zprávu na Facebook, že se těší, až budou spolu doma. Všechnu sílu chtěla věnovat Aviaji-Luuně. Její matka Gitte řekla, že šest týdnů odloučení bylo pro celou rodinu velmi těžkých. Bylo nesnesitelné sledovat bezmocnou dceru a vědět, že jí dítě vzali neprávem.
To nekonečné odsávání mléka se nakonec vyplatilo. Ivana mohla dceru znovu vidět a nakojit. Plyšový medvídek, který koupila ještě před porodem, ležel na postýlce celou dobu, co byly oddělené. Teď už leží vedle Aviaji-Luuny. Na komodě v Ivanině pokoji stojí zarámovaný snímek z posledního ultrazvuku. Po šest týdnů to byla jediná fotografie, kterou měla.
