Článek
Když se rozhodovalo o tom, kdo ztvární prince v pohádce Tři oříšky pro Popelku, ve hře bylo několik jmen. Mezi nimi i Jaroslav Drbohlav. Nakonec ale dostal roli Pavel Trávníček a Drbohlav se objevil jako pobočník Vítek. V té době byl na vzestupu a jen málokdo by čekal, jakým směrem se jeho život později vydá.
Jaroslav Drbohlav se narodil 13. ledna 1947 v Praze. Měl pět sourozenců, jeho otec Václav byl strojní inženýr, matka Jana vystudovala obchodní akademii. K herectví měl blízko už jako malý chlapec. Nejprve vystupoval v Domě pionýrů v Karlíně, později se stal členem Dismanova dětského rozhlasového souboru. Už v rozhlase projevoval mimořádný talent. U mikrofonu působil jistě a režiséři si oblíbili jeho výrazný hlas. Brzy se ukázalo, že má smysl pro rytmus a uvolněný, působivý projev. Texty i práci s hlasem zvládal s lehkostí, už tehdy působil jako profesionál. Před kamerou se poprvé objevil v šesti letech ve filmu Buďme připraveni. V devíti hrál v Juráškovi a v patnácti v Kuřatech na cestách.
Po studiích na DAMU v letech 1966 až 1969 nastoupil do libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde strávil pět let. Od roku 1976 hrál v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Ve filmu ho často obsazoval režisér Václav Vorlíček, s nímž opakovaně spolupracoval. Objevil se v jeho detektivce Smrt si vybírá, v komedii Což takhle dát si špenát i v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Mnozí si ho pamatují i jako Kamila Moudrého alias Moudráka z epizody Mimikry v seriálu Třicet případů majora Zemana. Během své krátké kariéry natočil téměř čtyřicet filmů.
Diváci si ho spojovali hlavně s vedlejšími, zato výraznými rolemi. Zahrál si například v dramatu Setkání v červenci nebo v Zralém víně. Často ztvárňoval kladné, sympatické postavy, které působily civilně a věrohodně. Nebyl hvězdou první velikosti, jeho tvář ale znali téměř všichni, i když si jméno ne vždy vybavili.
„Byl to fajn člověk, rád jsem s ním točil. A hrozně na něj letěly ženský,“ uvedl režisér Václav Vorlíček, jak cituje magazín Vlasta. Drbohlav zvládal jak role romantických hrdinů, tak suverénních padouchů. Jeho úsměv a bezprostřední povaha z něj dělaly oblíbence hlavně mezi ženami.
Šťastné roky ukončila těžká nemoc
Obdivovatelek měl dost, ale oženil se jen jednou, zhruba rok po premiéře Popelky, tedy kolem roku 1974. Krátce nato se mu narodila dcera Eva. Rodina pro něj byla vším, doma působil jako klidný a zodpovědný muž. Na studia na DAMU i společné natáčení Popelky vzpomínal spolužák Vítězslav Jandák: „Jarda byl bezvadnej, veselej kluk. Měl rád legraci a zábavu. Když jsme natáčeli, dost jsme se bavili.“
Ve třiceti mu lékaři diagnostikovali těžkou cukrovku, nemoc, která mu postupně vzala zrak i hereckou kariéru. Hrát ale nepřestal. Divadlo pro něj bylo místem, kde mohl na nemoc alespoň na chvíli zapomenout.
Na jevišti působil jistě a soustředěně, diváci nic nepoznali. Dokud měl alespoň částečný zrak, hrál dál a pohyb po scéně zvládal bez potíží. I s omezeným viděním dokázal odehrát představení s naprostou jistotou. Každou repliku měl dokonale v hlavě a pohyb po jevišti zvládal zpaměti, takže publikum jen málokdy něco poznalo. Nikdy si nestěžoval. Uměl si dělat legraci i ze své situace a bavit ostatní. Když oslepl úplně, musel odejít. Poslední představení odehrál na jaře 1983. Rozloučit se s divadlem pro něj bylo nejtěžší. Během nemoci se ještě objevil v několika menších filmových rolích a pořád věřil, že se jeho stav může zlepšit.
Neúspěšný boj o život
Drbohlav bojoval až do konce. V roce 1985 podstoupil transplantaci ledvin a slinivky v pražském IKEMu, která měla zvrátit vývoj nemoci. Jenže tělo nové orgány nepřijalo a jeho stav se rychle zhoršil. Zemřel 28. dubna 1985, bylo mu pouhých osmatřicet let. Zanechal po sobě manželku a dceru Evu. Film Boj o Moskvu, na kterém se ještě stihl podílet, měl premiéru až po jeho smrti.
„Jeho smrt zasáhla všechny. Ten konec byl opravdu hodně smutnej a krutej. Byl to talentovaný herec, který toho mohl ještě spoustu dokázat. Velká škoda, že odešel tak brzy,“ řekl Václav Vorlíček.
Dnes, čtyřicet let po jeho smrti, se jeho jméno v médiích objevuje jen zřídka. Přesto se jeho postava vrací na obrazovky každé Vánoce, kdy televize opakovaně vysílají Tři oříšky pro Popelku. Na ČSFD si pohádka drží 86 procent a patří mezi nejoblíbenější filmy českých diváků. Drbohlav mohl patřit k výrazným hercům své generace, jenže nemoc mu vzala zrak i možnost pokračovat v práci. Zůstal v paměti hlavně jako veselý a věrný Vítek, kterého si lidé oblíbili možná víc než samotného prince.
Zdroj: cs.wikipedia.org | vlasta.cz | cnn.iprima.cz | zeny.iprima.cz | extra.cz
