Ivan Jandl: Jako dítě získal Oscara i Zlatý glóbus. Komunisté mu zničili hereckou kariéru

Jméno Ivana Jandla dnes zná jen málokdo. Přitom šlo o výjimečný herecký talent, který už jako desetiletý okouzlil filmový svět. Právě on je dosud jediným Čechem, který získal Oscara i Zlatý glóbus za herecký výkon. Jeho příběh však neskončil tak, jak by se dalo čekat.

Malý Ivan se narodil 24. ledna 1937 v Praze jako jediné dítě účetního Klementa Jandla a jeho manželky Boženy. Od dětství se věnoval řadě aktivit - hrál fotbal za Čechii Karlín, učil se hrát na klavír a zpíval v dětském souboru. Jedinou strastí byla dětská obrna, kterou prodělal ve třech letech. Téměř zázrakem se však uzdravil a jediným následkem bylo, že lehce napadal na jednu nohu. V osmi letech se stal členem slavného Dismanova rozhlasového souboru, kde se jeho talent začal naplno projevovat. Nahrával hlavní role v rozhlasových pohádkách a pravidelně vystupoval na veřejnosti.

Počátkem roku 1947 přišli do rozhlasového studia neznámí muži, kteří hledali dětského herce pro připravovaný film. Potřebovali chlapce, který nebude příliš mluvit, ale dokáže vyjádřit emoce pouze pohledem a mimikou. Z představených dětí si vybrali tři kandidáty, včetně Ivana. Každý měl předvést krátkou scénku, jako by sám něco režíroval. Jandl vzal do ruky telefon a sehrál scénku, ve které sebevědomě opravuje režiséra Oldřicha Hoblíka. Právě tahle scénka ho odlišila od ostatních a roli získal. Mezi muži, kteří o obsazení rozhodovali, byl i americký režisér Fred Zinnemann, který připravoval americko-švýcarské drama Poznamenaní.

Snímek se točil od dubna do začátku listopadu 1947 ve švýcarských ateliérech a v troskách německých měst zničených válkou. Zachycoval osudy dětí zavlečených během druhé světové války na území nacistického Německa. Ivan ztvárnil českého chlapce Karla Malíka, který po útěku z domova bloudí vybombardovaným městem v Německu. Ujme se ho americký voják, aniž by tušil, že po chlapci pátrá vlastní matka. Matku ztvárnila slavná sopranistka Jarmila Novotná, sólistka Metropolitní opery v New Yorku.

Film byl uveden v roce 1948 a stal se celosvětovým hitem. Jandlův výkon sklízel chválu diváků i kritiků napříč kontinenty. Pochvalně o něm psal například prestižní deník The New York Times. V Austrálii dokonce někteří rodiče pojmenovali své novorozené děti Ivan - inspirováni malým českým hercem. V Československu se snímek poprvé promítal na festivalu ve Zlíně a objevil se také v programu mariánskolázeňského filmového festivalu. Další projekce už ale nebyly možné. Po únorovém převratu režim považoval západní filmy za ideologicky nevhodné a zakazoval jejich promítání.

Krátce před únorem 1948 se začalo mluvit o možném ocenění. A skutečně, 25. března 1949 dorazil Jandlovi telegram se zprávou: „Vyhrál jsi speciální cenu Akademie za nejlepší herecký výkon. Srdečně gratuluji! Fred Zinnemann.“ Měl přiletět do Los Angeles a převzít sošku osobně, ale komunisté mu cestu do Ameriky neumožnili. Cenu za něj nakonec převzal režisér Zinnemann. Soška, kterou Akademie nechala vyrobit speciálně pro Jandla, byla zmenšená, aby lépe padla do rukou desetiletého chlapce. Ocenili tak nejen jeho herecký výkon, ale i výjimečnost vzhledem k jeho věku. Obě ceny pak zástupci Americké filmové akademie doručili do pražského ředitelství Státního filmu. Když mladý laureát zásilku rozbalil, zjistil ke svému překvapení, že kromě Oscara obsahuje také Zlatý glóbus od amerických filmových kritiků. Získal tak dvě nejprestižnější filmové ceny zároveň, což se žádnému jinému Čechovi dosud nepodařilo.

Komunisté ale Jandla rychle usměrnili podle svých představ. Dostal pokyn, aby na otázky týkající se zahraničních filmů odpovídal, že chce točit pouze československé filmy. Pokud by neposlechl, hrozily jeho rodině represe. Přesto mu ze světa přicházely desítky dopisů plných obdivu. Psaly mu i mladé herečky Brigitte Bardot a Shirley Temple, které vyjádřily zájem o budoucí spolupráci. K ní však nikdy nedošlo. Režim se ho snažil nenápadně odsunout do pozadí a vymazat z veřejného prostoru. Doma se o něm nesmělo mluvit ani psát. To mladého Jandla těžce zasáhlo. Když už nemohl natáčet, zkusil štěstí v divadle. Jeho pokus o profesionální dráhu ale selhal – dvakrát se neúspěšně hlásil na DAMU, což pro něj byla další rána.

Z držitele Oscara se postupně stal obyčejný úředník, průvodčí v autobusu nebo revizor v podniku Potraviny. Díky hezkému a školenému hlasu působil také jako hlasatel v Československém rozhlase. V roce 1972 ho ale jako člena Klubu angažovaných nestraníků odtamtud vyhodili. Herecky už působil jen v ochotnickém divadle Gong v pražské Libni, kde zároveň režíroval a pracoval jako dramaturg. Mezi členy souboru byli například Jana Hlaváčová, Naďa Konvalinková a režisér Hynek Bočan. Představení, která režíroval, oceňovali diváci i odborná porota na festivalech.

V osobním životě se mu nedařilo. Nikdy se neoženil a žil pouze s rodiči. Po smrti maminky přišel o poslední oporu. Přestože trpěl cukrovkou, stres často řešil alkoholem. Cítil se neuznaný a měl pocit, že svůj život promrhal. Zemřel 21. listopadu 1987 ve svých padesáti letech v bytě v pražské Libni na diabetický záchvat. Jeho tělo objevili sousedé. Vedle něj v krabici od bot ležel Oscar a Zlatý glóbus. Obě ceny jsou dnes vystavené v Národním filmovém archivu v Praze. Urnu s popelem původně uložili přátelé na Olšanském hřbitově, ale v roce 2017 ji převzala Herecká asociace a přenesla ji do svého hrobu na Vyšehradě.

V roce 2007 získal hvězdu na Zlínském chodníku slávy a v roce 2014 mu Praha 9 udělila čestné občanství in memoriam. V roce 1996 mu poctu vzdali také astronomové, kteří pojmenovali nově objevenou planetku číslo 37736 jeho jménem. Dnes jméno Ivan Jandl tiše obíhá Slunce mezi Marsem a Jupiterem.

Zdroje: super.cz | dotyk.cz | irozhlas.cz | cs.wikipedia.org | kafe.cz