Justiční vražda z roku 1944: Nevinný čtrnáctiletý chlapec popraven na elektrickém křesle

George Stinney přišel na svět 21. října 1929 v Alcolu. Městečko vypadalo jako ostatní na americkém jihu. Železnice v něm oddělovala území pro černé a bílé. Na jedné straně žili běloši, na druhé černoši. Otec rodiny dostával výplatu z místní pily, kvůli tomu Stinneyovi bydleli v jedné z firemních budov v černošské čtvrti.

Dne 23. března 1944 někdo objevil v kanálu blízko kolejí těla dvou bílých holčiček. Lidé si všimli, že se den předtím zastavily na kolech u domu Stinneyových. Ptaly se George, kde najdou květy, kterým místní říkali mučenky. Tahle krátká debata pak stačila k jeho obvinění.

Policisté si pro George přišli hned druhý den. Sestra Aime jim řekla, že bratr byl v době vraždy s ní doma. Nikdo její výpověď ale nebral vážně. Šerif brzy ohlásil, že má jak viníka, tak jeho doznání. Podle úřadů George dovedl vyšetřovatele ke kovovému předmětu, kterým měl dívky údajně zabít. Žádné písemné přiznání ale nikdy neexistovalo, stejně jako jakýkoliv materiální důkaz.

Krátce po uvěznění syna otce vyhodili z práce a celá rodina musela okamžitě vyklidit firemní byt. Odešli z Alcolu a úřady jim zakázaly George navštěvovat. Jen jednou dostali povolení ke krátkému setkání, a to až po vynesení rozsudku ve věznici Columbia.

Soud se konal 24. dubna 1944. Od zatčení uběhl pouze měsíc. Včetně výběru poroty trval celý proces neuvěřitelné dvě hodiny. ‚Obhájce‘ Charles Plowden vůbec nebyl právník, pracoval jako daňový komisař a současně kandidoval do místní politiky. Nepředvolal ani jednoho svědka a vůbec se nepokusil zpochybnit nejasnosti kolem údajného přiznání.

Do jednací síně nesměl vstoupit žádný černoch. V porotě seděli výhradně bílí muži, kteří po pouhých deseti minutách poslali chlapce na smrt. Nikdo se proti verdiktu neodvolal a z celého procesu nezůstal ani písemný záznam.

Příbuzní, několik kostelů a lidskoprávní skupina NAACP zasypali guvernéra Olina D. Johnstona žádostmi o milost. Překvapivě hodně takových dopisů poslaly i bílé ženy žijící přímo v Jižní Karolíně. Guvernér sice chlapce dva dny před popravou navštívil, milost mu ale odmítl udělit. Při odpovědi na jeden z dopisů dokonce tvrdil, že George dívky zavraždil ze sexuálních důvodů, přestože pitevní protokoly nic podobného nepotvrzovaly.

16. června 1944 George odvedli do popravčí místnosti. Měřil jen 155 centimetrů a vážil asi 40 kilo. Dozorci proto museli na sedadlo položit Bibli, aby jeho hlava vůbec dosáhla k elektrodám. Při nasazování obličejové masky se George rozbrečel.

Když pustili první dávku elektřiny, maska sjela z hlavy a všichni přítomní viděli jeho ubrečené a vyděšené oči. Chlapec zemřel až po třetím elektrickém výboji. Jeho rodina pak tělo uložila do anonymního hrobu. Doufali, že alespoň po smrti konečně najde klid.

Případ ležel ladem šedesát let, než se o něj v roce 2004 začal zajímat George Frierson, místní nadšenec do historie, který sám v Alcolu vyrůstal. Postupně prošel všechny dostupné archivní materiály a dal dohromady tým právníků, kteří souhlasili, že se případu budou bez nároku na honorář věnovat.

V lednu 2014 představili soudkyni Carmen Mullenové nové důkazy, včetně svědectví Georgeových sourozenců, kteří tvrdili, že v době vraždy byl s nimi doma. Vyšetřování také odhalilo stopy vedoucí k jinému viníkovi. Jednalo se o syna z mocné bílé rodiny, který se údajně ke svému činu na smrtelné posteli nakonec i doznal.

Po sedmi desetiletích, přesně 16. prosince 2014, soudkyně Mullenová rozhodla, že celý soudní proces s George Stinneyem byl neregulérní. Napsala, že se k činu zřejmě přiznal pod nátlakem a že soud porušil jeho ústavní práva. Ve svém rozhodnutí uvedla: „Nelze nijak obhájit, že čtrnáctiletý chlapec byl obviněn, souzen, odsouzen a popraven během pouhých 80 dnů. V podstatě se pro to dítě neudělalo téměř nic ve chvíli, kdy mu šlo o život.“

Stinneyho rodina a aktivisté rozhodnutí uvítali. Příbuzní obětí ale vyjádřili zklamání. Byli přesvědčeni o Georgeově vině a stěžovali si, že se o případu vždy mluvilo jednostranně a zaujatě.

Příběh George Stinneyho oslovil spoustu umělců. Například David Stout napsal knížku Carolina Skeletons, která v roce 1989 dostala cenu Edgar Award za nejlepší první román. O pár let později podle ní dokonce natočili film. A v roce 2022 jeden zákonodárce přišel s návrhem zákona, který by odškodňoval rodiny nespravedlivě odsouzených. Pojmenoval ho přímo po Georgovi.

Zdroj: lifee.cz| reflex.cz| blesk.cz| en.wikipedia.org