Článek
Doba, kdy kočárky stávaly před obchody
Na začátku devadesátých let bylo běžné, že rodiče nechávali kočárky s dětmi stát před obchody, zatímco uvnitř čekali ve frontách na nedostatkové zboží. Dnes by to působilo nezodpovědně, tehdy to ale nikdo nevnímal jako riziko. Bezpečnost byla považována za samozřejmou, společnost fungovala jinak než dnes, kriminalita byla nižší a lidé si více důvěřovali. Nikomu nepřišlo zvláštní, že dítě v kočárku spí na chodníku bez dozoru. Občas se někdo zastavil, usmál se, pohladil ho po ručičce a šel dál. Tato důvěřivá atmosféra byla pro tehdejší dobu typická. V září 1991 ji ale narušil incident, který ukázal, jak křehká tahle samozřejmost ve skutečnosti byla.
Únos, který otřásl Hradcem Králové
Tehdy, v září 1991, se v Hradci Králové stal případ, který šokoval celou zemi. Maminka šestitýdenního Tadeáška si odskočila do lahůdkářství, zatímco kočárek zůstal venku před obchodem. Když se vrátila, kočárek i s dítětem byl pryč. Zpráva o únosu novorozence se rychle rozšířila do médií a vyvolala celostátní pátrání.
Policie se pustila do rozsáhlé akce. Rodičům se ale nikdo neozval s požadavkem na výkupné, což vyšetřovatele mátlo. Pátrání v roce 1991 probíhalo úplně jinak než dnes. Nebyly mobilní telefony, bezpečnostní kamery byly spíš výjimkou a policie musela spoléhat hlavně na spolupráci veřejnosti. Informace se šířily přes rozhlas, televizi a letáky. Vyšetřovatelé proto museli hledat způsoby, jak co nejrychleji získat jakoukoli stopu. Rozhodli se proto pro zvláštní strategii – vyhlásili, že malý Tadeáš nutně potřebuje speciální lék Carosten, a diskrétně o tom informovali lékárny po celé republice.
Všímavá matrikářka
„Manželka volala, že to dobře dopadlo a že jede do Chrudimi, kde už to všechno vědí. Všechno je v pořádku,“ vzpomínal později otec Pavel Kopecký na okamžik, kdy se dozvěděl, že jeho syn je v pořádku.
Klíčovou roli sehrála Jana Andrýsková, matrikářka z Chrudimi. Její všímavost pomohla celou záhadu rozluštit. Když k ní přišla žena s rodným listem dítěte, ihned zpozorněla. „Byl podivně přeškrtán a byla v něm řada chyb. Řekla jsem té ženě, že takto jí nemůžu dítě do matriky zapsat, ať si zajde pro nový a přinese mi ho řádně vyplněný,“ vzpomínala matrikářka. Únoskyně rodný list jen poopravila a místo sebe poslala na úřad svého manžela.
Když Jana Andrýsková manželovi únoskyně sdělila své podezření, rozhodli se situaci řešit. „Řekla jsem, že jsem ta z matriky a že jim jdou vzít dítě, že jim nepatří, a oni se nezpečovali,“ popsala rozhodující okamžik, kdy pomohla Tadeáška vrátit jeho rodičům.
Ukázalo se, že za únosem stála třiadvacetiletá zdravotní sestra z Chrudimi. Motivem nebyly peníze, ale zoufalá touha mít vlastní dítě. Po měsících, kdy svému okolí předstírala těhotenství, se rozhodla zoufalým způsobem svou lež zakrýt. Pro matku Danu Kopeckou byl návrat syna obrovským štěstím: „Jako se nedalo popsat, jak strašně mi bylo, když jsem ho neměla, stejně tak se nedá vyjádřit, jak krásně mi je teď, když ho zase mám,“ svěřila se médiím krátce poté, co se její syn vrátil domů.
Z Tadeáše je dnes úspěšný ekonom
Z tehdejšího kojence je dnes dospělý muž. Od únosu uplynulo téměř 34 let. Tadeáš pracuje jako ekonom v nadnárodní společnosti v Praze, kde se věnuje finančním operacím. Sám k události říká: „Čím víc času uplynulo, tím méně mě ta událost provází. Jen občas mi někdo připomene: Ty jsi ten, koho kdysi unesli.“ Podle psychologa Karla Netíka jsou únosy novorozenců v kočárcích naštěstí velmi vzácné. „Takové případy obvykle páchají ženy, které nemohou mít vlastní děti, nebo osoby s psychickými problémy, které si myslí, že dítě je jejich,“ vysvětluje.
Příběh malého Tadeáška měl šťastný konec, ale zároveň přispěl k tomu, že rodiče začali své děti hlídat mnohem pečlivěji. Zvyk nechávat kočárky před obchody tehdy prakticky zmizel.
