Křičeli na ni, vyhrožovali a učitelé ji nechtěli učit. Šestiletá Ruby se nevzdala a změnila Ameriku

Když Ruby Bridges po šedesáti letech poprvé viděla záběry, jak jako šestiletá kráčí mezi rozvášněným davem do školy, bylo jí úzko. Přiznala, že takový strach nepoznala ani tehdy. Nedokáže si představit, že by dnes jako matka a babička poslala vlastní dítě do podobného prostředí. Právě 14. listopadu 1960 se stala první černošskou holčičkou, která nastoupila do bělošské základní školy v Louisianě.

Ruby se narodila 8. září 1954 v Tylertownu ve státě Mississippi. Jen čtyři měsíce před jejím narozením americký nejvyšší soud vydal rozhodnutí Brown versus Board of Education, které zakázalo rasovou segregaci ve školách. Jenže státy na jihu Spojených států se proti rozhodnutí soudu tvrdě postavily. Snažily se integraci škol všemi prostředky zpomalit nebo úplně zastavit. Právě v této době se rodina Bridgesových rozhodla odejít z venkova a začít nový život v New Orleans. Ruby byly teprve čtyři roky, když se s rodiči přestěhovala do New Orleans. Otec začal pracovat u čerpací stanice, matka chodila na noční směny. Usadili se ve čtvrti, která žila hudbou, karnevaly a slavnostmi. Když pak stát Louisiana musel pod tlakem federální vlády umožnit černošským dětem přístup do bělošských škol, zavedl test, který měl ověřit jejich připravenost. Ve skutečnosti ale šlo o záměrnou překážku. Test byl tak těžký, že ho téměř nikdo neměl šanci zvládnout. Ruby byla mezi několika málo dětmi, kterým se to podařilo.

Když pak rodina dostala nabídku na umístění do bělošské školy, matka trvala na tom, aby ji Ruby přijala, zatímco otec měl obavy, co všechno to může způsobit. Chtěla pro dceru možnosti, které ona sama nikdy neměla. Rodiče vyrůstali na venkově, kde pomáhali na poli a do školy mohli jen tehdy, když zrovna nebylo co sklízet. Ze šesti dětí, které testem prošly, se nakonec dvě rozhodly do bělošské školy nenastoupit, tři byly umístěny jinam a Ruby tak měla nastoupit sama do základní školy Williama Frantze, kam chodilo přes pět set bílých žáků.

Úředníci v Louisianě dělali všechno pro to, aby černošským dětem přístup ke vzdělání znemožnili. Do školy tak nakonec nastoupila až v listopadu 1960. Každé ráno ji do školy doprovázeli federální policisté a po vyučování ji zase bezpečně odvedli domů. Bylo jí teprve šest a vůbec netušila, co se kolem ní děje. Když před školou uviděla davy lidí, myslela si, že je to nějaká oslava, nebo že už začíná karneval. Místo oslav ji ale čekal nenávistný dav, který křičel rasistické nadávky a mával transparenty. Na jednom z nich stálo: „Jediné, co chci k Vánocům, je čistá bílá škola.“ Jedna žena držela miniaturní rakev s černou panenkou – z té měla Ruby ještě dlouho noční můry. Zdávalo se jí, že ta rakev létá po její ložnici. Jiná žena jí denně vyhrožovala, že ji otráví. Ruby proto směla jíst jen jídlo z domova, nesměla chodit o přestávkách ven ani do jídelny. Krátce po jejím nástupu začali bílí rodiče své děti ze školy houfně odhlašovat. Většina učitelů navíc odmítla černošskou dívku učit. Jedinou výjimkou byla Barbara Henryová z Bostonu, která se jí v prázdné třídě věnovala celý školní rok.

Po několika dnech přišel bílý pastor se svou pětiletou dcerou Pam a trval na tom, že má právo odvést své dítě do školy. Jeho gesto symbolicky narušilo bojkot a do ostatních tříd se postupně začaly vracet i další děti. Ruby však zůstávala ve své třídě dál sama. Během těch měsíců rodina čelila obrovskému tlaku. Otec přišel o práci na benzínce, matka ztratila místo uklízečky. Místní obchod jim odmítl prodávat potraviny a prarodiče kvůli celé situaci přišli o farmu v Mississippi. Ruby vzpomínala, jak psala dopis Ježíškovi a prosila ho, ať tátovi vrátí práci, protože o ni přišel kvůli ní. Psychickou oporu jí poskytoval harvardský psychiatr Robert Coles, který rodinu pravidelně navštěvoval. Později se ukázalo, že to byl právě jeden z jeho příbuzných, kdo Ruby posílal školní oblečení, na které by rodina jinak neměla peníze.

Až na konci školního roku, kdy učitelka Henryová prosadila, aby Ruby mohla být alespoň chvíli mezi ostatními dětmi, začalo jí všechno docházet. Jeden chlapec jí řekl, že si s ní nesmí hrát, protože mu to zakázala máma. Teprve tehdy jí začalo docházet, proč ve třídě zůstává sama. Nešlo o to, že by ostatní děti nepřišly – nechtěli s ní být kvůli její barvě pleti. Proto ji také nepouštěli ven o přestávkách. Až zpětně si uvědomila, že hlučný dav před školou nebyl žádný karneval, ale projev nenávisti. Později řekla: „Kdyby mi rodiče řekli, že si nemám hrát s někým, protože je bílý, asijský, hispánský nebo indián, taky bych je poslechla. Rasismus se nerodí s námi, předávají ho dospělí.“

Druhý rok už probíhal jinak. Před školou nestáli demonstranti a Ruby seděla v běžné třídě mezi bílými spolužáky a několika dalšími černošskými dětmi. Každý rok přibývalo černošských dětí, které byly do školy přijaty. Později získala práci v American Express, kde se patnáct let věnovala cestovnímu poradenství. V roce 1984 se provdala za Malcolma Halla a vychovali spolu čtyři syny.

Ve třiceti letech Ruby Bridgesová založila nadaci, která se snaží dětem i dospělým ukazovat, že barva pleti nemá určovat, jak se k sobě lidé chovají. Často připomíná, že rasismus je nemoc dospělých, kterou pak předávají svým dětem. Po hurikánu Katrina v roce 2005 hrozilo, že se budova školy Williama Frantze zřítí. Ruby tehdy zahájila kampaň za její záchranu a nakonec prosadila, aby byla prohlášena za kulturní památku. Díky tomu bylo možné zajistit prostředky na její rekonstrukci. Dnes ve dvoře školy stojí socha malé Ruby v šatech a s aktovkou. V roce 2011 se setkala s prezidentem Barackem Obamou v Bílém domě u příležitosti vystavení slavného obrazu Normana Rockwella The Problem We All Live With, který zachycuje její cestu do školy. Obama jí tehdy řekl: „Myslím, že je spravedlivé říct, že kdyby nebylo tohoto okamžiku, kvůli vám všem, možná bych tu dnes nebyl.“

Protože bílí obyvatelé začali oblast opouštět už v polovině šedesátých let, docházejí dnes do školy Williama Frantze výhradně černošské děti. Ruby to považuje za důkaz, že boj za rovnoprávnost ještě neskončil. V roce 2024 byla Ruby Bridgesová uvedena do Národní síně slávy žen.

Zdroje: theguardian.com | ebsco.com | en.wikipedia.org | cs.wikipedia.org