Leontýnka z Ať žijí duchové zemřela příliš brzy. Její tři dcery přišly o maminku

Dana zaujala režiséra Oldřicha Lipského už při konkurzu, když jí bylo deset let. Okouzlila ho svou přirozeností a hereckým nadáním. Rozhodující chvíle přišla při kamerových zkouškách na pohádku Ať žijí duchové, kde se malá Dana skutečně zakoukala do Jiřího Procházky v roli Dlouhého Jendy. Scénář se tak začal psát sám a Lipský už věděl, že má svou Leontýnku. „Danuška byla moc pěkná holka, ale na mě tehdy moc mladá. Bylo jí jedenáct a já už koukal po holkách, kterým rostla prsa. Trochu na mě byla kvůli tomu naštvaná,“ svěřil se později Procházka. Jejich dětská láska nevyšla, přesto se oba proslavili. Po natáčení se už nikdy nesetkali. „Dodnes mě mrzí, že jsme se osobně neviděli. Určitě bychom si spolu měli co říct,“ dodal herec.

Dana pocházela z umělecky založené rodiny. Vyrůstala v Praze v Liboci spolu se starší sestrou Hanou, pozdější televizní hlasatelkou a manželkou Karla Heřmánka. Rodiče je odmala vedli k umění. Maminka tancovala a zpívala, tatínek z Moravy hrál na cimbál. Seznámili se v uměleckém souboru. Obě sestry chodily do dramatického kroužku v Lidové škole umění, Daně to ale šlo lépe. „Dana neměla problém stoupnout si před kameru nebo před diváky. Uměla pracovat s talentem, který jí byl dán,“ prozradila její sestra Hana. Rodiče ji podporovali a často ji vozili na konkurzy, v nichž bývala úspěšná. Poprvé stála před kamerou už v pěti letech, tehdy však nešlo o velkou roli.

Natáčení pohádky Ať žijí duchové nebylo vždy snadné. Děti se často hádaly s Jiřím Sovákem, který hrál rytíře Brtníka. „Pan Sovák nás děti prostě nemusel. Pro něj jsme byli haranti, parchanti uřvaní, ksindlové sprostí. To jsme si od něj všechno vyslechli,“ prozradil Procházka. Děti mu prý na oplátku schovaly jeho milované fajfky. Dva dny se kvůli tomu netočilo. „Ve scénách, kdy s námi a trpaslíky tancuje, je vidět, jak je otrávený. Měl dokonce dubléra v kostýmu, který s námi dětmi vždycky záběr nejdřív nazkoušel, a teprve když jsme to už uměli, pan Sovák přišel,“ dodal Procházka.

Za roli ve filmu Ať žijí duchové Dana dostala cenu dětského diváka Zlatý dudek. Stejnou cenu získala i za roli školačky Dany ve filmu Brontosaurus. Rychle se stala jednou z nejpopulárnějších dětských hereček. Hrála v seriálu Arabela jako Karkulka, v My všichni školou povinní nebo v Bambinotu. Objevila se také ve filmu Kulový blesk jako dcera Knotkových. Některé její kolegyně na konkurzech se jí bály. „Vždycky jsem byla jen jedna v partě dětí. Noční můra mého dětství byla Dana Vávrová, se kterou jsem se pokaždé ocitla v posledním kole konkurzu. Byly jsme stejné typy, ale roli získala ona, protože byla hezčí a talentovanější. Bože, jak já ji nenáviděla,“ vzpomínala s úsměvem herečka Lenka Hornová.

Ve třinácti letech Dana získala roli mladé židovky Janiny v německém seriálu Kousek nebe o židovské rodině za druhé světové války. Při natáčení druhé série potkala svou životní lásku. Zamilovala se do kameramana a režiséra Josepha Vilsmaiera, který byl o 28 let starší. V pouhých devatenácti letech se za něj vdala a odstěhovala se do Mnichova. V manželství porodila tři dcery: Janinu, Theresu a Josefinu. Kariéra jí úspěšně pokračovala i v Německu. V manželově filmu Podzimní mléko hrála hlavní roli bavorské selky. Musela mluvit silným bavorským nářečím, za což dostala prestižní německou cenu Stříbrný pás.

Danin filmový život byl plný neobvyklých momentů. Ve snímku Rama Dama, který se také odehrával za druhé světové války, hrála těhotnou ženu. Scéna porodu nebyla hraná, Dana před kamerou skutečně porodila svou prostřední dceru Theresu. Později se sama pustila do režie. První dokument Jak čas běží natočila ještě pod jménem manžela. Vlastní filmy představila i na karlovarském festivalu. Tam uvedla svůj hraný debut o mladé ženě s bulimií Hlad, Touha po lásce. Pod její taktovkou vznikl také dětský snímek Hurá na medvěda nebo oceňované drama z transportu do koncentračního tábora Poslední vlak. Za něj získala Bavorskou filmovou cenu. Do svých filmů často obsazovala české herce. V Posledním vlaku si zahrála i Nina Divíšková. „Byla strašně krásná, pracovitá a kamarádská. Je mi to moc líto. Spolupráce s ní byla báječná,“ vzpomínala Divíšková.

Poslední role Dany Vávrové přišla v roce 2008 v manželově historickém dramatu Zkáza lodi Gustloff. Film vypráví o plavidle s civilisty, které v lednu 1945 zasáhla sovětská torpéda. Zahynulo při tom pětkrát víc lidí než při zkáze Titaniku. Tehdy už Dana bojovala se zákeřnou nemocí. Lékaři jí našli rakovinu děložního hrdla, která později metastázovala do jater a plic. O její nemoci věděla jen rodina a nejbližší přátelé. „Když lékaři zjistili, že je nemocná, jezdila jsem za ní častěji. Čím jsem od toho dál, tím více si uvědomuju, jak strašně byla silná,“ vzpomínala sestra Hana. Dana se nevzdávala a zkoušela všechny možné léčebné postupy. „Podstupovala všechna příkoří a trápení, nechtěla odejít. Zkoušela všechno. I alternativní léčbu a také jeden zcela nový lék,“ dodala Heřmánková.

Dana měla pro svou nemoc zvláštní vysvětlení. Říkala, že všechno začalo, když konečně přestala kouřit a její tělo se vzbouřilo. Do poslední chvíle bojovala a věřila v uzdravení. Ještě den před smrtí se procházela s rodinou kolem nemocnice. Užívala si tyto chvíle s nejbližšími, jako by tušila blížící se konec. O Danu se staraly její dcery. Prostřední dcera Theresa přerušila studium práv v Anglii, aby mohla být s maminkou. Naučila se jí dávat injekce a po její smrti se rozhodla studovat medicínu místo práv.

Dana zemřela 5. února 2009 obklopena svými blízkými. Posledních pět dní strávila na mnichovské klinice. Bylo jí pouhých 41 let. Letos by oslavila 58. narozeniny. Pohřeb měla 10. února 2009 v Mnichově. Její rodina pak odjela do Rakouska, aby unikla novinářům. „Se smrtí Dany jsme ztratili nadevše milovanou matku, manželku a nejlepší přítelkyni. Navždy si v srdcích uchováme její nádherné oči, úsměv… Byla to jedinečná bytost, neskutečně silná žena, do poslední chvíle se nevzdala naděje. Svou radostí ze života nám dodávala spoustu síly, abychom tyto těžké časy ustáli,“řekl zdrcený manžel Joseph Vilsmaier německým novinám. Přežil svou milovanou ženu o 11 let.

Také herec Lubomír Lipský, který v Ať žijí duchové hrál zákeřného prodavače Jouzu, na Danu vzpomínal s láskou: „Byla to strašná škoda. Ta roztomilá a chytrá holčička byla vyslovený talent. Leontýnku zahrála tak snadno a lehce. A tu píseň, jak uměla prodat.“ Dana Vávrová zůstává v srdcích své rodiny dodnes. „Vůbec si to nepřipouštím, Dana je pořád s námi,“ přiznala její sestra Hana, která se s odchodem své mladší sestry nikdy nesmířila.

Zdroj: cs.wikipedia.org | idnes.cz | blesk.cz | cnn.iprima.cz | zeny.iprima.cz | ahaonline.cz