Lex Barker: Smrt životní lásky ho zničila, útěchu hledal v alkoholu. Zemřel na ulici

Narodil se jako Alexander Crichlow Barker Jr. 8. května 1919 v Rye, New Yorku. Pocházel z vlivného amerického rodu, jehož předkové byli guvernéři, obchodníci a magnáti. Od mládí vynikal atletickou postavou, hrál americký fotbal a studoval na prestižní univerzitě v Princetonu. Pyšnil se výškou 193 centimetrů a pohlednou tváří, což mu později pomohlo prorazit v Hollywoodu.

Rodiče předpokládali, že Alexander půjde v rodinných stopách. Vystuduje a stane se váženým stavebním inženýrem. On však od dětství snil o jiném světě. Už v pěti letech toužil stát na jevišti, později se prvně setkal s herectvím během školních představení na Phillips-Exeter Academy. Potají hrál divadlo a letní divadelní kurzy mu posloužily jako odrazový můstek na Broadway, kde se objevoval v malých rolích. Za zmínku stojí jeho účinkování v newyorské hře The Five Kings z roku 1939, kterou režíroval slavný Orson Welles.

V roce 1938 si ho vyhlédlo filmové studio Twentieth Century Fox a nabídlo mu smlouvu. Jelikož podle tehdejších zákonů nebyl ještě plnoletý, museli by kontrakt podepsat jeho rodiče. Ti s tím však nesouhlasili a nutili ho, aby na kariéru herce zapomněl. Lex měl vztek a navzdory nesouhlasu otce a matky oznámil, že z univerzity definitivně odchází, aby mohl hrát. Otcův verdikt byl nekompromisní. Vydědění. Mladý Lex tak ztratil nárok na miliony z rodinného majetku a ocitl se v novém světě, kde si musel sám vydělávat na živobytí.

Bez podpory rodiny si začal vydělávat jako kulisák a osvětlovač. Brzy však přišla válka a Barker musel narukovat. Na bojištích druhé světové války v severní Africe a Itálii prokázal mimořádnou odvahu. Za svoji statečnost byl povýšen a stal se nejmladším majorem americké armády. Válka si však vybrala svou daň. Při bojích v Itálii utrpěl vážné zranění hlavy a lékaři museli část jeho lebeční kosti nahradit stříbrnou destičkou. Tento kus kovu pod kůží mu způsoboval nesnesitelné migrény, které ho trápily až do konce života a které později často tlumil alkoholem. K jeho válečnému zranění se přidal ještě další úraz, když ho do nohy zasáhla střepina granátu.

Po návratu z války Barker zamířil rovnou do Los Angeles, kde konečně naplno rozjel svou hereckou kariéru. První filmovou roli získal ve snímku Doll Face z roku 1945. V následujících letech si zahrál menší role v několika kvalitních filmech, například v noirovém snímku Crossfire nebo v The Farmer's Daughter. Zlom v kariéře nastal v roce 1949, kdy producent Sol Lesser hledal náhradu za Johnnyho Weissmullera v roli Tarzana. Mezi davem uchazečů si vybral právě 193 centimetrů vysokého blonďáka s dokonalou muskulaturou.

Rozhodující byla zkouška pralesního řevu. Lexův hlas byl tak mocný, že ho na rozdíl od jeho předchůdců ani nemuseli dabovat. V následujících pěti filmech uchvátil diváky svým výkonem a fanynky po celé Americe ho začaly zbožňovat pod přezdívkou „Sexy Lexi“.

Barkerův milostný život připomínal jízdu na horské dráze. První sňatek uzavřel ještě během vojenské služby. V červnu 1942 si vzal Constance Thurlow, dceru bohatého průmyslníka. V tomto manželství se narodila dcera Lynn a syn Alexander. Jenže s rostoucí Lexovou slávou a davem obdivovatelek přišly problémy. Pohledný Tarzan neodolával pokušení a jeho nevěry vedly v roce 1950 k rozvodu.

Bez závazků dlouho nezůstal. Ještě téhož roku si ho získala zrzavá kráska, herečka Arlene Dahl. Jejich manželství však bylo tak krátké, že ho mnozí ani nezaregistrovali. Pouhých sedm měsíců. Za rozchodem stála další hollywoodská hvězda. Barker propadl kouzlu Lany Turner, jedné z nejzářivějších filmových ikon té doby. Jejich svatba v roce 1953 vzbudila velkou pozornost. Čtyřleté soužití ale představovalo bouřlivé období plné hádek. Vztah s Turner skončil skandálem. Její dcera z předchozího manželství Cheryl Crane později Barkera obvinila ze sexuálního obtěžování, které mělo probíhat, když jí bylo mezi 10 a 13 lety. K soudu se případ nikdy nedostal, protože rodina chtěla předejít veřejnému skandálu.

V období po Tarzanovi, kdy odmítl dál hrát krále džungle ze strachu, že bude navždy zaškatulkován, ho čekaly jen průměrné role. Zatímco v rodné Americe o něj Hollywood ztrácel zájem, Barker se rozhodl zkusit štěstí za oceánem. Jeho jazykové nadání mu otevřelo dveře. Málokterý americký herec té doby ovládal plynně francouzštinu, němčinu, španělštinu a italštinu jako Lex. Itálie se stala jeho první evropskou zastávkou a hned zaznamenal úspěch, když ho slavný Federico Fellini obsadil do kultovního snímku Sladký život.

Po rozvodu s Lanou v Evropě konečně našel skutečné štěstí. V roce 1957 se oženil se švýcarskou studentkou herectví Irene Labhart. Byla to láska, která změnila jeho život. S Irene objevil kouzlo věrného vztahu a rodinné pohody. V roce 1960 se jim narodil syn Christopher.

Na jednom večírku potkal německého producenta Horsta Wendlandta, který mu nabídl roli v připravovaném westernu. Barker nebyl myšlenkou na německo-jugoslávský western příliš nadšený, ale Irene ho přesvědčila. Později vzpomínal: „Přemluvila mě nakonec Irene, když si se mnou četla scénář. Líbilo se jí, jak moc je postava Old Shatterhanda šlechetná, že mi bude slušet a že už se teď těší na ten film. Vzal jsem to jenom kvůli ní a chtěl jsem jí ten film dát jako dárek k narozeninám.“

Skutečná evropská sláva přišla s postavou Old Shatterhanda v legendárním Pokladu na Stříbrném jezeře. Po boku francouzského herce Pierra Brice, který ztvárnil indiánského náčelníka Vinnetoua, vytvořil nezapomenutelnou dvojici. Za každou adaptaci románu Karla Maye inkasoval 250 000 marek a celkem jich natočil dvanáct.

Osud však připravil krutou ránu. V létě 1962, kdy Lex natáčel, Irene po dlouhém boji podlehla leukémii. Pro herce to byla zdrcující ztráta. Často v zoufalství opakoval: „Být sám? To je jako být mrtvý!“ Prázdnotu v srdci a duši se snažil utopit v alkoholu, který se stal jeho věrným společníkem na mnoho dalších let.

Filmy podle knih Karla Maye se v německy mluvících zemích staly skutečným fenoménem. Zatímco americké publikum na Lexe Barkera postupně zapomínalo, v Evropě jeho popularita v některých obdobích zastínila i takové hvězdy, jako byli John Wayne nebo Clint Eastwood. Roku 1966 byl dokonce vyhlášen nejoblíbenějším hercem v západním Německu, což jen potvrzuje, jak silné pouto si s tamním publikem vytvořil. Diváci ho přijali za svého a Poklad na Stříbrném jezeře patří dodnes k nejnavštěvovanějším filmům v historii německých kin.

Jeho evropskou kapitolu života podtrhlo i páté manželství. V roce 1965 si vzal španělskou Miss Carmen „Titu“ Cerveru. Vztah s atraktivní kráskou vydržel sedm let, než i tento poslední manželský pokus skončil rozvodem.

Koncem šedesátých let, po skončení zlaté éry filmů, začala Barkerova evropská hvězda blednout. Doba se měnila, přicházely spaghetti westerny a erotické filmy. V roce 1970 natočil svůj poslední snímek „Když jsi se mnou“ a pak zatoužil po návratu domů. Přestože v Evropě dosáhl všeho, co mohl, toužil znovu dobýt Hollywood. Sám prohlásil, že by udělal cokoli, aby mohl opět žít a pracovat v Americe. Comeback byl ale těžší, než očekával. Amerika mezitím na svého Tarzana zapomněla. Získal pouze několik menších rolí v populárních televizních seriálech jako FBI nebo Zloděj. Na jaře 1973 se však zdálo, že se štěstí obrací. Připravovala se televizní série s Lexem v hlavní roli a rýsovaly se nové filmové projekty.

Osud však měl jiné plány. V pátek 11. května 1973, tři dny po svých 54. narozeninách, se Lex zhroutil přímo na Lexington Avenue poté, co ho náhle postihl těžký infarkt. Pomoc sice přišla, ale pozdě.

Karen Kondazian, americká herečka, se kterou se krátce předtím zasnoubil a za níž toho osudného dne mířil, později vzpomínala na varovné znamení, které se objevilo několik dní před jeho smrtí: „Ráno po narozeninové oslavě mi řekl, že měl zlý sen. Někdo se v něm snažil ublížit mně a on je chtěl zastavit. Oni ho ale napadli zezadu a sevřeli mu hruď tak, že nemohl dýchat. Teď vím, že tehdy ve spánku pravděpodobně prodělal malý infarkt.“ Podle přátel byl Barker romantickou duší a Karen o něm mluvila jako o „nejromantičtějším muži, kterého kdy poznala“. Byl to prý renesanční člověk, který kromě herectví vynikal i v tenisu, golfu, zahradničení a ovládal několik jazyků.

Pohřeb se konal v New Yorku, ale jeho bývalá manželka Tita nechala ostatky převézt do Španělska, kde byly uloženy poblíž jejich společného domova. S hercem odešel muž, kterého přátelé popisovali jako neobyčejně vzdělaného a vlídného. Jeho kolega Pierre Brice (Vinnetou) o něm řekl: „V mém srdci Lex nadále žije. Byli jsme nejlepší přátelé. Když zemřel, cítil jsem, že zemřela i část mě.“

Za svůj život natočil Lex Barker celkem 73 filmů a zanechal po sobě dva syny a jednu dceru. Od jeho smrti uplynulo již 52 let, ale jako Tarzan v Americe a Old Shatterhand v Evropě se nesmazatelně zapsal do filmové historie a srdcí milionů diváků.

Zdroje: en.wikipedia.org | idnes.cz | cas.sk | ahaonline.cz | babinet.cz | csfd.cz | lex-barker.com