Nejchytřejší dítě světa Kim Ung-Yong: Ve čtyřech studoval, v osmi pracoval pro NASA. Slávu odmítl

Kim Ung-Yong, jihokorejský génius narozený 8. března 1962 v Soulu, byl dlouho považován za nejchytřejšího člověka na světě. Už v šesti měsících začal mluvit. Zpočátku si matka myslela, že se jí to jen zdá, ale když se vrátila do pokoje, slyšela, jak syn zřetelně vyslovuje první slova. V devíti měsících tvořil jednoduché věty a do roka ovládal korejštinu na úrovni dětí o několik let starších. Korejskou abecedu i tisíc čínských znaků zvládl díky básni Tisíc znaků, která se tradičně používá k výuce čínského písma. Ve třech letech řešil úlohy z diferenciálního a integrálního počtu. Vydal také 247stránkovou sbírku esejů v angličtině a němčině, doplněnou vlastními kaligrafiemi a ilustracemi. V pěti letech plynně mluvil korejsky, japonsky, anglicky, německy a francouzsky. Kim nevyrůstal v obyčejné rodině. Jeho otec Kim Soo-Sun vyučoval fyziku na Konkuk University a matka Yoo Myung-Hyun učila na prestižní Seoul National University. Jeho příběh začal jako pohádka, ale neskončil tak, jak svět očekával.

Ve čtyřech letech dosáhl Kim skóre IQ 210, což se tehdy považovalo za nejvyšší naměřenou hodnotu na světě. Zapsal se do Guinnessovy knihy rekordů a jeho jméno obletělo média po celém světě. O rok později vystoupil v japonské televizi na stanici Fuji TV, kde před miliony diváků řešil složité diferenciální rovnice. Byl slavný, ale nešťastný. Později vzpomínal: „Byl jsem opravdu osamělý. Nikdy jsem si nenašel kamarády. Ve volném čase jsem si mohl zacvičit nebo se věnovat koníčkům, ale nikoho jsem neměl. Byl jsem z jiné země, moc mladý, a všude kolem mě byli jen dospělí.“ Skóre IQ, které mu přineslo světovou pozornost, mu zároveň zásadně ovlivnilo život.

V osmi letech dostal pozvánku od NASA. Světoznámá vesmírná agentura si všimla jeho výjimečných schopností a nabídla mu spolupráci. Kim strávil následujících deset let ve Spojených státech jako vůbec nejmladší pracovník NASA. Podílel se na astrofyzikálních výzkumech, kde udivoval kolegy schopností řešit složité rovnice i mimořádnou pamětí.

Postupně ho začal unavovat svět dospělých, v němž jako dítě nikdy doopravdy nezapadl. „Každý den vypadal stejně. Probudil jsem se, vyřešil rovnici, najedl se a šel spát. Neměl jsem tušení, proč to všechno dělám. Byl jsem sám. Neměl jsem přátele a připadal jsem si úplně odříznutý,“ řekl později. Začal mít dojem, že jeho práce spíš škodí než pomáhá a že si úspěchy přisvojovali jiní. V osmnácti se rozhodl s tím skončit. Opustil NASA a vrátil se do Jižní Koreje. Přestože se dlouho tvrdilo, že vystudoval univerzitu v USA, jeho otec to později označil za novinářský výmysl. Podle matky Kim krátce navštěvoval University of Colorado, ale prostředí mu nevyhovovalo, a tak se vrátil zpět do Koreje.

Rozhodl se dodělat školy a konečně žít jako ostatní. Nikdy předtím nechodil do normální školy, což všechno komplikovalo. „Neměl jsem žádné diplomy, takže jsem musel začít úplně od nuly,“ řekl Kim. Pro génia to ale nebyla překážka. Za rok si udělal zkoušky ze základního vzdělání a za další rok získal maturitu. Konečně mohl nastoupit na univerzitu jako normální student. Vybral si civilní inženýrství na regionální univerzitě, obor, který ho zajímal z praktického hlediska.

Kimovo rozhodnutí ale nebylo všemi přijato s pochopením. Korejská média ho označila za „selhání“ a „promarněný talent“. Společnost očekávala, že změní svět a přinese převratné objevy v různých oblastech vědy. „Cítil jsem se jako opice v zoologické zahradě, raději jsem zůstával doma a vyhýbal se lidem,“ popsal Kim tlak médií a veřejnosti. Po studiích krátce pracoval jako manažer ve firmě Chungbuk Development. Ani tam se ale necítil naplněný, a tak v roce 2007 nastoupil jako adjunkt na Chungbuk National University. O sedm let později, ve dvaapadesáti letech, se stal řádným profesorem na Shinhan University a splnil si tak svůj dlouholetý sen. Při nástupu novinářům řekl: „Budu se věnovat vzdělávání nové generace.“

V roce 2010 média upozornila na devítiletého chlapce, který nastoupil na vysokou školu. Okamžitě se objevila srovnání s Kimem Ung-Yongem. „Jediné, co bych mu řekl, je, aby měl jiné dětství než já,“ reagoval. Kim se dnes otevřeně staví proti umělému vyzdvihování geniálních dětí. „Lidé kladou příliš velký důraz na IQ,“ říká třiašedesátiletý profesor. „Stejně jako sportovní rekordy, i vysoké IQ je jen jedním z mnoha projevů lidského talentu. Kdybychom lidské schopnosti rozdělili do dlouhé řady kategorií, byl bych jen jednou z nich. Já se umím soustředit na jednu věc, někdo jiný má talent zase na něco jiného.“

Na otázku, proč ho někteří považují za neúspěšného, odpovídá: „Proč lidé označují moje štěstí za selhání? Snažím se říct lidem, že jsem šťastný takový, jaký jsem.“ Dnes působí na univerzitě, věnuje se výuce, výzkumu a své rodině. „Společnost by neměla soudit nikoho podle jednostranných měřítek. Každý má jiné schopnosti, sny i cestu, a právě to bychom měli respektovat,“ říká muž, který byl kdysi považován za nejchytřejšího člověka na světě.

Kim Ung-Yong se nesnažil naplnit očekávání ostatních. Slávu nechal za sebou a místo toho si vybral obyčejný život, ve kterém se cítil svobodněji.

Zdroj: en.wikipedia.org | dotyk.cz | historydefined.net | thestoly.com /zdroj citací/