Nejžádanější společník Denham Fouts: Chtěl ho řecký král i Jean Marais. Zemřel mladý

Narodil se 9. května 1914 v Jacksonville na Floridě. Otec Edwin, absolvent Yale, vydělával na výrobě košťat dost na to, aby si rodina mohla dovolit žít nad poměry. Kromě Denhama měli ještě dceru Ellen a syna Frederica. Mladý Denham poutal pozornost svým vzhledem: byl vysoký, štíhlý, měl pronikavé oči a nápadně rozštěpenou bradu. Už ve dvanácti poslal časopisu Time dopis proti týrání zvířat při natáčení filmů. O čtyři roky později si vydělával jako prodavač zmrzliny, ale měl větší ambice než zůstat v rodném městě.

Otec mu zajistil práci v obchodním řetězci Safeway ve Washingtonu, ale osmnáctiletý Denham dal přednost Manhattanu. Tam krátce doplňoval zboží v obchodě, ale brzy pochopil, že si může vydělávat jinak. Díky své výjimečné kráse rychle zaujal bohaté muže z vyšších kruhů. Spisovatel Glenway Wescott si ho zapamatoval jako výjimečně krásného mladíka. Truman Capote, autor románu Snídaně u Tiffanyho, o něm říkal, že to byl nejpřitažlivější člověk, jakého kdy poznal.

Platili mu štědré sumy za společnost a brzy se kolem něj sešla skupina vlivných přátel. Patřili mezi ně spisovatel Christopher Isherwood, malíř George Platt Lynes nebo Paul Bowles s manželkou Jane. Isherwood ho později označil za nejdražšího společníka, zatímco Capote obdivoval jeho schopnost žít na účet jiných.

Ve dvaceti letech odjel s německým baronem do Evropy. V Berlíně se rozešli a Fouts zamířil do Benátek, kde se dostal na jachtu místního lodního magnáta. Právě tam se poprvé dostal do vážných problémů. Spolu s jedním námořníkem ukradli majiteli jachty peníze a utekli na Capri. Když jim došly peníze a krádež vyšla najevo, zatkla Foutse italská policie. Ve vězení ale nezůstal dlouho. Objevil se Evan Morgan, 2. vikomt z Tredegaru, který za něj zaplatil kauci a stal se jeho novým mecenášem.

S Morganem, který se později stal baronem, procestoval kus Evropy a dostali se i do luxusních hotelů, ze kterých je někdy vyhodili kvůli Foutsovu chování. V roce 1938 se seznámil s Brionem Gysinem a představil ho Paulu a Jane Bowlesovým. Po návratu z Tibetu, kde se naučil střílet z luku, jeho výstřednosti ještě přibylo. V Paříži si z hotelového okna střílel zapálené šípy směrem k Champs-Élysées a vzbudil tím značný rozruch. Postupně se také stal závislým na opiu a tato závislost mu začala narušovat vztahy. Tehdy se kolem něj pohybovali kritik Cyril Connolly s manželkou Jean nebo malíř Michael Wishart.

Peter Watson, jeden z nejbohatších Britů a mecenáš umění, se stal nejdůležitější postavou v jeho životě. Watson Foutse finančně podporoval i po tom, co jejich milostný vztah skončil kvůli jeho drogové závislosti. Fotograf Cecil Beaton, který byl zamilovaný do Watsona, Foutse neměl v lásce a posměšně o něm mluvil jako o „pouliční holce“. Mezi jeho milenci měl být i princ Pavel, pozdější řecký král, který během války pobýval v britském exilu. Blízký vztah měl i s francouzským hercem Jeanem Maraisem, hvězdou filmů Jeana Cocteaua. Právě Cocteau patřil mezi málo lidí, kteří Foutse otevřeně kritizovali a varovali před jeho zhoubným vlivem.

Fouts se stal také inspirací pro literaturu. Objevuje se v Capoteho nedokončeném románu Vyslyšené modlitby, v Isherwoodově knize Down There on a Visit jako postava jmenem Paul a v dílech Gore Vidala i Gavina Lamberta. Jeho přítel John B. L. Goodwin o něm prohlásil: „Vymyslel si sám sebe. Kdyby lidé neznali jeho původ, stejně by si nějaký vytvořil.“

Když vypukla druhá světová válka, Watson kvůli Foutsovu bezpečí zařídil jeho návrat do Spojených států. V srpnu 1940 se v Los Angeles znovu setkal s Isherwoodem. Pokoušeli se o duchovní život a meditace, ale místní hinduistický učitel Swami Prabhavananda Foutse jako žáka odmítl. V létě 1941 spolu cestovali a „vedli meditační život“. Jako odpírač vojenské služby musel nastoupit na civilní službu. Capote později poznamenal, že kdyby Fouts přijal některé návrhy od Hitlera, válka by možná ani nezačala. Během války se však změnil. Dokončil střední školu a poté vystudoval medicínu na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. S lékařským diplomem se po válce vrátil do Evropy. Když v Paříži uviděl na obálce knihy Jiné hlasy, jiné pokoje fotografii od Harolda Halmy, poslal Capotovi prázdný šek s jediným slovem „přijeď“. Capote šek odmítl, ale nakonec za ním dorazil do jeho temného bytu v Rue de Bac a tam hodiny naslouchal Foutsovým příběhům.

Foutsovy poslední roky byly smutné. Nemoc ho připoutala k posteli, kde ležel jako bezvládná loutka. Cigaretu mu z úst vytahoval jeho poslední milenec Anthony Watson-Gandy, aby se nepopálil. Tento mladý muž se o něj staral až do konce. Přes všechny ty roky plné skandálů a výstředností zůstával Fouts záhadou i pro své nejbližší. Katherine Bucknellová, editorka Isherwoodových deníků, později poznamenala, že kolem Foutse se vždycky vznášelo něco tajemného.

Denham Fouts zemřel 16. prosince 1948 v jednoduchém římském penzionu Fogetti. Bylo mu 34 let. Příčinou smrti bylo srdeční selhání způsobené hypoplastickou aortou a hypertrofií levé srdeční komory. Podle některých zpráv ho našli v koupelně. Pohřben byl na protestantském hřbitově v Římě. Muž, který svou krásu proměnil ve způsob života a stal se inspirací pro řadu slavných autorů, zemřel v úplné anonymitě.

Zdroj: lifee.cz | cs.wikipedia.org | tiscali.cz | sfbaytimes.com