Článek
Tomasz Komenda byl obyčejný mladík z Vratislavi. Neměl trestní minulost, vystudoval pouze základní a speciální školu a pracoval v myčce aut. V roce 1999 se sousedka pohádala s jeho matkou. Krátce poté zavolala na policii a nahlásila, že se Tomasz podobá náčrtku muže podezřelého ze znásilnění a vraždy patnáctileté dívky. Právě tento hovor odstartoval události, které ho dostaly za mříže na osmnáct let.
Na Silvestra roku 1996 odešla patnáctiletá Małgorzata Kwiatkowska s přáteli na diskotéku Alcatraz v Miłoszycích. O několik hodin později leželo její tělo mezi domy. Byla brutálně znásilněna a ponechána venku v mrazu, kde dlouhé hodiny umírala. Podle soudního lékaře zemřela vykrvácením a podchlazením. Vyšetřovatelé brzy zjistili, že pachatelů bylo víc. Svědci viděli dívku s trojicí mužů a jednoho z nich poznali jako Ireneusże Matuszaka. Ten u výslechu prozradil detaily, které mohl znát jen vrah. Popisoval černé punčochy a bílé ponožky s červeným proužkem. Ty by běžný svědek vidět nemohl, protože dívka měla na nohou kozačky. Znalost tohoto detailu tedy ukazovala, že se na útoku osobně podílel. Policie jeho výpověď přesto ignorovala.
V roce 1999 odvysílal televizní pořad Polsatu náčrt podezřelého. Dorota P., sousedka Komendovy rodiny, zavolala na policii a tvrdila, že muž na obrázku připomíná Tomasze. Od té chvíle se policie soustředila na Komendu. Jako hlavní důkaz označila vlas nalezený na čepici z místa činu. Genetická analýza sice ukázala shodu s jeho vlasy, ale výsledek nebyl jednoznačný. Stejný profil by mohla mít ještě zhruba jedna osoba z jednasedmdesáti. Jako další důkaz policie použila test se služebními psy, kteří označili, že pach z čepice patří Komendovi.
Při vynášení rozsudku soudy ignorovaly zásadní skutečnost. Dvanáct svědků potvrdilo Komendovo alibi a shodně vypovědělo, že v osudnou noc byl ve Vratislavi, asi půl hodiny jízdy autem od místa činu. Tam slavil konec roku s přáteli. Při výslechu byl ale Komenda donucen k doznání pod nátlakem a bitím. „Přiznával jsem se jen proto, že ti, kdo mě zadrželi, tvrdili, že na mě mají důkazy. Začali mě bít, abych se přiznal, protože kauza se táhne příliš dlouho a oni nemohou najít pravé pachatele. Bili mě tak, že bych se přiznal i k tomu, že jsem zastřelil papeže Jana Pavla II.,“ řekl později v rozhovoru pro televizi.
Nespravedlivý rozsudek a peklo ve vězení
V listopadu 2003 soud poslal Komendu na patnáct let za mříže. O půl roku později odvolací senát trest zpřísnil na 25 let a v roce 2005 Nejvyšší soud zamítl jeho kasační stížnost. Poslali ho proto do nejpřísněji střežené věznice ve Strzelině, kde si nakonec odseděl osmnáct let. Odmítal se přiznat, a tím si uzavřel i poslední možnost podmínečného propuštění.
Za zdmi věznice čelil každodenní šikaně. Jako člověk odsouzený za vraždu a znásilnění nezletilé byl terčem fyzického i psychického násilí a zoufalství ho dovedlo až k pokusu o sebevraždu. „V podstatě polovinu života jsem strávil ve vězení. Ty roky mi nikdo nevrátí. Zažil jsem tam hrozné věci, především od spoluvězňů, kteří mě kvůli údajnému zločinu šikanovali způsobem, který si nelze ani představit. Jednou jsem se pokusil oběsit, ostatní mě na poslední chvíli zachránili,“ řekl později Komenda.
V roce 2016 se případem začali zabývat noví vyšetřovatelé, kteří po důkladném prostudování spisu dospěli k závěru, že neobsahuje žádné skutečné důkazy proti Komendovi. Prokuratura proto obnovila vyšetřování a nové znalecké posudky jeho účast na zločinu zcela vyvrátily. Potvrdily, že otisky zubů na těle oběti neodpovídají Komendovi a že ani čepice nalezená na místě činu nebyla jeho. Podezření se tak přesunulo na Ireneusze Matuszaka a další osoby.
Svoboda po osmnácti letech
V březnu 2018 byl Komenda po osmnácti letech propuštěn. O dva měsíce později ho Nejvyšší soud osvobodil. Ve svém rozhodnutí uvedl: „Shromážděný důkazný materiál umožnil obvinit jinou osobu a zároveň jednoznačně ukázal, že Tomasz Komenda není pachatelem činu.“ Komenda požadoval od státu odškodnění ve výši 18 milionů zlotých. V únoru 2021 mu soud přiznal 13 milionů, tedy přibližně 75 milionů korun. Šlo o rekordní částku v dějinách polského soudnictví. Proti rozsudku se neodvolala ani prokuratura, ani Komenda. Koncem roku 2021 byli za znásilnění a vraždu Małgorzaty odsouzeni Ireneusz Matuszak k 25 letům a Norbert Basiura k 15 letům vězení. Třetí pachatel zůstal neznámý.
Komenda jmenoval šest osob, které podle něj nesly odpovědnost za jeho uvěznění: dva bývalé policisty, dva prokurátory, svého obhájce a sousedku Dorotu P. Prokuratura se téměř šest let zabývala otázkou, kdo zavinil jeho neoprávněné zatčení a odsouzení. Na konci roku 2023 však případ uzavřela s tím, že část skutků je promlčená, v jiných nebyly nalezeny důkazy a v některých mezitím aktéři zemřeli, jako v případě sousedky. Nikdo z policistů ani soudců, kteří Komendu neprávem poslali za mříže, tak nakonec za tento justiční omyl nebyl potrestán.
Po propuštění se Komenda snažil začít nový život. Navázal vztah s Annou Walter, kterou v září 2020 při premiéře filmu 25 lat niewinności veřejně požádal o ruku. Krátce poté se jim narodil syn Filip. Díky vyplacenému odškodnění byl finančně zajištěn, avšak osmnáct let strávených za mřížemi na něm zanechalo hluboké stopy. Jeho právník Zbigniew Ćwiąkalski uvedl: „Byl velmi klidný a přátelský člověk, ale obtížně se přizpůsoboval životu na svobodě. Nikdy jsem ho neslyšel zvýšit hlas.“
V únoru 2024 Tomasz Komenda ve věku 46 let zemřel na rakovinu plic. Svobody si tak užil pouhých šest let. Jeho advokát Zbigniew Ćwiąkalski k tomu řekl: „Zdálo se, že po osmnácti letech vězení si dal svůj život do pořádku. Ve skutečnosti mu ale osud připravil pokračování tragédie, která vyvrcholila jeho smrtí.“
Zdroj: novinky.cz | tn.nova.cz | idnes.cz | denik.cz | pl.wikipedia.org
