Nezkrotný Steve McQueen: Z polepšovny až na vrchol, ke slávě, ženám, drogám a smrti v Mexiku

Steve McQueen, přezdívaný „Král frajerů“, přišel na svět jako Terrence Stephen McQueen 24. března 1930 v Beech Grove v Indianě. Osud mu nepřipravil snadný vstup do života. Jeho otec, kaskadérský pilot leteckého cirkusu, z jeho života zmizel ještě předtím, než se malý Steve vůbec naučil chodit. Jeho matka Julie, která měla problémy s alkoholem, ho ve třech letech svěřila svým rodičům na farmu do Missouri. Když později vzpomínal na své dětství, často říkal, že jediné, co si z něj pamatuje, je pocit, že není dost dobrý, aby ho někdo měl rád.

Na farmě prarodičů Steve zažil první záblesky normálního života. Jeho prastrýc Claude, ke kterému vzhlížel, mu ke čtvrtým narozeninám daroval červenou tříkolku, první dopravní prostředek budoucího milovníka rychlosti, který jednou bude závodit s profesionály a vlastnit desítky aut a motorek.

Když bylo Stevovi osm, matka si ho vzala zpět k sobě a svému novému manželovi. Tehdy začaly jeho opravdové problémy. Otčím ho fyzicky trestal tak krutě, že po jednom incidentu, kdy ho shodil ze schodů, se na něj Steve podíval a pohrozil mu zabitím, pokud ho ještě někdy uhodí. V devíti letech pak opustil domov a toulal se po ulicích Los Angeles, kde se připojil k pouličním gangům. K jeho problémům přispívala i dyslexie a částečná hluchota způsobená infekcí ucha. Nedokázal se učit a zapadnout mezi ostatní.

Ve čtrnácti letech krátce působil v kočovném cirkusu. Když se později vrátil k matce, pokračoval v drobné kriminalitě a výtržnostech, dokud nebyl v roce 1944 poslán do polepšovny California Junior Boys Republic. Dostal číslo 3188, identifikační číslo, které si později nechal vyrýt na své hodinky, vyznačit na svých motorkách a použil ho i jako registrační značku svého letadla.

Ačkoli v polepšovně začínal jako problémový chlapec, postupně se změnil a získal respekt ostatních. Byl dokonce zvolen do tzv. Chlapecké rady, která stanovovala pravidla pro ostatní. Po propuštění v roce 1946 se do ústavu v dospělosti pravidelně vracel, finančně jej podporoval a pomáhal mladým chlapcům, kteří byli v podobné situaci jako kdysi on sám.

V roce 1947 se v sedmnácti letech dobrovolně přihlásil k námořní pěchotě. Jeho problémy s autoritou mu zpočátku přinášely potíže. Byl několikrát degradován na řadového vojína za nedovolené opuštění jednotky. Po jednom incidentu, kdy utekl za svou přítelkyní a byl zadržen pobřežní hlídkou, byl potrestán 41 dny ve vojenském vězení. Tato zkušenost ho však změnila a začal brát službu vážně.

Během svého vojenského působení na sebe Steve McQueen upoutal pozornost, když při arktickém cvičení zachránil pět mariňáků. Vytáhl je z tanku těsně předtím, než led praskl a vozidlo se propadlo do moře. Později sloužil u čestné stráže na prezidentské jachtě Harryho Trumana. „Námořní pěchota ze mě udělala muže,“ vzpomínal. „Naučil jsem se vycházet s ostatními a získal jsem odrazový můstek do života.“

Po propuštění z armády v roce 1950 měl různé zaměstnání. Pracoval jako plavčík na ropném tankeru, byl zaměstnán v nevěstinci v Dominikánské republice, nebo dělal dřevorubce v Kanadě. Za tuláctví na americkém jihu strávil dokonce 30 dní v pracovním táboře. V roce 1952 začal díky finanční pomoci programu GI Bill studovat herectví v New Yorku. Vedle studia si přivydělával jako barman, prodavač a automechanik. O víkendech se účastnil motocyklových závodů na okruhu Long Island City Raceway. Stal se vynikajícím závodníkem a díky svým výhrám si za víkend vydělal okolo 100 dolarů.

V roce 1956 se po svatbě s herečkou Neile Adamsovou přestěhoval do Hollywoodu, kde začal svoji filmovou kariéru. Poprvé si zahrál ve filmu „Někdo tam nahoře mě má rád“ s Paulem Newmanem v hlavní roli. Skutečný průlom však zažil s televizním seriálem Zatykač: Mrtvý nebo živý, který se vysílal od roku 1958 do roku 1961. Jeho postava lovce odměn Joshe Randalla, který nosil uříznutou pušku Winchester místo tradičního revolveru, z něj udělala televizní hvězdu.

Díky tomuto seriálu si ho všiml režisér John Sturges a obsadil ho do filmu Sedm statečných. McQueen zde hrál po boku Yula Brynnera a rychle se projevila jeho schopnost upoutat pozornost diváků na úkor ostatních herců. Během natáčení používal různé techniky, jak na sebe upozornit, i když byl zrovna v pozadí záběru. Šlo například o roztočení brokovnice či opakované kontrolování zbraně, což rozčilovalo Brynnera, který si stěžoval, že mu McQueen „krade scény“. Při jednom natáčení dokonce Brynner odmítl tasit zbraň současně s McQueenem.

Další zlom v jeho kariéře přišel s filmem Velký útěk, který upevnil jeho pozici filmové hvězdy. Ve filmu hrál amerického vojáka, který se během druhé světové války pokouší utéct z německého zajateckého tábora. Přestože je známý svým skokem na motocyklu přes ostnatý drát, ve skutečnosti za něj tento kaskadérský kousek provedl jeho přítel Bud Ekins, protože pojišťovna nechtěla McQueenovi riskantní scénu povolit. Když ho později moderátor Johnny Carson chválil za tento výkon, McQueen čestně přiznal: „To jsem nebyl já. To byl Bud Ekins.“

Dalším významným snímkem byl Bullittův případ, kde se objevila jedna z nejslavnějších automobilových honiček filmové historie. McQueen řídil tmavě zelený Ford Mustang GT 390 v ulicích San Francisca. I když osobně řídil část záběrů, většinu jízdy za něj provedli kaskadéři. Film byl tak nákladný, že studio Warner Bros. zrušilo smlouvu na jeho další filmy. Když se ale Bullittův případ stal obrovským hitem, snažili se McQueena získat zpět. Ten však odmítl.

McQueen byl také vášnivým závodníkem. V roce 1970 se s Peterem Revsonem umístil na celkovém druhém místě v závodě 12 hodin Sebringu, kde jim vítězství uniklo o pouhých 21 sekund. Při natáčení filmu Le Manschtěl řídit závodní Porsche 917, ale producenti mu to z finančních důvodů nepovolili.

V roce 1966 natočil film Strážní loď Sand Pebbles, za který byl nominován na Oscara. Svoji nejlepší hereckou roli podle mnohých kritiků vytvořil jako galejník Henri Charriere ve filmu Motýlek, kde hrál po boku Dustina Hoffmana. V sedmdesátých letech byl jedním z nejlépe placených herců světa, což mu umožnilo vybírat si role podle vlastního uvážení. Odmítl účinkovat v několika filmech, které se později staly hity, včetně snímků jako Francouzská spojka nebo Blízká setkání třetího druhu.

McQueenův osobní život byl stejně pestrý jako jeho filmová kariéra. První manželství s Neile Adamsovou mu přineslo dvě děti, dceru Terry Leslie a syna Chada. Během natáčení filmu Útěk se seznámil s herečkou Ali MacGraw, která se později stala jeho druhou manželkou. Krátce před smrtí, v lednu 1980, se potřetí oženil s modelkou Barbarou Minty.

Kromě filmování byl jeho velkou vášní motorismus. Vlastnil rozsáhlou sbírku výjimečných aut a motocyklů. Pod pseudonymem Harvey Mushmanzávodil v terénních motocyklových závodech. V roce 1964 byl dokonce součástí prvního oficiálního amerického týmu pro mezinárodní šestidenní motocyklovou soutěž v Erfurtu ve východním Německu.

McQueen měl slabost pro rychlá auta, ženy i omamné látky. Marihuanu si prý dával skoro denně, a když přišly sedmdesátky, začal brát i kokain. V roce 1972 ho policie zadržela opilého za volantem v Anchorage. Žil naplno a bez zábran, a často i za hranou.

V srpnu 1969 otřásla Hollywoodem série brutálních vražd spáchaných sektou Charlese Mansona, známou jako ‚rodina‘. Mezi oběťmi byli i McQueenovi blízcí přátelé - herečka Sharon Tate a kadeřník celebrit Jay Sebring. Dva měsíce po této tragédii se McQueen dozvěděl, že jeho jméno bylo na seznamu dalších možných obětí. Od té doby začal nosit zbraň, dokonce i na Sebringův pohřeb. Ironií bylo, že v osudný večer 8. srpna 1969 dostal pozvání na večeři do domu, kde později došlo k vraždám, ale z nějakého důvodu se rozhodl nejít, což mu patrně zachránilo život.

V roce 1974 se po natáčení filmu Skleněné peklo na čtyři roky stáhl z veřejného života. Cestoval po Americe v obytném voze se svými motorkami a užíval si života mimo Hollywood. Ke konci sedmdesátých let se usadil na předměstském ranči, kde se věnoval sbírání amerických starožitností a létání s historickými letadly. Podle přátel často sedával v houpacím křesle na verandě, obklopen starými benzínovými pumpami, holičskými sloupy a neonovými reklamami, a říkal, že má dost Hollywoodu a jeho falešného lesku.

V roce 1978 začal trpět kašlem, který neustával. Přestal kouřit a podstoupil antibiotickou léčbu, ale jeho stav se nezlepšoval. V prosinci 1979 přišla zdrcující diagnóza, pleurální mezoteliom, vzácná forma rakoviny plic, která vzniká po dlouhodobém a opakovaném kontaktu s azbestem. Na toto onemocnění v té době neexistovala účinná léčba.

McQueen věřil, že jeho nemoc byla způsobena azbestovou izolací, kterou odstraňoval z potrubí na lodích během služby u námořní pěchoty. Možnými zdroji mohly být také ochranné obleky závodníků nebo izolace ve filmových studiích.

Když mu američtí lékaři sdělili, že pro něj nemohou nic udělat, odcestoval v červenci 1980 do Mexika za alternativní léčbou. Podstoupil kontroverzní terapii, která zahrnovala mimo jiné kávové výplachy a injekce tekutiny s živočišnými buňkami. Tato léčba byla údajně velmi nákladná, až 40 000 dolarů měsíčně.

I přes zhoršující se zdravotní stav se v říjnu 1980 rozhodl odletět do Ciudad Juárez, kde chtěl podstoupit operaci na odstranění nádoru na játrech. Američtí lékaři ho varovali, že nádor je neoperovatelný a jeho srdce operaci nevydrží, ale McQueen trval na svém. 7. listopadu 1980 pod falešným jménem Samuel Sheppard podstoupil operaci na malé klinice, kde nikdo neznal jeho skutečnou identitu. Téhož dne, pouhých 12 hodin po zákroku, zemřel na infarkt. Bylo mu 50 let.

McQueenovy ostatky byly zpopelněny a jeho popel rozptýlen v Tichém oceánu. I 45 let po jeho smrti zůstává Steve McQueen ikonou mužské drsnosti a jednou z nejvýraznějších postav filmové historie.

Zdroje: en.wikipedia.org | fdb.cz | rlo.acton.org