Článek
Říjen 1944. Na osvětimském nástupišti vystoupila z vlaku sedmadvacetiletá Anka Nathanová. Po měsících strádání vážila pouhých 32 kilogramů. Její vyhublá postava skrývala tajemství, protože byla ve druhém trimestru těhotenství, což při pohledu na ni nikdo nemohl tušit.
V dlouhé řadě vězňů pomalu postupovala k muži, který rozhodoval o jejich dalším osudu. Josef Mengele, přezdívaný „Anděl smrti“, byl pověstný svými krutými experimenty na vězních, zvláště na těhotných ženách a dvojčatech.
„Ne,“ odpověděla rázně, když se jí zeptal, zda je těhotná. Mengele jí uvěřil a poslal ji mezi práceschopné vězně. Díky této lži začal její boj o přežití.
Počátek utrpení
Anka se narodila v roce 1917 v Třebechovicích jako Anna Kaudrová. Pocházela z židovské rodiny, ale židovské tradice u nich doma příliš nedodržovali. Studovala právo na pražské univerzitě. Studium však musela přerušit, když nacisté uzavřeli všechny vysoké školy.
Život se jí změnil, když potkala Bernda Nathana, německého architekta židovského původu, který utekl do Prahy před nacisty. V květnu 1940 měli svatbu. Své manželství si však na svobodě příliš dlouho neužili.
Svatební snímek z května 1940
Když nacisté ovládli Československo, začali omezovat práva Židů. Anka nesměla chodit například do kina ani do kavárny, stejně jako na další veřejná místa. O rok později, v listopadu 1941, poslali Bernda do terezínského ghetta a Anka ho brzy následovala.
Život v terezínském ghettu
Přestože v Terezíně byli muži a ženy odděleni, Anka s Berndem si k sobě cestu našli. Bernd pracoval jako stolař, zatímco Anka vydávala jídlo. Přes všechny těžkosti spolu tajně trávili chvíle a v létě 1943 Anka zjistila, že je těhotná.
Podle nacistických pravidel se v táboře nesmělo narodit žádné židovské dítě. Některé vězeňkyně, včetně Anky, byly nuceny podepsat prohlášení, že jejich případné dítě bude po narození usmrceno. I přes tento krutý příkaz se jim s Berndem narodil syn George. Přišel na svět předčasně a překvapivě nebyl žádným z dozorců usmrcen, jak hrozilo podepsané prohlášení. Chlapec však ve věku dvou měsíců podlehl zápalu plic.
V září 1944 byl Bernd náhle poslán do Osvětimi. Anka, která byla opět těhotná, se rozhodla, že pojede za ním. Dobrovolně se přihlásila do dalšího transportu, aniž by tušila hrůzy, které tam na ni čekají. „Bylo to nejhloupější rozhodnutí mého života,“ vzpomínala později. Bernda už nikdy neviděla, protože byl zastřelen během pochodu smrti v lednu 1945.
Těhotenství
Po vstupní kontrole v Osvětimi, kde prošla selekcí pod dohledem Josefa Mengeleho, byla Anka poslána na nucené práce do jedné z továren nedaleko Drážďan. Své druhé těhotenství musela tajit, protože věděla, že odhalení by mělo smrtelné následky. Pomáhaly jí i ostatní vězeňkyně, které si byly vědomy toho, jaké hrozby by jí čekaly.
S postupem Rudé armády byli vězni evakuováni. Anka strávila 16 dní namačkaná v nákladním vagonu téměř bez jídla a vody. Při příjezdu do rakouského Mauthausenu vážila sotva 30 kilogramů.
„Když jsem uviděla nápis Mauthausen, bylo to jako rána elektrickým proudem. Věděla jsem, že je to likvidační tábor. V tu chvíli na mě přišly stahy a bolesti,“ vyprávěla později.
Porod na prahu svobody
Než transport dorazil do tábora, byla válka téměř u konce a Osvětim ve fázi rozpadu. Nacisté v panice utíkali a ničili důkazy. Aby zahladili stopy svých zločinů, zničili i plynové komory.
Anku dovezli na vozíku do táborové ošetřovny. Její dcera Eva přišla na svět ten samý den. Vážila jen 1,3 kilogramu a prvních deset minut ani neplakala. Naštěstí jeden z vězňů byl lékař, který přestřihl pupeční šňůru a pomohl holčičce rozdýchat se. Zabalil ji do novinového papíru, což byla jediná věc, která byla zrovna po ruce.
I přes vyhladovělé tělo, které Anka měla, se jí tvořilo mléko a mohla svou dceru kojit. „Moje máma vždy říkala, že nikdo netuší, co všechno dokáže člověk vydržet. Ale já věděla, že bych nikdy nevydržela tolik co ona,“ vzpomínala později Eva.
Pouhé tři dny po porodu, 5. května 1945, osvobodili tábor američtí vojáci. Anka s Evou unikly smrti doslova o vlásek.
Po osvobození se Anka vrátila do Prahy. Tam ji zasáhla zdrcující zpráva, že celá její rodina válku nepřežila. Rodiče, sourozenci i manžel Bernd zahynuli v táborech. Jediným smyslem jejího života se tak stala dcera Eva.
V únoru 1948 potkala Karla Bergmana, československého Žida, který pracoval jako tlumočník v britské armádě. Vzali se a po komunistickém převratu odešli do Velké Británie. Usadili se ve Walesu, kde Karel v roce 1983 zemřel. Anka už nikdy neměla další děti.
V roce 2010 se přestěhovala do Cambridge, aby byla blíž dceři. Zemřela v roce 2013 ve věku 96 let.
Eva, dnes 79letá, věnuje svůj čas přednáškám o holocaustu. „Vyprávím náš příběh, protože je důležité, aby historie žila, dokud ještě můžu,“ říká.
Anka nebyla jediná, kdo dokázal Mengeleho přelstít. Podobný osud prožily i Slovenka Priska Lowenbeinová a Polka Ráchel Friedmanová. Všechny zatajily těhotenství a porodily v posledních dnech války. Jejich děti, které válku přežily, se později setkaly a považují se za „duševní sourozence“. Podle jejich vzpomínek vznikla kniha „Zrozeni pro přežití“.
Josef Mengele, který v Osvětimi poslal na smrt přes 400 tisíc lidí, po válce uprchl do Jižní Ameriky. Utopil se v roce 1979 v Brazílii při plavání v moři. Jeho totožnost později potvrdily testy DNA.
Zdroje: dotyk.cz | ahaonline.cz | dobrenoviny.sk | en.wikipedia.org
