Policie jí našla ztraceného syna. Když tvrdila, že přivedli cizí dítě, zavřeli ji na psychiatrii

Bylo to v březnu 1928, kdy Christine Collins dala svému devítiletému synovi Walterovi peníze na lístek do kina nedaleko jejich bydliště v Lincoln Heights v Los Angeles. Měl se brzy vrátit domů, ale už se nikdy neobjevil. Pro Christine to byl začátek noční můry, která ji pronásledovala až do konce života. Policie v Los Angeles okamžitě zahájila pátrání. Christine informovala vyšetřovatele, že za zmizením může stát někdo z nepřátel Walterova otce, který si odpykával trest za ozbrojená přepadení ve věznici Folsom. I přes veškerou snahu a mnoho stop pátrání nepřinášelo výsledky. Kapitán J. J. Jones, který měl případ na starosti, čelil sílícímu tlaku veřejnosti i médií. Losangeleská policie se v té době netěšila dobré pověsti kvůli korupčním skandálům a neschopnost nalézt zmizelého chlapce situaci jen zhoršovala.

V srpnu 1928, pět měsíců po Walterově zmizení, přišla zpráva, která měla konečně přinést rozuzlení. V DeKalb našli chlapce, který tvrdil, že je Walter Collins. Christine si s ním vyměnila dopisy a fotografie, než zaplatila za jeho cestu do Los Angeles. Policie využila situaci a uspořádala tiskovou konferenci, aby si zlepšila svou pošramocenou pověst. Když ale Christine chlapce uviděla, okamžitě věděla, že to není její syn. Kapitán Jones ji přesvědčoval, že se Walter změnil a že traumatizovaný chlapec potřebuje čas. Christine věděla, že chlapec není její, ale po nátlaku policie a médií nakonec souhlasila, že si ho vezme domů. Nechtěla, aby ji veřejnost vnímala jako špatnou matku.

Po třech týdnech s cizím chlapcem ale měla jasné důkazy. Byl mnohem menší než Walter, nepoznal jeho kamarády ani učitele a nevěděl například, kde v jejich domě je koupelna. Ani po podrobných instrukcích se nedokázal dostat do školy. A co bylo nejpodstatnější, rodinný lékař potvrdil, že chlapec neprodělal obřízku, na rozdíl od Waltera. Po několika dnech shromažďování důkazů, zubních záznamů a svědectví přátel, se Christine vrátila na policejní stanici. „Ten chlapec není můj syn,“ trvala na svém. „Mám nezvratné důkazy.“

Kapitán Jones reagoval rozhořčeně. Místo aby vyslechl důkazy, obořil se na ni: „Děláte z nás blázny. Přivedli jsme vám syna, a vy nám tvrdíte, že to není on? Co jste to za matku?“ Obvinil ji, že se snaží zbavit zodpovědnosti za výchovu dítěte.

Na místě nařídil její zatčení a nechal ji zavřít na psychiatrické oddělení nemocnice Los Angeles County Hospital pod takzvaným „Kódem 12“, ten se používal pro izolaci osob, které byly pro úřady nepohodlné nebo obtížné. Christine byla zavřená na psychiatrii bez řádného vyšetření, nemohla kontaktovat právníka a nesměla přijímat návštěvy. Mezitím kapitán Jones začal chlapce důkladně vyslýchat. Pod tlakem otázek se chlapec nakonec přiznal. Nebyl Walter Collins, ale dvanáctiletý Arthur Hutchens Jr., který utekl z domova v Iowě. Když ho policisté zadrželi v Illinois a zeptali se, jestli je pohřešovaný Walter Collins, nejprve to popřel, ale pak svůj příběh změnil. Doufal, že se tak dostane do Hollywoodu, kde by mohl potkat svého filmového idola Toma Mixe.

Christine musela v psychiatrické léčebně strávit ještě dalších deset dní, než ji konečně propustili poté, co chlapec odhalil svou skutečnou totožnost. Okamžitě na losangeleskou policii podala žalobu. V září 1930 soud rozhodl v její prospěch a přiznal jí odškodné 10 800 dolarů, které ale nikdy nedostala. Krátce po propuštění Christine z nemocnice došlo k zásadnímu zvratu. Devatenáctiletá Jessie Clark informovala americký konzulát, že její mladší bratr Sanford je držen na farmě jejich strýce Gordona Stewarta Northcotta ve Wineville v Kalifornii. Podle jejího svědectví tam Northcott zavraždil čtyři chlapce. Následné vyšetřování odhalilo hrůzné zločiny. Gordon Northcott společně se svou matkou Sarah Louise unášeli mladé chlapce, které sexuálně zneužívali, mučili a následně zavraždili. Mezi jejich možnými oběťmi měl být i Walter Collins.

Sanford Clark policisty zavedl na farmu, kde objevili tři mělké hroby. Nenašli však celá těla, ale pouze jejich části. Clark a jeho sestra vypověděli, že Northcott a jeho matka vykopali těla několik týdnů předtím a spálili je na opuštěném místě.

V únoru 1929 byl Gordon Northcott odsouzen za únosy a vraždy tří chlapců, bratrů Lewise a Nelsona Winslowových a neidentifikovaného mexického chlapce. Soudce ho 13. února 1929 poslal na šibenici. Trest byl vykonán 2. října 1930 v San Quentinu, když mu bylo 23 let. Mezitím jeho matka Sarah přiznala, že zabila malého Waltera. Její výpovědi se ale během procesu neustále měnily. Jednou tvrdila, že Gordon není její syn, ale vnuk. Podruhé, že ho zplodil její manžel s jejich dcerou. Soud jí nakonec uložil doživotní trest namísto trestu smrti, což byl tehdy u žen obviněných z vraždy častější postup. Po vynesení rozsudku se pokusila o sebevraždu a žadonila: „Dostala jsem, co jsem si zasloužila. Ale prosím, buďte hodní na mého chlapce, neoběste ho!“ Z vězení byla propuštěná v roce 1940 a čtyři roky na to zemřela.

Christine Collins nikdy nepřestala věřit, že její syn může být stále naživu a neustále se pokoušela od Northcotta získat odpovědi. Ten jí krátce před jeho popravou poslal telegram s nabídkou: „Přijďte za mnou, řeknu vám pravdu o vašem synovi.“ Když Christine konečně dorazila za Northcottem, odmítl s ní mluvit. Řekl jí jen: „Nechci vás vidět, nic o tom nevím, jsem nevinný.“ Ačkoli se nedozvěděla nic nového, něco jí na jeho chování nesedělo. Po nějaké době si začala uvědomovat, že si Northcott vůbec nepamatoval, jak Walter vypadal. Nevěděl, co měl na sobě, ani jakou měl barvu očí. To v ní probudilo naději, protože tělo jejího syna se nikdy nenašlo a ona stále věřila, že možná žije. I když úřady byly přesvědčené, že Walter skončil v rukou vraha, matka tomu odmítala uvěřit. Svého chlapce se nikdy nepřestala snažit najít a až do posledních chvil věřila, že je možná stále naživu. Zemřela 8. prosince 1964 ve věku 75 let. Ještě v roce 1941 ji noviny zachytily u soudu, kde se snažila vymoci dlužné odškodné od bývalého kapitána Jonese. Z peněz ale nikdy neviděla ani cent.

V roce 2008 natočil režisér Clint Eastwood o celém případu film „Výměna“ s Angelinou Jolie v hlavní roli, který světu znovu připomněl tento tragický příběh.

Zdroje: en.wikipedia.org | expres.cz | en.wikipedia.org | ctidoma.cz