Herec Jan Vlasák: „Už jsem tu neměl být.“ O dceru se staral roky, nakonec ji musel dát do ústavu

Před šestnácti lety jel Jan Vlasák na chalupu, aby zaplatil řemeslníkům. Peníze ale nechal doma a musel se vracet. Za volantem ho přepadl mikrospánek a auto začalo přejíždět z pruhu do pruhu. „Na poslední chvíli jsem se probudil a snažil se s tím něco udělat. Ale šlo už jen strhnout volant, takže auto dostalo smyk,“ řekl později v pořadu 13. komnata. Bokem narazil do protijedoucí Octavie. Zatímco řidička vyvázla téměř bez zranění, on skončil v kritickém stavu na jednotce intenzivní péče. Měl zlomenou pánev i několik žeber a lékaři mu museli zavést drén do hrudníku, aby mu zachránili život.

„Stál při mně anděl strážný. Mohl jsem mít přeraženou míchu místo pánve. Vnímám to tak, že jsem tu roky v čase, kdy už jsem tu neměl být,“ vzpomínal. Od té doby řídí málo a na dlouhé cesty se nepouští. Jakmile cítí únavu, zastaví a odpočine si.

Narodil se v roce 1943 v Čáslavi a dětství prožil v nedalekých Dolních Bučicích. Už v pěti letech ho učarovalo vystoupení místních ochotníků. Po večerech utíkal z domova na jejich zkoušky, i když otec s tím nesouhlasil. Byl strojní inženýr a chtěl z něj mít také inženýra. „Cvičil mě v matematice a ve fyzice, což mě zoufale nebavilo a nešlo mi to,“ řekl Vlasák v Show Jana Krause.

Po maturitě na čáslavském gymnáziu se dvakrát marně hlásil na pražskou DAMU. Mezitím dělal kulisáka v kolínském divadle a pak se dostal na brněnskou JAMU, kterou v roce 1966 zakončil rolí Toma ve Skleněném zvěřinci. Nabídku být u zrodu brněnského Divadla na provázku odmítl, protože tehdejší angažmá nenabízelo stálý příjem a on už živil rodinu. Od ředitele Petra Scherhaufera si za to s nadsázkou vysloužil přezdívku „Zrádce věci divadelní“.

Místo toho nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde zůstal do roku 1969. Potom strávil třináct let v Ostravě, nejprve v Divadle Petra Bezruče a pak ve Státním divadle. Tady hrál velké role jako Cyrana z Bergeracu a Hamleta. Právě v Ostravě se potkal s režisérem Janem Kačerem, který mu zásadně změnil pohled na herectví. „Honza pro mě byl člověk s velkým tajemstvím. Nikdy nikomu nedovolil, aby do toho tajemství pronikl,“ řekl.

Po úspěchu ostravských Rváčů dostal Jan Kačer v roce 1979 nabídku režírovat v pražském Divadle E. F. Buriana a vzal s sebou i Vlasáka. Ten tam vydržel jedinou sezonu a v roce 1981 odešel za svým učitelem z JAMU Aloisem Hajdou do Státního divadla v Brně. První byla titulní role v Othellovi, pak následovaly Salieri v Amadeovi a profesor Higgins v Pygmalionu.

V roce 1984 Vlasák získal angažmá v pražském Realistickém divadle a v roce 1990 přešel do Národního divadla, kde setrval deset let. Postupně se stal jedním z nejvýraznějších shakespearovských herců u nás. Během let ztvárnil Leara, Othella, Hamleta i Jaga a pravidelně účinkoval na Letních shakespearovských slavnostech.

Po odchodu z Národního divadla v roce 2000 krátce působil v Divadle Rokoko a od roku 2006 je v Městských divadlech pražských. I tady dostal velké role, včetně titulní v Králi Learovi a Andrého, osmdesátníka s Alzheimerovou chorobou, v inscenaci Otec. Souběžně v letech 1995 až 2005 učil na VOŠ herecké v Praze-Michli a vedl nové ročníky mladých herců.

17. listopadu 1989 se Vlasák zúčastnil demonstrace a v dalších dnech jezdil na venkov, kde mluvil s odboráři i dělníky. Do aktivní politiky ale nikdy nevstoupil.

Jan Vlasák žije s manželkou Eliškou už více než padesát let. Eliška, psycholožka a spisovatelka, při něm stála v nejtěžších chvílích. Společně vychovali tři děti. Syn Jan žije v Německu, vystudoval historii a divadelní vědu a věnuje se psaní. Dcery se jmenují Anna a Barbora.

Když byla Eliška těhotná s Barborou, lékaři ji varovali, že léky mohou dítěti ublížit. Nabízeli jí interrupci, ale odmítla. Barbora se narodila s vážnou duševní poruchou, trpí schizofrenií a mentální retardací. Péče o ni poznamenala život celé rodiny. „Žena tomu věnovala šestnáct let intenzivní péče. Až jí pak mladší dcera vyčítala, že se Báře věnovala víc než jí. Bára působila v rodině jako velký uzurpátor,“ uvedl Vlasák. Šestnáct let znamenalo téměř celé dětství mladší dcery prožité ve stínu sestry.

Po přestěhování z Brna do Prahy byla situace doma neúnosná. „Vodila si domů cizí lidi, které potkala na ulici, přinášela odpadky z celé Prahy, byla nervózní, už samotná jízda tramvají pro ni představovala nepřekonatelný stres, který řešila agresí,“ dodal. Nakonec se rozhodli umístit dceru do ústavu v Seleticích. „Zamilovala se tam do pána se stejným postižením a prožili spolu zhruba tři roky, než zemřel,“ vzpomínal.

Vedle náročného rodinného života jeho kariéra dál pokračovala. V televizi se objevil v seriálech První republika, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů a Cirkus Bukowsky. Z filmových rolí si diváci nejvíc pamatují úředníka Wasserbauera z komedie Vratné lahve, zahrál si také ve snímcích Výchova dívek v Čechách a Bathory. Největší pozornost mu přinesla role v americkém hororu Hostel z roku 2005, kde ztvárnil sadistického dánského obchodníka. Film měl světový ohlas a Vlasáka zviditelnil i v zahraničí.

„To bylo super úspěšné. Já jsem byl světově úspěšný herec. Nemohl jsem ani chodit po ulici, cizinci mě poznávali, říkali, jé hele, on hrál v Hostelu,“ řekl s úsměvem. Přesto ho Hollywood nelákal. Režisér mu nabízel další filmy a říkal, že ho vezme s sebou a bude točit v Americe. Vlasák to ale odmítl. „Už jsem si říkal, že jsem na to starý. A taky jsem srab, nemám k tomuto odvahu. Já toto v sobě nemám,“ přiznal. Zůstal doma, mezi lidmi, které znal, a u práce, kterou měl rád.

Dlouhá léta působí i v dabingu. Jeho hlas patří Montgomerymu Burnsovi ze seriálu Simpsonovi a v českých verzích filmů o Harrym Potterovi mluví Arthura Weasleyho. Za dlouhodobé mistrovství v dabingu převzal v roce 2023 Cenu Františka Filipovského.

Načetl více než stovku audioknih, včetně Bídníků v rozsahu přes 1 600 stran. „Vydržím klidně třeba i dvě frekvence po čtyřech hodinách za sebou, ale pak je hlas unavený a na záznamu je to slyšet,“ řekl Vlasák. Hlas propůjčuje i rozhlasu, kde účinkoval v desítkách her a četeb.

Janu Vlasákovi je dnes jednaosmdesát. Stále vystupuje v Městských divadlech pražských, nahrává audioknihy a občas se objeví v seriálu. Má pět vnoučat a s manželkou Eliškou tráví čas mezi Prahou a chalupou.

Zdroje:

cs.wikipedia.org | blesk.cz | zeny.iprima.cz | csfd.cz | irozhlas.cz | zeny.iprima.cz | ndm.cz