Článek
Když se před více než padesáti lety natáčela nejslavnější československá pohádka, nikdo ze štábu netušil, že německá herečka v roli macechy rozumí každému slovu, pronesenému na place. Carola Braunbock totiž pocházela z Čech, kde vyrůstala mezi místními dětmi a od malička tak mluvila plynně česky.
Karola Josefa Emilia Braunböck, tak znělo její celé jméno, se narodila 9. ledna 1924 ve Všerubech u Plzně v rodině českých Němců. Dětství prožila v západních Čechách, kde chodila do základní školy. Mluvila plynně oběma jazyky a cítila se stejně doma mezi Čechy i Němci. Po základní škole pokračovala ve studiu v Ústí nad Labem, kde na jaře 1943 odmaturovala. Fotografie z jejího mládí ukazují, že byla krásná a půvabná. Bylo to v době, kdy se postavení německých rodin v Československu začalo rychle zhoršovat. Válka se chýlila ke konci a napětí mezi Čechy a Němci každým dnem sílilo.
Rok 1945 a konec války pro ni znamenaly zásadní zlom. Němci byli v Československu po válce odmítaní a i její rodina nevěděla, co je čeká. V té době se Carola zamilovala do Richarda a snili o společném životě. Všechno se ale změnilo 1. září 1946, kdy je stejně jako tisíce dalších českých Němců vyhnali z vlasti. Odsun probíhal tvrdě. Lidé si směli vzít jen to nejnutnější a museli opustit domovy, kde jejich rodiny žily celé generace. Pro dvacetiletou Carolu to byl tvrdý zásah do života. Musela se rozloučit s domovem i se snoubencem Richardem. Rodina nakonec našla nový domov v Sukowě u Schwerinu na severu Německa, odkud původně pocházeli její rodiče.
Berlínská divadla a spolupráce s Brechtem
V letech 1947 až 1949 studovala na hudebně-dramatické škole v Lipsku. Když v roce 1949 zemřel její otec, přestěhovala se k ní matka a po dokončení studií začala působit v prestižních německých divadlech: Deutsches Theater Berlin, Berliner Ensemble a Volksbühne. Její kariéru ovlivnila spolupráce s Bertoltem Brechtem, v jehož hrách zaujala nejen publikum, ale i kritiky.
V roce 1951 získala svou první filmovou roli v oceňovaném snímku Der Untertan natočeném podle románu Heinricha Manna. Ztvárnila sestru hlavní postavy Emmi Heßling. Kvůli své plnější postavě ji režiséři obsazovali nejčastěji do rolí matek, vdov či prostých žen. Během kariéry se objevila v téměř osmdesáti filmech a seriálech. Diváci ji mohli vidět například čtyřikrát v populární kriminální sérii Polizeiruf 110 nebo ve filmu Sieben Sommersprossen, kde hrála kuchařku. Účinkovala také v satirických krátkých filmech Stacheltierparade, které si braly na mušku problémy tehdejší společnosti. Vedle herectví se věnovala i malování a pravidelně účinkovala v rozhlasových hrách.
V osobním životě ji však zasáhla další těžká rána. Dne 31. srpna 1953 se provdala za herce Johannese Schmidta a krátce nato se jim narodil syn. Jenže když bylo dítěti pouhé čtyři měsíce, Johannes náhle zemřel. Stalo se to 2. dubna 1954. Carola tak zůstala sama s malým synkem. I když ji tahle ztráta silně zasáhla, dokázala si uchovat veselou povahu.
Největší tajemství natáčení Popelky
Pohádka Tři oříšky pro Popelku vznikala v roce 1973 jako koprodukce československé a východoněmecké kinematografie. Podle smlouvy museli hrát i němečtí herci, mezi nimi i Carola v roli zlé macechy. Český štáb si ji rychle oblíbil. Byla přátelská a veselá, úplný opak své filmové postavy. Během natáčení mluvila pouze německy, a nikdo proto netušil, že má české kořeny. Až v posledních dnech natáčení se stalo něco nečekaného. V maskérně se Carola najednou rozpovídala plynnou češtinou. „Holky za mnou hned přiběhly a s očima navrch hlavy začaly vyprávět, že nám celou dobu rozuměla,“ řekl režisér Václav Vorlíček v rozhovoru pro Blesk. Ten se lekl, jestli během natáčení neřekl něco nevhodného. „Určitě jsem před ní neřekl nic, co by mohlo způsobit nějaké faux pas,“ uklidňoval se a dodal, že o ní vždy mluvil jen v dobrém. Ačkoli češtině dobře rozuměla, po letech v Německu už nemluvila dostatečně plynně, a proto ve filmu hrála v němčině.
Samotné natáčení přinášelo i praktické potíže. Největší potíž představoval obrovský klobouk macechy, který herečku často omezoval při pohybu. Ve scéně s pochodní, kdy s Dorou hledají Popelku, Carola musela držet oheň co nejdál od těla. Jak později řekl její syn: „Pochodeň musela držet daleko od sebe, aby ta plachetnice na její hlavě nevzplála.“ K hereckým partnerkám měla velmi blízko. Obdivovala Libuši Šafránkovou, o níž říkala, že je nesmírně talentovaná, a mrzelo ji, že Helena Růžičková nebyla v taneční scéně zabrána celá postava, protože podle ní tančila nádherně.
Předčasná smrt
Tři oříšky pro Popelku mohly Carole otevřít nové možnosti. Pohádka se díky koprodukci vysílala po celé Evropě, ale na další výrazné role už nenavázala. V následujících letech ji začaly trápit zdravotní potíže, které se postupně zhoršovaly. Ještě v posledních dnech života jí přicházely desítky telegramů a dopisů od kolegů, režisérů i divadelních ředitelů z celého světa, což ukazovalo, jak silné pouto měla s divadlem i svými spolupracovníky. Podle některých zdrojů zemřela na rakovinu, jiné uvádějí infarkt. Carola Braunböck odešla 4. července 1978 v Berlíně, bylo jí pouhých 54 let. Jejím posledním filmem byla Svatba ve Weltzowě, kde ztvárnila paní Dickkoppovou. Snímek se na obrazovkách objevil 1. ledna 1979, tedy půl roku po její smrti.
Pohřbena byla na Francouzském hřbitově v Berlíně. Slávu své nejznámější role si užívala jen krátce, pouhých pět let. Nikdy se nedozvěděla, že se pohádka stane neodmyslitelnou součástí vánočních svátků a že ji budou sledovat miliony diváků po celém světě. Pro většinu z nich zůstane navždy přísnou macechou, ačkoliv ve skutečnosti byla veselou a laskavou ženou, která měla k Čechám mnohem blíž, než si kdokoli na place dokázal představit.
