Josef Šebánek: Bývalý taxikář, který odmítl hrát s Werichem a zemřel synovi v náručí

Narodil se 22. července 1915 v Podskalí u Písku. Většinu života strávil v pražském Karlíně. Vyučil se jako automechanik, ale za svůj život vystřídal celou řadu různých zaměstnání. Pracoval jako taxikář, řidič náklaďáku i autobusu, vorař, lesní dělník, soustružník v ČKD a autojeřábník v Konstruktivě. Dokonce si na čas vyzkoušel i práci leteckého mechanika. Rodné Podskalí sice skončilo pod Orlickou přehradou, ale Josef si u vody postavil chatu, kam s Marií pravidelně jezdili. Znali se od dětství, oba v létě jezdívali na prázdniny do Podskalí. Josef uměl bavit společnost svými příběhy a přátelé na jeho historky stále vzpomínají. Po pár sklenkách vytáhl oblíbený trik a rozesmál všechny tím, jak si zapálil chlupy na hrudi.

Ke světu filmu se dostal úplnou náhodou. Díky rodinné známosti se Josef dostal k Miroslavu Ondříčkovi, který ho nakonec představil Miloši Formanovi. Ten zrovna hledal někoho pro svůj film Lásky jedné plavovlásky. Při návštěvě Josefova bytu byl Forman okouzlen jeho vystupováním a humorem. Šebánek se zpočátku bránil. Upozorňoval, že si nedokáže zapamatovat víc než dvě věty textu. Forman ho nakonec přesvědčil, a tak Josef ve svých padesáti letech poprvé stanul před kamerou.

Formanův způsob natáčení mu skvěle sedl. Režisér nedával hercům přesné texty, ale nechával je improvizovat. Díky tomu mohla vyniknout Josefova přirozenost, což se nejlépe ukázalo ve slavné postelové scéně z Lásek jedné plavovlásky. S Miladou Ježkovou, další debutující neherečkou, vytvořili nezapomenutelný manželský pár rodičů klavíristy Mildy (Vladimír Pucholt). Znovu si ho vybral i do Hoří, má panenko, kde ztvárnil člena plesového výboru. V komedii Nejkrásnější věk si pak zahrál uhlíře Jindru Voštu, a poprvé se tak objevil po boku zkušeného herce Vladimíra Šmerala.

Nejvíc ho proslavila postava dědy ve slavné trilogii o rodině Homolkových, kterou režíroval Jaroslav Papoušek. Po prvním dílu Ecce homo Homolka následovaly filmy Hogo fogo Homolka a Homolka a Tobolka. Ani tuto příležitost Josef nepřijal hned. Obával se, že vedle zkušených herců jako František Husák a Helena Růžičková nevynikne. Vážil si jejich umění a nechtěl jim kazit výkony. Papouškovi dalo velké přemlouvání, než ho přesvědčil.

Na place si Šebánka všichni oblíbili pro jeho humor a schopnost bavit ostatní. O pauzách vyprávěl historky, u kterých se štáb válel smíchy. I profesionální herci ho brzy přijali jako sobě rovného. Děda Homolka se zapsal do paměti diváků památnými hláškami: „Hele, Ludvo, to tě říkám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž!“ nebo „Teď teprve jsme hogo fogo rodina, to je málo platný. Teď teprve nám patří svět.“Tyto hlášky divákům připomínaly jejich vlastní rodinné situace.

Josefova mluva byla občas peprná, ale nikdy nepůsobila hrubě. Jeho upřímnost a živelnost dodávaly postavám přirozenost. Zajímavostí je, že auto Škoda 100 L z filmu Hogo fogo Homolka bylo skutečně jeho. Při natáčení mimo Prahu mu manželka Marie posílala po barrandovském řidiči jídlo. Jednou jí ale Josef zavolal, ať už nic neposílá – prý mu vždy všechno snědla Helena Růžičková.

Během natáčení Homolkových údajně na Orlíku, kde měl chatu, přes řeku pokřikoval: „Tondo, přijď na kafe!“ Mířil tím na tehdejšího prezidenta Antonína Novotného, který měl na protějším břehu letní sídlo.

Během natáčení druhého dílu Homolkových se u něj začaly projevovat zdravotní potíže. Lékaři mu našli v močovém měchýři nádor a zdravotně na tom byl čím dál hůř i kvůli cukrovce, slabému srdci a otokům nohou. Zadýchával se i při běžných činnostech a všechno ho rychle vyčerpávalo. Kvůli zdravotním problémům musel v roce 1969 odejít do invalidního důchodu. K třetímu dílu Homolkových ho museli dlouho přemlouvat, a i tak to pro něj nebylo snadné. Po trilogii se na plátně objevil už jen výjimečně, například jako dozorce Baňour v nedokončeném snímku Návštěvy, oslavenec Josef v Návratech a dělník Olda v povídce Maturita za školou.

V roce 1971 dostal nabídku zahrát si v seriálu Pan Tau s Janem Werichem. Odmítl ji ne kvůli zdraví, ale z obavy, že by vedle takové herecké legendy působil směšně. Jak mu ubývalo sil, Josef se víc a víc uzavíral do sebe. Přestal se holit, protože ho to unavovalo. Když už se nedostal ani na chatu u Orlíku, kterou měl tak rád, ztratil chuť do života. Trpěl úzkostmi a špatně snášel tmu. Někdy musel na několik dní do nemocnice, aby se alespoň trochu stabilizoval.

Josef Šebánek zemřel 13. března 1977 ve věku 61 let v nemocnici na srdeční selhání. V jeho posledních chvílích s ním byl syn Bohumil, který mu donesl jeho oblíbené jídlo – dršťkovou polévku a škvarkové placky. Filmaři mu ještě dlouho po smrti posílali nabídky na nové role, protože netušili, že už není naživu. Za pouhých osm let herecké kariéry natočil devět filmů a zapsal se do dějin českého filmu, přestože nikdy nestudoval herectví. Jeho postavy baví diváky dodnes a dokazují, že ke skutečnému talentu není nutné mít odborné vzdělání. Někdy stačí být sám sebou.

Zdroje: cs.wikipedia.org | csfd.cz | cnn.iprima.cz | reflex.cz | lifee.cz | krajskelisty.cz