Před 19 lety svět přišel o Steva Irwina: Osudné natáčení, které ho stálo život

Steve Irwin se narodil 22. února 1962 v australské Viktorii. Jeho otec byl odborníkem na plazy a matka se starala o zraněná divoká zvířata. Když mu bylo osm let, rodina se přestěhovala do Queenslandu, kde otevřeli malou zoologickou zahradu zaměřenou na plazy, která se později proslavila jako Australia Zoo. Steve měl ke zvířatům zvláštní vztah a byl mezi nimi jako doma. Zatímco ostatní děti dostávaly k narozeninám hračky a plyšáky, on k těm svým šestým dostal 3,6metrovou krajtu.

Místo krmení běžných domácích mazlíčků Steve lovil ryby pro krokodýly a v devíti letech už s otcem vyrážel na noční lov. Rodina byla hrdá na to, že měla jen krokodýly, kteří byli buď odchyceni vlastními rukama, nebo se narodili u nich v Zoo.

Čím byl starší, tím více se věnoval chytání problémových krokodýlů na severu Queenslandu. Trávil tak dlouhé měsíce v divočině, kde je s pomocí svého psa lovil a přemisťoval je do bezpečí. Často přímo do jejich zoologické zahrady.

V roce 1991 Steve převzal vedení parku od svých rodičů a zoo se začalo rychle dařit. Zlomový okamžik přišel úplnou náhodou, když narazil na televizního producenta Johna Staintona. John v něm okamžitě viděl hvězdu. Vzali pramici a natočili první dokumentární film nazvaný ‚Lovec krokodýlů‘.

V červnu 1992 mu do života vstoupila Američanka Terri Raines, která navštívila jeho zoo jako turistka. Zamilovali se na první pohled a za čtyři měsíce byla svatba. Místo líbánek v luxusním letovisku se vydali do džungle natáčet další dokument o odchytu problémového krokodýla. Natáčení bylo tak úspěšné, že se z původního pořadu postupně vyvinula celá série ‚Lovec krokodýlů‘, kterou později sledovalo přes 500 milionů lidí ve 130 zemích.

Steve a Terri měli dvě děti, dceru Bindi Sue a syna Roberta. Steve na ně byl nesmírně hrdý a říkal, že chce, aby si ho lidé pamatovali hlavně jako dobrého otce.

Jeho sláva proměnila malou zoologickou zahradu v obrovskou turistickou atrakci. Z Australia Zoo se stalo místo o rozloze desítek hektarů se stovkami zaměstnanců. Založil také Wildlife Warriors, organizaci chránící ohrožená zvířata, která funguje dodnes.

K jeho největším úspěchům patří objev nového druhu želvy. Narazil na ni s otcem v roce 1997 při rybaření. Nový druh byl oficiálně pojmenován Elseya irwini. V roce 2001 získal od australské vlády medaili za „celosvětovou ochranu zvířat a přínos australskému turismu“.

Pondělí 4. září 2006. Běžný natáčecí den u Velkého bariérového útesu blízko Port Douglas. Steve tam točil dokument „Ocean's Deadliest“. Počasí se ale pokazilo, moře bylo rozbouřené a natáčení proto museli odložit. Steve se rozhodl využít čas a se svým kameramanem Justinem Lyonsem natočit záběry pro dětský pořad své dcery Bindi.

Oba se ponořili do mělké vody, kde hledali žraloky. Narazili ale na velkého rejnoka širokého téměř dva metry. Steve k němu připlaval zezadu, aby zachytil okamžik, kdy odplouvá. Nikdo ale netušil, jaká tragédie se za chvíli odehraje.

„Mysleli jsme si, že to bude zábava,“ vzpomínal později kameraman. „Budeme kolem něj plavat, on potom sklouzne a usadí se na dně.“ Jenže klidné natáčení se během chvíle proměnilo v noční můru.

Steve se vznášel nad rejnokem, moc blízko. Ten se nejspíš lekl jeho stínu, bleskově se otočil a bodl ho svým ostnem do hrudi.

„Koukal jsem, jak se Steve snaží s tím rejnokem prát,“ vzpomínal pak Justin. „Najednou rejnok zmizel pryč. Když jsem se s kamerou vrátil ke Stevovi, moře kolem něj bylo rudé od krve.“ Osten prorazil Stevův hrudník a zabodl se mu přímo do srdce.

Okamžitě ho vytáhli na člun, kde mu začali poskytovat první pomoc. V tu chvíli ještě dýchal. Povzbuzovali ho, aby myslel na své děti a nevzdával se. Steve naposledy vzhlédl ke svému parťákovi a zašeptal, „umírám.“

„Drž se, kamaráde! Dáš to!“ snažil se ho Justin povzbudit. Vedle nich kdosi zoufale hledal lékárničku. Stevovi ale rychle docházely síly. Dostali ho na loď a skoro hodinu se ho snažili udržet při životě. Střídali se v masáži srdce, v umělém dýchání, dělali, co mohli. Když konečně přistáli, čekali už tam lékaři. Marně.

V pouhých 44 letech odešel slavný Lovec krokodýlů. Smrt oblíbence diváků obletěla svět jako blesk.

Philippe Cousteau, který s ním ten den natáčel, pak řekl novinářům: „Snažili jsme se ho oživovat pořád dokola, ale to zranění bylo moc vážné.“ Dodal, že Steve byl úžasný chlap, který umřel uprostřed toho, co miloval nejvíc. Wes Mannion, Stevův dlouholetý přítel a kolega, k tomu řekl, že si vždycky všichni mysleli, že je nesmrtelný a jestli se mu někdy něco stane, bude to vinou krokodýla.

Australský premiér John Howard tehdy řekl, že jejich země přišla o skvělého, životem naplněného syna. Queensland nabídl rodině státní pohřeb, ale Irwinovi ho odmítli. Stevův otec Bob prohlásil, že by Steve chtěl, aby na něj lidé vzpomínali jako na „obyčejného člověka“, ne jako na celebritu.

Smuteční obřad v Australia Zoo sledovalo přes televizní přenos odhadem 300 milionů lidí. Vlajky na slavném mostě v Sydney byly spuštěny na půl žerdi.

Po Stevově smrti se všichni v Australia Zoo semkli. Jeho manželka Terri převzala vedení a spolu s dětmi nadále zoologickou zahradu rozšiřují. V roce 2009 vědci pojmenovali nově objevený druh hlemýždě „Crikey steveirwini“ podle Stevova oblíbeného zvolání, které často používal.

Patnáctého listopadu se v Austrálii slaví Den Steva Irwina. Australia Zoo bývá ten den plná návštěvníků. Steve by měl radost, že jeho práce na ochraně přírody pokračuje i 19 let po jeho odchodu.

Zdroje: cs.wikipedia.org | refresher.cz | australiazoo.com.au | britannica.com | people.com | mentalfloss.com