Hlavní obsah

Divoký pes jí ze stanu odnesl devítitýdenní dceru. Lindy nevěřili a obvinili ji z vraždy

Foto: AI ilustrace/Midjourney

Když v srpnu 1980 zmizela devítitýdenní Azaria ze stanu v australské poušti, její matka Lindy Chamberlainová tvrdila, že dítě odnesl dingo. Policie jí ale nevěřila a během několika měsíců se z truchlící ženy stala nejnenáviděnější osoba v zemi.

Článek

Sedmnáctého srpna 1980 večer stála Lindy Chamberlainová u rodinného stanu nedaleko Uluru. Devítitýdenní dcera Azaria spala uvnitř, dva starší synové si hráli u táborového ohně s dalšími turisty. Pak zaslechla pláč a vydala se ke stanu. Asi v půli cesty zahlédla tmavou siluetu divokého psa, který se prodíral ven ze stanu a prudce třásl hlavou. Michael, Michael, dingo vzal naše dítě! zakřičela na manžela a rozběhla se dovnitř. Spacák byl prázdný. Azaria zmizela.

Všichni ji okamžitě začali hledat. Aboriginští stopaři našli stopy psích tlapek vedoucí od stanu směrem na západ, v písku byly vidět stopy vlečení a dva mělké důlky. V obou prohlubních zůstal otisk pletené látky a vedle jedné z nich tmavé skvrny, patrně krev. Policejní detektiv John Lincoln vyfotil velké psí otisky jen pár centimetrů od dětské postýlky a před stanem našel krev. Vzorky odebral, ale nikdy nebyly otestovány. Tělo se nenašlo. Týden po zmizení objevili nedaleko tábořiště dětský overal s krví kolem krku, chyběl ale kabátek, který podle Lindy měla Azaria na sobě.

Média a policie se spojily

Všem v táboře bylo jasné, že Chamberlainovi přišli o dceru při útoku divokého zvířete. První soudní vyšetřování v roce 1981 potvrdilo, že dítě odnesl dingo, a soudce přitom kritizoval policii za to, že někteří vyšetřovatelé tuto variantu od začátku odmítali. Policie a prokuratura ale s tímto závěrem nesouhlasily. Poukazovaly na to, že tělo se nenašlo a stav oblečení podle nich neukazoval na útok zvířete. Přesvědčily úřady, aby rozhodnutí soudce zrušily a zahájily nové vyšetřování. O osm měsíců později, během celostátní akce s krycím jménem Operace Ochre, prohledali dům Chamberlainových a odvezli desítky předmětů.

Očité svědky navštívila policie a když začali popisovat, co viděli nebo slyšeli, dostávali jasnou odpověď: Nechceme slyšet nic o dingu. Tohle je vyšetřování vraždy.“ Linda věděla, že jí nikdo nevěří, a situaci dál zhoršovalo chování médií. „Co australská veřejnost viděla, bylo to, jak mě média chtěla ukázat,“ řekla později v rozhovoru pro BBC. „Policie neustále předávala informace tisku a my jsme proti tomu nemohli nic dělat. Když jsem se v rozhovorech usmála, tvrdili, že mi na dítě nezáleží. Když jsem brečela, říkali, že hraju divadlo.“ Veřejnost se proti ní obrátila. Lidé na ni na ulici plivali, před domem zavyli jako divocí psi a posílali jí výhrůžky smrtí.

Doživotí za vraždu

Po měsících nového vyšetřování obvinili Lindy z vraždy a případ se znovu dostal k soudu. Proces začal v říjnu 1982. Obžaloba tvrdila, že Lindy v nepřítomnosti trvající pět až deset minut utekla od táborového ohně, vrátila se do stanu, vzala Azarii do auta, podřízla jí krk nůžkami, počkala, až dítě zemře, ukryla tělo do tašky na fotoaparát, setřela krev, vrátila se zpět a pak teprve křičela, že dingo vzalo dítě.

U soudu stáli manželé, kteří přišli o dítě a teď se museli hájit před obviněním z vraždy. Obžaloba ukazovala na skvrny v autě a tvrdila, že jde o dětskou krev. Znalci přidali, že na oblečení vidí otisk dlaně dospělého člověka a že látka nebyla roztržená, ale rozřezaná nůžkami. Obhajoba to odmítla a povolala svědky. Ti říkali, že v době, kdy Lindy seděla u ohně, bylo slyšet pláč dítěte. Jiní mluvili o vrčení psa a o stopách tlapek kolem stanu. Jeden ze znalců potvrdil, že dingo dokáže unést miminko na velkou vzdálenost, a ve stanu i na overalu se našly psí chlupy. Chamberlainovi přitom žádného psa neměli.

Celý proces působil spíš jako divadlo než jako skutečný soud. Porota nakonec uvěřila obžalobě. Devětadvacátého října 1982 byla Lindy Chamberlainová odsouzena k doživotnímu trestu a její manžel Michael dostal podmínku v délce osmnácti měsíců. O několik týdnů později porodila Lindy v nemocnici v Darwinu dceru Kahlii. Dítě jí vzali hned po porodu a ona se musela vrátit zpátky do vězení. Odvolání, která následovala, soud jedno po druhém zamítl.

Kabátek, který potvrdil pravdu

V únoru 1986 přišel zlom. Britský turista David Brett spadl z Uluru a zahynul. Policie jeho tělo hledala osm dní, protože oblast je rozlehlá a porostlá křovím. Při prohledávání míst s mnoha norami dingů objevili chybějící kabátek Azarie, jehož existenci obžaloba zpochybňovala. Ležel jen třicet metrů od nory divokých psů. Veřejnost byla v šoku, všechno, co policie odmítala, se začalo potvrzovat.

Lindy byla okamžitě propuštěna. V září 1988 nejvyšší soud Severního teritoria zrušil všechny odsuzující rozsudky. Ukázalo se, že skvrny v autě nebyly krví, ale chemickou látkou používanou při výrobě vozů k tlumení zvuku. Důkazy, na kterých stál celý případ, se ukázaly jako chybné. Chamberlainovi byli očištěni, ale oficiální příčina smrti Azarie zůstala nevyřešená. V roce 1992 dostali od australské vlády odškodné 1,3 milionu dolarů, které pokrylo méně než třetinu nákladů na právníky a obhajobu. Třetí vyšetřování v roce 1995 uzavřelo případ jako „příčina neznámá“. Lindy se s tím nesmířila. Trvala na tom, aby úřady otevřeně řekly, co se stalo.

Až v červnu 2012, po dvaatřiceti letech, vydala soudkyně Elizabeth Morrisová konečný verdikt. „Azaria Chamberlainová zemřela sedmnáctého srpna 1980 u Uluru. Příčinou její smrti byl útok dinga, který ji odnesl,“ uvedla při veřejném čtení rozsudku. Lindy se rozplakala. „Jsme šťastní a ulevilo se nám, že se to po tolika letech konečně uzavřelo,“ řekla novinářům. Krátce poté dostala opravený úmrtní list své dcery, ve kterém už byla uvedena skutečná příčina smrti.

Případ Chamberlainových otřásl Austrálií a kriminoložka Xanthe Mallettová, která se s oběma setkala, ho označila za „vážné selhání justice“. Australané těžko nesou, jak snadno uvěřili pomluvám a jak krutě naložili s nevinnou ženou. „Australané si vždycky mysleli, že tahle země je zemí fair play,“ řekl John Bryson, autor knihy o případu. „Rozhodně to tak nebylo.“

Událost se dnes probírá i na právnických fakultách jako ukázka toho, jak dokážou média ovlivnit soud. Veřejnost se od Lindy obrátila zády. Lidem vadilo, že se nehroutila, neplakala a nemluvila o víře. Působila odměřeně a to jí Austrálie neodpustila. Jako členka církve adventistů sedmého dne, která zdůrazňuje střídmost a sobotní den klidu, navíc čelila podezření, že patří k náboženskému kultu. V novinách se psalo, že jméno Azaria znamená „oběť v poušti“. Ve skutečnosti znamená „Bohem podpořená“.

Příběh inspiroval filmy, knihy i operu. Meryl Streepová získala za roli Lindy nominaci na Oscara a v Americe se z něj nakonec stal vtip. Fráze „dingo snědlo mé dítě“ se začala používat k posměškům na australský přízvuk. Lindy to ale nikdy vtipné nepřišlo. Po Michaelově smrti v roce 2017 dál žije v Austrálii se svým druhým mužem a pomáhá lidem, kteří se ocitli v podobné situaci. Říká, že neztratila jen dceru, ale i důvěru v lidi. A že některé rány se prostě nikdy nezahojí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz