Marián Labuda: „Napsal jsem dva úmrtní listy.“ Věděl, že je nemocný, ale doktory neposlouchal

Pátého ledna 2018 si Marián Labuda ráno luštil křížovky, odpoledne chtěl manželku odvézt do obchodu. Když si v garáži sedl do auta, spadla mu ruka i hlava. Manželka si myslela, že jen hledá klíče. Všechno se stalo během vteřiny. Bylo mu třiasedmdesát.

Slovenský herec Marián Labuda se proslavil jako Karel Pávek, přísný, a přitom srdečný řidič z komedie Vesničko má středisková. Role mu sedla tak dokonale, že americká kritika označila jeho duo s Jánosem Bánem za Laurela a Hardyho východní Evropy. Film byl nominován na Oscara. Po Vesničce následovaly další úspěšné snímky s režisérem Jiřím Menzelem, třeba Konec starých časů, Žebrácká opera nebo Obsluhoval jsem anglického krále. Objevil se v pohádkách Lotrando a Zubejda i v Andělu Páně 2, který se stal jeho poslední rolí. Celkem účinkoval ve více než dvou stovkách filmů a seriálů.

Za úsměvy na plátně se skrýval dlouhý boj, který Marián Labuda vedl téměř pětadvacet let. Žil s cukrovkou, ale nikdy se s ní nesmířil. Lékařům nevěřil, dietu nedodržoval a kontroly odkládal. Přiznával, že když mu prudce klesl cukr, neovládl se a propadal záchvatům vzteku. Jenže cukrovka takové chyby neodpouští.

V roce 2005 způsobil na dálnici D1 nehodu, při níž zemřely dvě ženy, matka a dcera. Silnice byla namrzlá, ale podle soudu jel příliš rychle a vůz neudržel pod kontrolou. Dostal desetiměsíční trest s podmínkou a zákaz řízení. Později o tom řekl: „Došlo mi, že jsem napsal dva úmrtní listy. Od té doby v noci nespím.“

V červnu 2016 doma náhle zkolaboval. Sousedé si toho všimli a okamžitě zavolali záchranku. V nemocnici strávil šest dní s podezřením na mozkovou příhodu, které se nakonec nepotvrdilo. Po necelém týdnu ho propustili domů. Jeho syn Marián mladší později řekl, že otcovo zdraví bylo jako na houpačce, ale po té události se zdálo, že se mu daří lépe.

Rok a půl po kolapsu se mu v garáži udělalo špatně. Pátého ledna 2018 manželka okamžitě zavolala záchranku a společně s kolemjdoucím turistou začali herce oživovat ještě před příjezdem lékařů. Když sanitka dorazila, zasahovaly dva týmy záchranářů. Přes veškeré úsilí už mu nedokázali pomoci. Lékař musel konstatovat smrt, příčinou byl infarkt myokardu. Syn Marián mladší později pro Blesk uvedl, že otec netrpěl a všechno se odehrálo velmi rychle. „Hodně lidí mi říká, že by chtěli zemřít jako on. Odešel ve vteřině, ani si neuvědomil, že umírá. Klesla mu ruka, hlava a bylo po všem. Takový je život,“ řekl. Přesto přiznával, že se s tatínkovou smrtí dlouho nemohl vyrovnat. „Každý den na něho myslím. I na ten den, kdy se to událo. Stále tomu nevěřím, že tu není. Myšlenky se mi vracejí do dětství, potom zase přemýšlím, zda tomu nešlo předejít, že tak najednou odešel,“ svěřil se.

Marián Labuda se narodil 28. října 1944 v Hontianských Nemcích. Po studiích na bratislavské konzervatoři nastoupil do Slovenského národního divadla, kde zůstal několik let. V roce 1967 zakládal s kolegy Divadlo Na korze, kam začali docházet mladí slovenští herci. Pravidelně hostoval i v českých divadlech, třeba na pražských Vinohradech, v brněnském Národním divadle nebo ve zlínském Městském. Pro pražské Vinohradské divadlo připravoval choreografii k inscenaci Jean-Claude Grumberga Krejčovský salón. Před kamerou se poprvé objevil už v roce 1964 a postupně spolupracoval s režiséry Dušanem Kleinem, Jiřím Krejčíkem a především s Jiřím Menzelem.

Právě Menzel mu svěřil roli Karla Pávka ve Vesničce má středisková, i když původně byla napsaná pro Petra Nárožného. Režisér nakonec prosadil Labudu. Když ho štáb poprvé uviděl, byli zklamaní. Znali ho hlavně jako baviče z estrád a televizních scének, a Pávek měl být podle jejich představ spíš statný chlap. Labuda ale všechny přesvědčil svým výkonem. Při natáčení si oblíbil Rudolfa Hrušínského a často spolu mizeli za hospodu, protože Menzel neměl rád, když se při natáčení kouřilo. Původně se počítalo s tím, že pro scény s nákladním vozem Praga V3S dostane dubléra, ale Labuda je zvládl sám. Měl řidičský průkaz na nákladní auta a s tímto typem vozidla dva roky jezdil na vojně. Za roli Pávka dostal přes osm tisíc korun. Tehdy to byl zhruba trojnásobek průměrné mzdy.

Poslední rozloučení s Mariánem Labudou se konalo 12. ledna 2018 v sále činohry nové budovy Slovenského národního divadla v Bratislavě. Dorazil i maďarský herec János Bán, který s ním hrál ve Vesničce Otíka Rákosníka. Oba herci si spolu pravidelně telefonovali. Domlouvali se přitom částečně německy, anglicky, slovensky i maďarsky, jak se zrovna dalo. Když se v roce 2011 sešli po šestadvaceti letech na Art Film Festu v Košicích, Labuda ho chválil, že ve slovenštině udělal pokroky. „Když jsme natáčeli Vesničku, neuměl slovensky skoro ani slovo a byl vyděšený téměř při každé scéně, protože ničemu nerozuměl. Pořád volal tlumočnici, aby mu přišla překládat. Dnes už mluví trochu slovensky i česky,“ řekl tehdy Labuda.

Režisér Jiří Strach, který Labudu obsadil do role cukráře v Andělu Páně 2, po jeho smrti řekl: „Nezazlívejme Pánu Bohu, že si ho vzal k sobě. Buďme vděční, že nám dopřál sdílet Labudův dar. Byl to naplněný život.“ Marián Labuda žil s manželkou Vierou více než padesát let. Měli spolu dva syny, jeden z nich se vydal v jeho stopách a stal se hercem. S cukrovkou žil skoro pětadvacet let. Lékaře neposlouchal, dietu si nedržel. Věděl, co riskuje, jenže žít jinak neuměl.

Zdroj: cs.wikipedia.org | extra.cz | csfd.cz | idnes.cz | extra.cz | cas.sk