Článek
Tomovi bylo 33 let, Eileen 28. Oba vystudovali Louisiana State University, kde se poznali a později se vzali. Měli rádi přírodu a chtěli pomáhat lidem. Potápění se stalo jejich společnou zálibou. Eileen ho začala první a Toma k němu přivedla. Dva roky strávili v Peace Corps na ostrově Funafuti v Tuvalu, kde učili ve školách a pracovali s místními. Když v lednu 1998 opouštěli Fidži, chtěli se ještě krátce zastavit v Austrálii. Naposledy se ponořit do moře, než zamíří zpátky domů do Států. V Queenslandu chtěli strávit jen pár dní.
Zůstali ve vodě sami
Z Port Douglas vyrazila 25. ledna 1998 loď Outer Edge. Na palubě bylo 26 pasažérů. Kapitán Geoffrey Nairn, který měl s potápěním bohaté zkušenosti, je vedl ke St. Crispin's Reef. Jedno z nejkrásnějších míst Velkého bariérového útesu leží 25 mil od pobřeží. Po asi čtyřiceti minutách pod vodou se potápěči jeden po druhém vynořovali zpátky k lodi.
Tom a Eileen vystoupali k hladině, sundali si masky a rozhlédli se. Nad nimi čisté nebe, kolem nich modrá voda až k obzoru. Loď tam nebyla. Nejdřív nepochopili, co se stalo. Možná jen odplula kousek dál a za chvíli se vrátí. Hodiny ubíhaly a loď stále nikde. Posádka na ně zapomněla a odplula zpátky do přístavu. Nikdo před odjezdem nespočítal potápěče a nikdo si nevšiml, že dva lidé chybí. Osobní věci Toma a Eileen zůstaly ležet tam, kde je po ponoru odložili.
Ležely tam i další den, aniž by to komukoli připadalo zvláštní. Teprve 27. ledna, tedy po 48 hodinách, si někdo všiml nevyzvednutých věcí a upozornil kapitána. Nairn okamžitě kontaktoval úřady a spustilo se rozsáhlé pátrání. Na moře vyrazily vrtulníky, čluny, policie i námořnictvo, které pročesávaly vodu, kde se proudy neustále mění. Po třech dnech hledání se ale nepodařilo najít žádnou stopu.
Vzkaz z posledních hodin
Několik měsíců po zmizení našel místní rybář na hladině potápěčskou tabulku. Text byl psaný třesoucí se rukou, ale z větší části čitelný: „Pondělí 26. ledna 1998, 8 ráno. Pro každého, kdo nám může pomoct: Loď MV Outer Edge nás opustila na útesu Agincourt 25. ledna 98 ve 3 odpoledne. Prosím, pomozte nám. Přijďte nás zachránit, než zemřeme. Pomoc!!!“ Přežili tedy minimálně jeden den, dokázali se udržet nad vodou, psát a doufat. Co se dělo potom, už nikdo neví.
Here is Tom and Eileen Lonergan. They are the truth behind Open Water. On the right is the message they left waiting for help. Hear about it in today’s episode!
Posted by Murder Behind The Movie Podcast on Wednesday, March 31, 2021
V únoru se na pobřeží severního Queenslandu našel Eileenin neoprenový oblek. Podle mořských organismů na zipu vědci určili, že ho svlékla právě 26. ledna, tedy ve stejný den, kdy napsala vzkaz. Oblek byl potrhaný v podpaží a v sedací části, trhliny ale nevypadaly jako po žraločím útoku, spíše jako od korálů. V červnu se na pláži u Port Douglas objevily další předměty. Nafukovací vesty se jmény Toma a Eileen, kyslíkové lahve i ploutve. Místo nálezu leželo téměř osmdesát mil od St. Crispin's Reef.
Z nálezů se pomalu skládal obraz jejich posledních hodin. Vyšetřovatelé došli k závěru, že pár zemřel kvůli dehydrataci a vyčerpání. Když už neměli sílu dál bojovat, zřejmě si sundali neopreny i vesty, které je držely na hladině. Voda je pomalu unášela dál od místa, kde se potápěli, a s přibývajícím časem ubývalo naděje, že je někdo najde. Smrt byla pomalá a krutá. Slunce, únava a beznaděj sílily s každou hodinou. Těla Toma a Eileen Lonerganových se nikdy nenašly.
Soudní proces
Když se nenajdou těla, přicházejí dohady. Některé zdroje začaly mluvit o sebevraždě, jiné zmiňovaly fingované zmizení nebo dokonce vraždu. Majitel Outer Edge šířil mezi novináři teorie o tom, že si smrt možná přáli, a advokáti kapitána Nairna četli u soudu pasáže z deníků Toma a Eileen, které zněly melancholicky. Eileenin otec John Hains po procesu řekl: „Obhájce ty deníky využil, aby totálně rozcupoval Tomovu a Eileeninu reputaci. Verdikt mě hrozně zklamal. Měl jsem pocit, že porota si snad ani nemyslela, že jsou mrtví.“ Kapitán Nairn byl nakonec obviněn z neúmyslného usmrcení, ale soud ho osvobodil. O podnikání přišel a k moři se už nikdy nevrátil.
V roce 2003 měl premiéru film Otevřené moře, který režisér Chris Kentis natočil právě podle jejich příběhu. Nairn to nesl těžce. „Je hrozné, že Otevřené moře natočili. Pro mě i moje děti je to všechno velmi stresující,“ řekl novinářům. Ve filmu přibyli žraloci i napětí, ale skutečnost byla jiná. Tom a Eileen nebojovali s dravci, spíš s časem. Slunce, žízeň, vyčerpání. A naděje, která se každou hodinou zmenšovala.
Po tragédii se v Austrálii začalo mluvit o bezpečnosti potápěčských výprav. Ukázalo se, že tamní společnosti léta porušovaly pravidla a nikdo přesně nepočítal, kolik lidí se vrací na palubu. Po vyšetřování se postupně zavedla nová opatření, přísnější kontroly a pečlivější evidence. Další země tyto změny postupně přebíraly. Díky tomu se podobná tragédie už neopakovala.
Tom a Eileen Lonerganovi tam plánovali zůstat jen pár dní a naposledy se jít potápět, než odletí domů. V oceánu zmizeli beze stopy.
