Článek
Texas, 80. léta 19. století. Prašné městečko jménem Langtry. Tady kraloval obtloustlý vousáč s lahví v ruce. Říkal si soudce, ale verdikty vymýšlel rovnou u baru. Pokuty? Ty skončily v jeho kapse. Že to bylo proti pravidlům? To mu bylo fuk.
Právě Roy Bean patří k těm nejzajímavějším postavám amerického Západu. Někdo v něm vidí symbol zkaženého soudnictví, jiní ho obdivují jako hrdinu, který zajistil pořádek tam, kde si nikdo jiný nevěděl rady. Jeho příběh byl tak zajímavý, že ho v roce 1972 zpracovali ve filmu „Život a doba soudce Roy Beana“ s Paulem Newmanem v hlavní roli.
Život před soudcovskou kariérou
Roy Bean se narodil kolem roku 1825 v Kentucky v chudé rodině. Jmenoval se vlastně Phantly Roy Bean, ale první jméno rychle přestal používat, protože na divokém západě znělo příliš zženštile. Jako mladík utekl z domova, plavil se na vorech do New Orleans a pak zamířil do Texasu za svým bratrem Samem.
Spolu vedli obchod v Mexiku, odkud musel Roy utéct, když zastřelil nějakého chlapa. V Kalifornii ho čekal další bratr Joshua, který to dotáhl až na starostu San Diega a majitele hospody. Tam se Roy naučil, jak vést bar.
V San Diegu byl Roy známý jako elegán a sukničkář. „Roy Bean byl hotový Adonis. Pleť měl světlou a růžovou jako dívka. Vlasy černé a hedvábné, postava nadprůměrné výšky. Ve způsobech byl galantní šlechtic,“ napsal o něm později major Horace Bell.
Během pobytu v Kalifornii se Bean dostával do různých potyček. Při jedné ho dokonce pověsili na strom. Provaz se prý natáhl natolik, že přežil. Zachránila ho žena, kvůli které se celá hádka strhla. Na krku mu po této příhodě zůstala jizva, kterou nosil jako připomínku až do smrti.
Po občanské válce se Bean usadil v San Antoniu, kde pracoval jako obchodník. V roce 1866, když mu bylo asi 41 let, vzal si osmnáctiletou Virginii Chavezovou.
Virginii dal čtyři děti – Roye juniora, Lauru, Zulemu a Sama. K tomu si ještě vzali do péče pátého chlapce jménem John. Manželské štěstí se ale brzy rozpadlo. Bean nebyl zrovna ideální manžel. Když jednou v záchvatu vzteku pohrozil Virginii, že ji zabije, skončil za mřížemi. Nakonec od rodiny prostě odešel. V roce 1882 nakoupil stan, nějaké zásoby a hlavně deset velkých sudů whisky. S tímhle nákladem se vydal na západ, do končin kolem řeky Pecos. Tam zřídil provizorní hospodu pod plachtou a dal jí jméno Vinegarroon. Kolem stavělo železnici na osm tisíc dělníků, a když došlo na problémy se zákonem, nejbližší soudce byl tak daleko, že cesta k němu trvala několik dní.
Soudce bez znalosti zákonů
Texas potřeboval muže, kteří by udrželi pořádek na divokém západě. A tak 2. srpna 1882 komisaři okresu Pecos jmenovali Roye Beana smírčím soudcem, přestože o právu nevěděl vůbec nic. Z jeho stanu se stala napůl soudní síň, napůl hospoda.
„Já jsem zákon na západ od Pecosu!“ hlásal Bean každému na potkání. Jeho jediné právnické vybavení byla stará kniha texaských zákonů z roku 1879. Když mu někdo přinesl novější vydání, Bean ho bez váhání hodil do kamen.
Když zasedal k soudu, porotci seděli u stolů kolem. Vybíral je z těch hostů, kteří u něj nechávali nejvíc peněz. Pravidla byla jasná, během přestávky si každý musel dát drink. V Beanově světě se soudní síň a hospoda spojily v jedno.
Slavné případy
Bean měl skvělý čich na peníze. Jednou našli u trati mrtvého chlapa s pistolí a čtyřiceti dolary v kapse. Mazaný soudce hned řekl: „Za nošení zbraně tento mrtvý zaplatí pokutu 40 dolarů!“ A hned je vytáhl z kapes nebožtíka. Kam ty peníze zmizely, to si domyslí každý.
Jindy před něj přivedli Ira, který zabil čínského dělníka od dráhy. Bean chvíli listoval ve své knize a pak prohlásil: „V mých zákonech není nic o tom, že by se nesměli zabíjet Číňani!“ Obžalovaný mohl jít domů.
Někdy taky oddával páry. A také je rozváděl, i když na to neměl žádné právo. Za svatbu bral pět dolarů, za rozvod deset. Jednou dokonce rozvedl dva mexické páry a pak je znovu oddal, ale každého s partnerem toho druhého. Všechny svatby končil větou: „A nechť se nad vašimi dušemi Bůh smiluje“, což byla věta, kterou obvykle říkali odsouzeným před popravou.
Bean často strašil různé provinilce šibenicí, ale ve skutečnosti byl mnohem mírnější. Za celou kariéru poslal na šibenici jen dva chlapy, a jeden z nich ještě utekl. Zajímavé bylo, že zloděje koní, které jinde běžně věšeli, propouštěl na svobodu. Stačilo, když vrátili ukradené zvíře.
Láska na dálku
Nejzajímavější částí Beanova života byla jeho posedlost britskou herečkou Lillie Langtryovou. Nikdy ji neviděl naživo, znal ji jen z fotek, a přesto po ní pojmenoval svou hospodu „Jersey Lilly“. Městečko, kde žil, se také jmenovalo Langtry, a Roy často tvrdil, že ho tak pojmenoval kvůli ní.
Psal své platonické lásce dopisy a doufal, že za ním jednou přijede na návštěvu.
Bean umřel 16. března 1903. Den předtím se vrátil z velké pitky v San Antoniu, šel spát a už se neprobudil. Bylo mu asi 78 let. Pohřbili ho v Del Riu, jak si přál. Nechtěl ležet vedle „pochybných lidí“ naproti své hospodě.
Langtry navštívila krásná herečka v roce 1904, pouhé tři měsíce po Beanově smrti. Když jí místní vyprávěli o divném soudci, který ji zbožňoval a svou hospodu pojmenoval po ní, prý jí to vehnalo slzy do očí. A dnes? Od smrti tohoto podivína uplynulo 122 let, ale jeho pověst stále žije. Jersey Lilly je oblíbenou zastávkou turistů, kteří chtějí na vlastní oči vidět, kde soudil ten chlápek s lahví v ruce.
