Unesena pedofilem kvůli zápisníku za 5 centů. Sally peklo přežila, tragickému konci ale neunikla

Na jaře 1948 ještě vedla jedenáctiletá Sally Horner obyčejný život školačky v americkém Camdenu. Vyrůstala jako dcera samoživitelky Elly poté, co její otec Russell spáchal sebevraždu, když bylo Sally pouhých pět let. O malou dívku se vedle matky starala i její o jedenáct let starší nevlastní sestra Susan. Sally chodila do páté třídy základní školy Northeast, kde patřila mezi nejlepší žáky.

V březnu 1948 se její život ale obrátil naruby. Sally podlehla nátlaku spolužaček a ukradla v obchodě Woolworths zápisník za pět centů. Byl to její první pokus o krádež, protože si chtěla získat respekt u oblíbených spolužaček. To, že se nechala přemluvit, spustilo řadu tragických událostí, které ji dovedly k muži, jenž navždy změnil její život.

Při krádeži ji chytil muž středního věku, který se představil jako agent FBI. Tvrdil, že viděl její prohřešek a že ji za to pošle do nápravného zařízení. Sally byla vystrašená. Ani si neuměla představit, jak by na to reagovala její matka. Neznámý muž jí řekl, že ji pustí, pokud se mu bude pravidelně hlásit. Souhlasila, aniž by tušila, že se právě dostala do spárů Franka La Sallea. Byl to padesátiletý automechanik, který se teprve před třemi měsíci dostal z vězení, kde si odpykal trest za násilí.

Jednoho červnového dne roku 1948 počkal La Salle na Sally před školou. S falešným úsměvem jí oznámil, že se situace změnila. Prý s ním musí odjet do Atlantic City. Přikázal jí, aby doma řekla, že je otcem jedné ze spolužaček a že je všechny bere na výlet k moři. Sally nevěděla, co má dělat. Vyděšená představou, že by se mohlo provalit, jak tenkrát ukradla zápisník, rozhodla se poslechnout. Netušila ale, že z krátkého výletu se stane dvouleté peklo, které jí převrátí život vzhůru nohama.

Sally putovala s La Sallem z města do města. Kdekoli se objevili, tvrdil o sobě, že je její otec. Nikde nevystupoval pod vlastním jménem, jednou to byl Frank Warner, jindy zase Frank Johnson. Na první pohled nepůsobil nebezpečně. Spíše jako tichý, trochu uzavřený muž. Jenže jeho minulost skrývala mnohem víc. Měl za sebou odsouzení za znásilnění, podvody i další vážné činy.

Zpočátku pobývali v Atlantic City, kde Sally psala matce dopisy, ve kterých vysvětlovala, že její pobyt se překvapivě prodloužil. Poslední dopis matka obdržela 31. července 1948. Znepokojená Ella Hornerová poté kontaktovala policii, která v bytě v Atlantic City našla pouze dvě sbalená zavazadla a fotografii Sally sedící na houpačce. Poté se vydali do Baltimore, kde ji La Salle pod falešným jménem ‚Madeleine La Plante‘ zapsal na katolickou školu. Aby ji měl pod kontrolou, neustále u sebe nosil zbraň. Na jaře 1949 se přesunuli do Dallasu, kde Sally začala chodit do školy pod jménem ‚Florence Planette‘.

Světlo naděje se objevilo začátkem roku 1950, kdy se přestěhovali do San Jose v Kalifornii. Tam Sally potkala sousedku Ruth Janischovou, která začala něco tušit. Všimla si, jak divně se La Salle k holčičce chová, jak ji nepřirozeně hlídá na každém kroku. Když se Ruth s manželem stěhovali za prací do San Jose, navrhli La Salleovi, ať jede s nimi. „Máme místo v našem karavanu,“ řekli mu. Ve skutečnosti chtěli hlavně zjistit, co se s tou dívkou děje. Po pár týdnech společného bydlení si Ruth získala Sallyinu důvěru. To, co zažívala po dobu téměř dvou let v jeho zajetí, bylo strašlivé. Jak vyplynulo z pozdějších obvinění, La Salle dívku opakovaně sexuálně zneužíval. Sally byla v jeho moci, vystrašená a izolovaná od svých blízkých.

Když byl La Salle mimo domov, Sally konečně sebrala odvahu a svěřila se Janischové. Ta jí ihned půjčila telefon, aby mohla zavolat domů. Nejprve se pokusila dovolat matce, zjistila ale, že mají odpojenou linku, protože Ella přišla o práci a neměla na zaplacení účtů. Sally se tedy obrátila na svou sestru Susan, sdělila jí svou polohu a požádala o pomoc.

La Salle byl zatčen 22. března 1950 šerifským úřadem v Santa Clara County. I po zatčení neústupně trval na tom, že je Sallyiným otcem. Úřady v New Jersey však rychle potvrdily, že její skutečný otec zemřel již sedm let předtím. První dubnový den roku 1950 se Sally konečně na Filadelfském mezinárodním letišti shledala s matkou. Únosce byl vydán do New Jersey, kde stanul před soudem. Třetího dubna byl následně odsouzen podle Mannova zákona o obchodování s lidmi k trestu odnětí svobody v délce 30 až 35 let v Trentonské státní věznici. Soudce při vynesení rozsudku poznamenal, že všechny americké matky si jistě oddechly, když byl tento muž konečně za mřížemi.

Štěstí Sally bohužel nemělo dlouhého trvání. Pouhé dva roky po návratu domů, v srpnu 1952, seděla v autě, které narazilo do odstaveného kamionu. Bylo jí teprve patnáct, když při této nehodě zemřela. Noviny o tom tehdy napsaly: „Patnáctiletá dívka z Camdenu, která strávila 21 měsíců jako zajatkyně pachatele sexuálního deliktu, zemřela při dopravní nehodě, když auto, v němž cestovala, narazilo do zaparkovaného nákladního vozu.“

La Salle na její pohřeb poslal z vězení kytici. Ta ale na přání Susan Panarové a jejího manžela Ala nebyla vystavena. La Salle zemřel na arteriosklerózu 22. března 1966 ve věku 69 let, přesně v den 16. výročí svého zatčení. Pohřben byl na hřbitově Calvary v Cherry Hill v New Jersey.

Případ Sally Hornerové je dnes znám především jako skutečný příběh, který inspiroval jeden z nejvýznamnějších a nejkontroverznějších románů 20. století, Lolitu od Vladimira Nabokova. Kniha vydaná v roce 1955 vypráví o muži středního věku, který se stane posedlým dvanáctiletou dívkou a podobně jako La Salle se vydává za jejího nevlastního otce. Spojitost mezi románem a skutečným případem doložil sám autor. Ve 33. kapitole druhé části Lolity Nabokov píše: „Udělal jsem s Dolly snad to, co padesátiletý mechanik Frank La Salle udělal v roce 1948 s jedenáctiletou Sally Hornerovou?“

I když Nabokov celý život tvrdil, že si Lolitu prostě vymyslel, v samotné knize přímo zmiňuje Sallyin příběh. V roce 2005 literární badatel Alexander Dolinin přišel s důkazy, že se autor skutečně tímto případem inspiroval. O několik let později, v roce 2018, vydala spisovatelka Sarah Weinmanová knihu s názvem Skutečná Lolita. Podrobně v ní popisuje, jak Nabokov sledoval zprávy o Sallyině případu a uchovával si novinové výstřižky.

Od únosu Sally Hornerové uplynulo již 77 let. Dokumenty o jejím případu jsou uchovávány v archivech v New Jersey a občas bývají součástí výstav věnovaných významným kriminálním případům 20. století.

Zdroje: en.wikipedia.org | newyorker.com | lifee.cz | onlyu.cz