Unesli ji cestou do školy a 18 let ji věznili v kůlně. Jaycee tam únosci porodila dvě dcery

Desátého června 1991 vyrazila jedenáctiletá Jaycee Lee Dugardová z domova na autobusovou zastávku. Měla na sobě růžové tričko, které si oblíbila. Cesta k zastávce vedla poklidnou ulicí v kalifornském městečku Meyers. Cestou po silnici u ní zastavilo šedivé auto. Myslela si, že se řidič ptá na cestu. „Proč by jinak zastavovali? Někdo po mně natáhl ruku a já úplně ztuhla. Jako by moje tělo přestalo patřit mně,“ říkala později Jaycee. Phillip Garrido ji ochromil paralyzérem a s manželkou Nancy ji vtáhli do auta. Její nevlastní otec Carl Probyn únos zahlédl z dálky. Skočil na kolo a snažil se je dohonit. Marně. Policie ho pak dokonce podezírala, že za únosem stojí on. Rychle se ale ukázalo, že je nevinný.

Phillip Garrido byl už dřív odsouzený za únos a znásilnění. V roce 1976 unesl pětadvacetiletou Katherine Callawayovou a několik hodin ji držel v pronajatém skladu, kde ji opakovaně zneužíval. Soud mu tehdy vyměřil padesát let, ale za mřížemi strávil jen jedenáct. Federální komise usoudila, že už není nebezpečný, a pustila ho. Po propuštění nosil elektronický náramek a úředníci ho chodili pravidelně kontrolovat. Nikdo z nich se ale nikdy nepodíval na zadní dvůr jeho domu v Antiochii, asi 250 kilometrů od místa, kde Jaycee zmizela. Právě tam ji po únosu ukryl a věznil. Úplně nahá, vyděšená a s rukama spoutanýma za zády skončila ve zvukově izolované kůlně. Garrido ji varoval, že pokud zkusí utéct, roztrhají ji jeho psi.

Nancy Garridová nebyla jen přihlížející manželkou. Když Jaycee unesli, byla to právě ona, kdo ji vtáhl do auta a přikryl dekou. Chovala se k ní divně. Byly chvíle, kdy se na ni snažila být milá, ale hned potom dovedla dát najevo, že ji nemůže vystát. Nancy žárlila na její vztah s Garridem a viděla v ní důvod svého zkaženého života.

Hned první den Garrido přišel do kůlny a přinutil ji jít s ním do sprchy. Nikdy předtím neviděla nahého muže a netušila, co ji čeká. Poprvé ji znásilnil o týden později. „Plakala jsem, ale byl to tichý pláč. Jen mi stékaly slzy po tváři. Neměla jsem ponětí, co je sex nebo sexuální zneužití,“ řekla v jednom z rozhovorů. Garrido ji zneužíval znovu a znovu. Nutil ji převlékat se do různých šatů, zatímco si prohlížel pornočasopisy. Později jí dovolil mít v kůlně televizi, ale nesměla sledovat zprávy. Nechtěl, aby se dozvěděla, že ji hledají. Její rodina mezitím dělala všechno pro to, aby ji našla. Do pátrání se zapojili i dobrovolníci a její příběh se dostal do televizních pořadů. Ve městě visely stovky růžových stuh, protože růžovou barvu měla Jaycee ráda a stuhy se staly symbolem jejího hledání.

Ve třinácti letech Jaycee otěhotněla. „Jednou večer mi poprvé za celou dobu dali uvařenou večeři. Řekli mi, že jsem asi těhotná,“ vzpomínala. K doktorovi ji ale nikdy nepustili. Na porod se musela připravovat sama a učila se to z televizních pořadů. Ve čtrnácti pak porodila svou první dceru, zavřená v místnosti bez jakékoli lékařské pomoci. Druhé dítě přišlo na svět o tři roky později. Obě holčičky musela podle Garridových pokynů vychovávat jako své mladší sestry, ne jako matka. „Mám pocit, jako bych se topila. Chci mít kontrolu nad svým životem, ale on mi to nedovolí,“ psala si zoufalá Jaycee do deníku.

Postupem času si musela zvyknout na život v zajetí. Únosci jí občas přinesli jídlo z fast foodu nebo jí darovali koťátko, aby si k nim vytvořila vztah a nechtěla utéct. Garrido ji přesvědčoval, že když bude ubližovat jí, ochrání tím jiné děti. Později začala Jaycee pracovat v jeho tiskárně a dostala přístup k telefonu i emailu. Nikdy ale nenašla odvahu svěřit se zákazníkům se svým příběhem.

Během let dostala policie několik příležitostí Jaycee zachránit, ale žádné z nich nevyužila. Na benzínové pumpě v roce 1992 upoutala pozornost muže dívka, která dlouze zírala na pohřešovanou dívku z plakátu. Přivolaní policisté však dorazili pozdě a dívka mezitím zmizela. Další varování přišlo v roce 2006, kdy sousedé nahlásili, že na Garridově pozemku žijí děti ve stanech a jejich majitel je duševně nemocný se sexuálními úchylkami. Policista sice přijel, ale s Garridem mluvil pouze před domem a na dvorek se ani nepodíval. „Propásli jsme příležitost přinést dřívější ukončení této situace. Měli jsme být zvědavější a převrátit jeden či dva kameny,“ přiznal později šerif Warren E. Rupf.

V srpnu 2009 přišel Phillip Garrido na univerzitu v Berkeley se svými dvěma dcerami. Chtěl si vyřídit povolení rozdávat náboženské letáky. Pracovnice bezpečnostní služby si ale všimla, že dívky jsou bledé, tiché a jejich chování působí nepřirozeně. „Když odpovídaly na otázky, bylo to naučené, automatické. Nebyly to jejich vlastní slova,“ řekla v rozhovoru pro deník The New York Times. Zavolala policii, která Garrida předvolala k probačnímu úředníkovi. Na schůzku dorazil s manželkou Nancy, oběma dcerami a ženou, kterou představil jako Alissu. Úředníci je rozdělili do oddělených místností. Jaycee zpočátku tvrdila, že je Alissa z Minnesoty a utekla před násilnickým manželem. Když se Garrido pod tlakem přiznal k únosu, Jaycee poprvé řekla, kdo ve skutečnosti je. Po osmnácti letech se konečně mohla setkat se svou matkou Terry.

Návrat do běžného života byl pro Jaycee mimořádně těžký. Strávila roky v izolaci, její dcery nikdy nechodily do školy a dlouho netušily, že Jaycee je jejich matka. Věřily, že žijí se svým otcem a starší sestrou v normální rodině. Když se ve svých patnácti a jedenácti letech dozvěděly pravdu o únosu a násilí, které jejich matka prožila, byl to pro ně šok. V roce 2011 soud odsoudil Phillipa Garrida na 431 let vězení a jeho manželku Nancy na 36 let. Jaycee k soudu nedorazila. „Osmnáct let jsem kvůli nim nenáviděla každou sekundu svého života,“ napsala v prohlášení, které u soudu přečetla její matka.

Ve stejném roce vydala knihu Ukradený život, kde detailně popsala svých osmnáct let v zajetí. Knihu napsala, aby dodala odvahu ostatním obětem sexuálního násilí. Stát Kalifornie jí přiznal odškodnění 20 milionů dolarů za selhání dohledu nad Garridem. Jaycee dokončila školu, věnuje se terapii s koňmi a prostřednictvím své nadace pomáhá rodinám, kterých se dotkl únos nebo jiné trauma. Se svými dcerami si budují život daleko od pozornosti médií.

Zdroj: en.wikipedia.org | denik.cz | lifee.cz | abcnews.go.com | abcnews.go.com