Článek
Vladimír Dvořák se narodil 14. května 1925 v Písku. Od mládí projevoval svéráznou povahu. Po maturitě krátce studoval žurnalistiku a filozofii, ale studia nedokončil. Pracoval jako redaktor a poté v rozhlase. V roce 1952 nastoupil do Divadla estrády a satiry a brzy navázal spolupráci s tehdejší Československou televizí. Na obrazovce se poprvé objevil v říjnu 1956 po boku Jiřiny Bohdalové. Jejich spolupráce se později rozvinula v dlouholeté televizní partnerství, které trvalo až do konce jeho života. Do historie televizní zábavy se zapsal především jako elegantní moderátor, za sebou však měl i řadu dalších profesních aktivit. Od roku 1971 působil jako dramaturg pořadu Televarieté, který od roku 1977 také moderoval. Tento program se stal fenoménem české televizní zábavy a mnozí odborníci jej dodnes považují za nepřekonaný.
V soukromí byl Dvořák dvakrát ženatý. S první manželkou Hanou měl dceru Hanu a syna Vladimíra, který se později oženil s moderátorkou Michaelou Jílkovou. Ve druhém manželství s Jiřinou se stal otčímem herečky Jany Krausové, dcery jeho ženy. Jan Kraus, který byl po léta Dvořákovým zeťem, na něj vzpomíná: „Vladimíra Dvořáka, který byl mým tchánem řadu let, jsem měl hrozně rád. Obdivoval jsem jeho humor, přístup k varieté, estrádě, bavení lidí.“
Jeho cesta k těmto úspěchům však nebyla jednoduchá. Dvořák měl složitý vztah s komunistickým režimem. V roce 1968 byl jmenován šéfem Hlavní redakce zábavních pořadů Československé televize. V této funkci vydržel až do roku 1976, kdy odmítl vstoupit do KSČ a musel odejít. Poté mu v televizi dovolili pracovat pouze jako dramaturg nebo moderátor. Paradoxně právě v tomto období zaznamenal své největší profesní úspěchy.
Mocný muž s temnou stránkou
Přestože sám neměl s režimem ideální vztah, podle některých svědectví Dvořák dokázal své postavení v televizi využívat ve svůj prospěch. Měl prý rozhodující slovo v tom, kdo se objeví na obrazovce a kdo naopak dostane stopku. Právě to se údajně stalo i Heleně Růžičkové. Oblíbená herečka se dostala do potíží poté, co otevřeně kritizovala tehdejší režim.
Najednou nesměla nikde vystupovat a nikdo jí nevysvětlil, proč. Pomoc přišla z nečekané strany. Jiřina Švorcová jí tehdy radila, ať se na rok z herectví stáhne a pracuje třeba v obchodě, aby si „očistila jméno před lidmi i stranou“. Poté by se prý mohla vrátit a nikdo by si výpadku ani nevšiml. Růžičková to ale odmítla. Paradoxně ji tak podpořila zapálená komunistka Švorcová, zatímco Dvořák podle ní aktivně pracoval na ukončení její kariéry.
Nervové vypětí z celé situace způsobilo, že Růžičkové praskl vřed a musela strávit tři měsíce na psychiatrii. Když se později vydala na Barrandov zjistit důvod zákazu, čekala prý v předsálí Dvořákovy kanceláře celé hodiny. Ten podle ní ani nevyšel ven. Křičel přes dveře, že o ni nikdo nestojí, že je herečka třetí kategorie, po které neštěkne ani pes. O to větší paradox byl, že se Růžičková později stala jednou z nejoblíbenějších českých hereček.
Pojal Televarieté po svém
Ačkoli v roce 1976 Dvořák musel opustit svou vedoucí pozici, nejslavnější etapa jeho kariéry na něj teprve čekala. Jeho životním dílem se stalo Televarieté, formát, který sám vymyslel už v roce 1970. Inspiraci získal při cestě do pařížského klubu Olympia v roce 1964, kde zhlédl program kombinující vystoupení zpěváků, tanečníků a různých artistů.
Původně show nesla název TV Varieté, ale tehdejší vedení televize tento anglicky znějící název neschválilo. Teprve po přejmenování na Televarieté dostal pořad zelenou. První díly natáčeli v Mělníku a později v Kutné Hoře. V letech 1971 až 1976 pořadu chyběl humor a jednotlivá vystoupení jen stručně uváděly televizní hlasatelky. Když hrozilo, že pořad zanikne, Dvořák přišel s nápadem na jeho záchranu. Vyprávěl o tom: „Přišel jsem s návrhem pořad upravit. Jako hlavní cíl jsem si stanovil dostat do pořadu humor, který dosud prakticky chyběl.“ Do programu proto začlenil vtipné dialogy, které prostřídávaly vystoupení umělců.
Od roku 1977 se Dvořák s Bohdalovou ujali moderování. Natáčení se přesunulo do Hudebního divadla Karlín a pořad tím získal svou typickou podobu. Po úvodní znělce diváky přivítali, krátce pohovořili a uvedli první vystoupení. Televarieté si rychle získalo mimořádnou oblibu. Dvořák byl autorem textů, které na první pohled působily jako obyčejná konverzace. Mezi řádky však ukrýval narážky na vládnoucí režim, za které mu publikum odměňovalo bouřlivým potleskem. V jedné z epizod zazněl dialog na téma věcí, o kterých se nesmělo veřejně mluvit.
Bohdalová: „A mně se to náhodou líbí, já mám tajemství ráda.“
Dvořák: „Tak to pozor, to je velikej rozdíl. Tajemství je něco, co dohromady nikdo neví. Tabu je něco, co vědí všichni, ale nesmí se o tom mluvit.“
Posted by Vladimír Dvořák on Monday, September 12, 2022
Dvořák dbal na to, aby pořad měl úroveň, která odpovídala jeho představě o kvalitní zábavě. Vyhýbal se vulgaritám a stavěl na chytrém, jazykově hravém humoru. Kolegové mu přezdívali „noblesní bručoun“. Jeho scénky často vycházely z každodenních situací a rozhovorů, které odposlechl mezi lidmi. I to byl důvod, proč si jeho humor oblíbili diváci všech věkových kategorií. Po dokončení každého dílu tvrdíval, že končí, protože ho už nenapadají další nápady. Přesto za pár týdnů vždy přišel s novým scénářem. V posledních letech svého života však těžce nesl směr, kterým se moderní humor ubíral – zejména ho trápilo nadužívání vulgarismů.
Celkem vzniklo 74 dílů Televarieté. Poslední byl natočen v roce 1998, kdy už byl Dvořák vážně nemocný. Plánovaný pětasedmdesátý díl měl vzniknout v říjnu 1999 a údajně pro něj existoval i scénář. Kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu však muselo být natáčení odloženo. Jeho situace se dál komplikovala a 28. prosince 1999 ve věku 74 let zemřel. V závěru života se potýkal s několika vážnými zdravotními komplikacemi. Při nehodě ho srazilo auto a způsobil si vážná poranění, ze kterých se později dokázal zotavit. Později však přišly srdeční potíže a postupné selhávání orgánů.
Pořad, který Dvořák vytvořil, si lidé pamatují dodnes. Někomu byl sympatický víc, jinému míň, ale na českou televizní zábavu měl velký vliv.
Zdroje: cnn.iprima.cz | ahaonline.cz | cs.wikipedia.org | cnn.iprima.cz | dama.cz | cs.wikipedia.org
