Vousaté princezny Persie patřily mezi nejkrásnější: Muži pro ně z lásky páchali sebevraždy

Zahra Khanum, známá také jako Taj al-Saltaneh, se narodila roku 1883 jako dcera perského vládce Nasera al-Din Shaha. Její otec byl mocný panovník a vládl Persii dlouhých 47 let až do roku 1896, kdy byl zabit atentátníkem během návštěvy mešity.

Šáh měl rozsáhlý harém a mnoho manželek, které mu daly 14 synů a mnoho dcer. Mezi nimi byla i Zahra, která podle vlastních slov měla ke svému otci blízký vztah a považovala se za jeho nejoblíbenější dceru. Její otec miloval fotografování, a právě díky této zálibě se dochovalo mnoho snímků královského harému, včetně princezny s proslulým knírkem.

Osud Zahry byl typický pro princezny její doby. Ve věku pouhých osmi let ji zasnoubili a ve třinácti provdali za muže, kterého si nevybrala. Jejím manželem se stal Sardar Hassan al-Saltaneh, syn tehdejšího ministra obrany. Spolu měli čtyři děti.

Manželství však nebylo šťastné a princezna se rozhodla udělat něco v té době naprosto nepředstavitelného, požádala o rozvod. Hlavním důvodem byly manželovy nevěry. Tímto krokem porušila největší tabu a stala se jednou z prvních žen z královské rodiny, která se odvážila k rozvodu.

Ve svých pamětech, které napsala v roce 1914, popisuje bolest, kterou jí způsobilo nucené manželství. Vzpomíná, jak traumatické pro ni bylo zasnoubení v osmi letech a jaké psychické následky mohou mít dohodnuté sňatky pro mladé dívky.

Za časů princezny Zahry v Persii obdivovali ženy s rysy, které jsou pro nás dnes typicky mužské. Mnoho historických fotografií z 19. století ukazuje ženy s výraznými knírky a hustým obočím. Ženy si tyto znaky krásy navíc často zvýrazňovaly líčidly, aby působily ještě přitažlivěji.

Na dobových snímcích vidíme, že princezna měla krom hustého obočí a pověstného knírku poměrně zavalitou postavu. V kontrastu k tomu se muži snažili být štíhlí a jemní. Byl to přesný opak dnešních standardů krásy.

Princezna si získala obdivovatele nejen svým vzhledem, ale i svou osobností. Jedním z jejích ctitelů byl známý perský básník Aref Qazvini, který jí věnoval báseň „Ey Taj“. Traduje se, že kvůli ní někteří muži dokonce spáchali sebevraždu, když je odmítla. Podle některých zdrojů jich bylo až třináct.

Zahra nebyla jen princeznou s knírkem, byla také průkopnicí ženských práv. Jako první žena na královském dvoře odložila hidžáb a začala nosit západní oblečení. Byla spoluzakladatelkou tajné organizace za práva žen nazvané Anjoman Horriyyat Nsevan. Na schůzky této skupiny chodila tajně a rodině říkala, že jde na náboženská setkání.

Ve svých pamětech princezna také ostře kritizovala postavení žen v tehdejší perské společnosti. „Perské ženy byly vyčleněny z lidského rodu a dány na úroveň dobytka a zvířat. Celý svůj život prožívají zoufalství ve vězení, jsou zdrcené svými hořkými ideály,“ napsala.

Princezna také odvážně kritizovala vládu svého otce. Poukazovala na problémy v zemi, jako byla chudoba, nedostatek vzdělání pro obyvatelstvo nebo nerovné zacházení se ženami. Dokonce údajně podporovala ústavní reformy v zemi a vedla pochod za práva žen k parlamentu.

Zahra Khanum byla všestranně nadaná žena. Kromě své mateřštiny plynně hovořila arabsky a francouzsky. K tomu hrála na housle, malovala obrazy a psala. Každý týden pořádala ve svém domě literární salony, kam zvala vzdělance a umělce.

Po rozvodu žila se svou dcerou Tooran al-Dowleh a věnovala se výchově vnučky Tadj Iran, se kterou měla velmi blízký vztah. V pozdních letech svého života se už soustředila hlavně na psaní.

Zemřela 25. ledna 1936 a byla pohřbena na hřbitově Zahir od-Dowleh v Tajrish. Její ručně psané paměti zůstaly nevydány dlouhých 60 let a vyšly až v roce 1996 pod názvem „Crowning Anguish: Memoirs of a Persian Princess from the Harem to Modernity 1884-1914“.

Dnes je princezna Zahra Khanum předmětem studií na předních světových univerzitách, od Teheránu až po Harvard v USA. Je uznávána jako významná průkopnice ženských práv v perské společnosti začátku 20. století.

Zdroj: zena-in.cz | extra.cz | reflex.cz | en.wikipedia.org