Zahrabal stopařky na skládce a šel spát. Vražda otřásla celou republikou

Noc z 8. na 9. srpna 1976. Před nádražím v Trenčíně stojí dvě dvacetileté kamarádky Viera Kuklská a Tatiana Gangurová. Zmeškaly noční rychlík do Žiliny a přemýšlely, jak se uprostřed noci dostat do Tater. Před budovou parkuje nákladní vůz značky Roman. Dívky se rozhodnou požádat řidiče o svezení. Za volantem sedí dvaatřicetiletý Miroslav Somora z Tepličky nad Váhom. Je ženatý a má dvě děti, jeho nejmladší dcerce jsou teprve tři měsíce. Na pohled vypadá normálně, jenže je to nebezpečný psychopat s bohatou kriminální minulostí. Má za sebou několik odsouzení za loupežná přepadení, krádeže a znásilnění. Utíkal z vězení i z psychiatrické léčebny, kam byl poslán na sexuologické léčení. Je potřetí ženatý a všechny jeho manželky měly štěstí, že vztah s ním přežily.

Somora pracuje jako řidič nákladního auta v podniku Pozemné stavby Žilina. Práce mu dává příležitosti hledat stopařky. Podle vlastních slov číhal na ženy na mnoha místech. Onanoval v nemocnici, na stromě, na stanici nebo tam, kde viděl ženy samotné. Tajně chodil na ženské toalety a do koupelen. Ve vlakovém kupé masturboval nad spícími ženami. Sám o sobě říkal, že měl často zvrácené myšlenky a doufal, že ho po svatbě ty choutky přejdou.

Den před vraždou znásilnil jinou stopařku u slovenského města Bernáloko. Šlo o doktorku Eleonóru K., která ho požádala o odvoz. Somora se zpočátku tvářil, že ji neslyší, nakonec ji ale vzal s sebou. Zaparkoval na odpočívadle, napadl ji a chytil ji za krk. Žena se mu zpočátku snažila vytrhnout, ale pak ze strachu o život s pohlavním stykem souhlasila. Poté ji odvezl domů a slíbil, že se pro ni zastaví, až pojede z Bratislavy. Neublížil jí jen proto, že ustoupila. Viera a Tatiana takové štěstí neměly. Začátek jízdy probíhal v klidu. Dívky si s řidičem povídaly, dokonce si navzájem vyměnili kontakty. Somora ale celou dobu uvnitř plánoval útok. Byl vzrušený a představoval si, co s nimi provede. Rozechvělý zapnul topení naplno a přemýšlel, kde útok provést. Rozhodl se pro cestu přes kopec Machnáč, kde silnice vede dlouhým úsekem lesem. Dívky si všimly, že odbočil na polní cestu, ale uklidnil je, že jde o šoférskou zkratku. Za Trenčianskou Teplou obě usnuly. Somora vytáhl zpod sedadla masivní utahovací klíč a začal jím spící dívky mlátit po hlavách.

Jedna z dívek se po úderu probere a snaží se bránit. To Somoru ještě víc rozzuří. Vytáhne nůž dlouhý asi třicet centimetrů a obě dívky začne bodat. Tatianu zasahuje hlavně do pravé části hlavy, Vieru do levé. Vieru navíc bodne do podpaží pravé ruky a dvakrát do zad. Útočí tak silně, že se mu čepel zlomí. Jednu z obětí pak znásilní. Při výslechu později uvedl: „Ani moc nekřičely. Brzy zůstaly bezvládně ležet. Jedna na sedadle, druhá pod ním. Potom jsem vzal nůž, dlouhý asi 30 cm, a začal obě ležící dívky bodat. Kam a kolikrát jsem bodl, si už nepamatuji.“

Somora odveze těla na moravskou skládku u Valašských Klobouk, zhruba třicet kilometrů od místa vraždy. Cestou vyhazuje části jejich oblečení, patrně kvůli ztížení identifikace. Nedaleko Ilavy zastaví s úmyslem zneužít těla. Svlékne je téměř donaha, ale nakonec si to rozmyslí. Odradí ho množství krve na tělech. Následně zastaví u jednoho domu a pod záminkou nehody si půjčí lopatu. Na skládce pak těla zahrabe pod vrstvu hlíny a kamení. Poté se převlékne do čistých montérek, které měl připravené v autě. Cestou ještě hodí do řeky Váh Tatianiny doklady a klíče. Když se vrátí domů za manželkou a malým dítětem, chová se klidně, jako by se nic nestalo.

Zločin se mu ale utajit nepodaří. Kolem skládky několikrát projíždí Bohumil Kadlec, který tam rozváží uhlí. Zaujme ho nákladní auto odstavené čelem k odpadu, což není obvyklé. Řidiči běžně parkují zádí, aby mohli snadno vykládat. Kadlec si zapíše poznávací značku auta a po několika dnech se jde na skládku podívat. Když odhrne vrstvu hlíny a kamení, objeví lidská chodidla. Okamžitě volá policii.

Kriminalisté si pro Somoru přijdou za dva dny, právě když čistí krev z kabiny řidiče. Chystá se ji přestříkat, aby zahladil stopy. Policii neklade odpor a hned se přizná. Jeho chování šokuje i zkušené vyšetřovatele. Nemá žádné výčitky, mluví o útoku chladně a bez emocí. Tvrdí, že ničeho nelituje a osud obětí ho nezajímá.

Odborníci se shodli, že Somora netrpí duševní nemocí, ale poruchou osobnosti. Je to psychopat s výraznou agresivitou, impulzivitou a naprostou neschopností cítit soucit. Psycholog Anton Heretik ho popsal jako člověka, který nedokáže navázat dlouhodobý citový vztah a ženy vnímá jen jako sexuální objekty. Znalci se domnívají, že by v trestné činnosti pokračoval, a jeho náprava je podle nich nemožná. V jeho manželstvích se choval k ženám stále násilněji a vztahy byly krátké a bouřlivé.

Při pitvě Viery Kuklské jí v dutině břišní našli ulomenou čepel Somorova nože. V pohlavních orgánech našli sperma, což potvrdilo znásilnění. Důkazem viny byla i krev obou dívek, která se našla na jeho oblečení i v kabině auta. Na základě těchto zjištění soud nad Somorou vynesl trest smrti. Popraven byl oběšením 9. února 1979 ve věznici v Bratislavě, ve věku čtyřiatřiceti let. Ani v posledních chvílích neprojevil lítost. Brutální vražda stopařek tehdy otřásla společností a přiměla režiséra Jindřicha Poláka k natočení celovečerního filmu Smrt stopařek. Snímek měl premiéru v roce 1979, tedy ve stejném roce, kdy byl Somora popraven.

Psychopata Somoru ve filmu ztvárnil polský herec Marek Perepeczko, role stopařek si zahrály Dagmar Patrasová a Jana Nagyová. Film se snažil zachytit hrůzy případu co nejvěrněji, ale skutečnost byla ještě temnější. Somora měl ženu a dvě malé děti. Den předtím znásilnil jinou stopařku, jednu z obětí znásilnil až po smrti a po činu se klidně vrátil domů. Zatímco ve filmu je zastřelen při policejním zásahu, ve skutečnosti ho zadrželi bez odporu a o dva roky později popravili oběšením. Dnes to připomíná dřevěný kříž u cyklostezky ve Valašských Kloukách. Stojí přesně tam, kam Somora těla zahrabal a odkud odjel spát.

Zdroj: markiza.sk | kriminalistika.eu | blesk.cz | tvguru.cz | m.instory.cz | dotyk.cz | nasevalassko.info