Článek
Tato mnohačetná skupina ostrovů, mající celkovou délku 190 kilometrů, je skutečným divem a zázrakem přírody, a to z mnoha důvodů. Nejedná se pouze o příčiny viditelné jako kupříkladu majestátní, husí kůži nahánějící útesy a skalnatá úbočí, obdivuhodně dlouhé a vydatné provazce vody řítící se střemhlav dolů, nebo pitoreskní, pohádkové mořské zátoky, ale také prvotně skryté, tedy třeba nezvykle mírné klima neodpovídající severské poloze Lofot způsobené teplým Golfským proudem. Nacházejí se totiž 200 kilometrů severně za polárním kruhem u Norského moře, jež je řazeno k Severnímu ledovému oceánu. Je to sem skutečná dálka, ale strávených dnů zde nebudete litovat!
Město Svolvaer
Největší lidské sídlo na Lofotech, čítající zhruba 4 tisíce obyvatel, výchozí bod velkých trajektů spojujících ostrovy s evropskou pevninou (např. s přístavem Bodø), které lze také dosáhnout hlavní lofotskou silnicí E10, avšak taková cesta značně nabobtná jak uraženou vzdáleností, tak i časově. Krom mořské „maríny“ se Svolvaer pyšní také muzeem upomínajícím na norské útrapy 2. světové války, galerií ledových soch a v neposlední řadě námořní pevností. Působí tu také živá letní umělecká kolonie.
Město Leknes
Druhé z pouhého jednoho páru lofotských měst čítající podobně početnou populaci jako Svolvaer, od něhož je v půli cesty na koncový bod celého souostroví. Leknes (městem je teprve od roku 2002) skýtá taktéž rozsáhlý přístav sloužící především rekreačním plavidlům, starou školu ve čtvrti Frygle přeměněnou na muzeum vesnické výuky a obecně drsného života za 66. rovnoběžkou. K prohlédnutí láká i bělostný kostel norské luteránské církve nazývaný Hol, dokončený již v roce 1804.
Rybářská vesnice Henningsvaer
Abyste se octli v tomto rybářském, čarovném království na rozklížených skaliskách, s prkennými domky nejčastěji červené barvy na kůlech, s rybářskými bárkami v úzkých zátočinách, musíte sjet z hlavní silnice, už značně pookřálí nejen z výhledů, ale i přejezdů přes dlouhé obloukové mosty klenoucích se nad hladinou. Dovolte mi vás pozvat do místních hospůdek, k nakupování v místních obchůdcích, anebo alespoň k návštěvě místní Lofotské galerie, k jejímž pokladům náleží i obrazy lofotského rodáka Gunnara Berga právě z nedalekého Svolvaeru, jehož zajímavostí je, že skonal až ve vzdáleném Berlíně.
Rybářská vesnice Å
Sídlo o třech stovkách obyvatelích se může pochlubit nejenom svým nejkratším názvem na světě, svou polohou na samém konci Lofot, ale třeba i tunelem vedoucím na záchytné parkoviště pro nekonečné množství autobusů a karavanů dopravujících zde masy krásychtivých turistů. Celá ves působí dojmem „konzervy“ ztracených dob 19. století, kdy ulovené ryby tehdejších obyvatel byly nejen tím nejcennějším, (ne)úlovek rozhodoval mezi veselím a trpkým, kalným neštěstím. Skutečně mnoho budov porůznu rozházených po kopečcích slouží muzejním účelům. Při procházkách křivolakými uličkami se můžete nejen občerstvit v pobřežní restauraci, ale i v kavárně v centru!
Národní park Lofotodden
Panuje všeobecná shoda, že největší devizou Lofot je jejich příroda, která je od roku 2018 legislativně chráněna v podobě národního parku Lofotodden, jejž můžeme nalézt poblíž vesnice Å. Předmětem ochrany jsou takové přírodní pozoruhodnosti jako suťové lesy, rašeliniště, pobřežní útesy či písečné duny. Výjimkou není narazit na vzácné živočichy, či se aspoň kochat letem mořských ptáků alkouna chocholatého, anebo kormorána mořského. Chráněné území Lofotodden je perlou dechberoucí lofotské přírody!
