Článek
Parlament. Základní legislativní instituce suverénních států na Zemi. Jak je vnímán společností tehdy a dnes? Určitě každý z nás slyšel něco o antické řecké přímé demokracii či o římském Senátu. Není třeba se zatěžovat odbornými fakty, nýbrž uvědomit si, jak máme zakořeněno, že tehdejší občané těchto starověkých mocností přistupovali k těmto zákonodárným sborům, respektive jaká je dnešní kulturní představa onoho přístupu.
Antika je totiž brána dnes jako doba mimořádně vyspělé společnosti, v mnohém kruté, bezlítostné, ale vznešené, pompézní, úctyhodné, přičemž tyto představy právě jdou k oné antické demokracii. Slavnostní hlasování, velkolepé akty, provolání, ctihodné momenty, nesmrtelné ideály a poctivé kolbiště názorů. Celé další dějiny demokratických sborů opanuje tento duch - stačí vyslovit slavné Ústavodárné shromáždění za Velké francouzské revoluce nebo anglický parlament třeba při vládě Olivera Cromwella.
Určitě se objeví námitky, že tyto vjemy neodpovídají pravdě, jednoduše všechna ta „parlamentní krása, třpyt a hloubka“ je dějinný klam a je záhodno takové námitky uznat. Avšak. Staré české pořekadlo upozorňuje: „Na každém šprochu pravdy trochu.“ Tudíž určitě nejde vyřadit klientelismus, korupci a lobbing, lidský faktor ješitnosti a závisti, ale přesto muselo fungování těchto institucí postrádat „něco“, co dnes je určujícím prvkem dnešní politiky a co zkusím zevrubně probrat.
Politici a veřejnost jsou tandem, tyto skupiny fungují jako spojené nádoby. Pokud k něčemu dojde na straně, nutně se to projeví na té druhé a naopak. Tudíž musím zmínit první ze svých závěrů: výsledek dnešního poklesu reprezentativnosti, úcty a respektu politiky je i dílem veřejnosti. Veřejnost rezignovala na komplexní hodnocení, zájem o zjišťování faktů každého jednotlivého politického výstupu, postoj k politice jako veřejnému obrazu národa jak dovnitř, tak navenek. Převážila otupělost, zúžení rozhledu, odcizení, příliš jednoduchý, nenáročný přístup k politickým výzvám a problémům, úpadek nároků a očekávání od politické práce.
Samozřejmě se obrovskou měrou provinili i politici, politické organizace. Vidíme neskutečně masivní dekadenci, co se týče vytyčení skutečných cílů, prosazování pevných, hlubokých idejí, vytvoření komplexního programu, vize našeho státu. Jsme svědky, jak úzká skupina v čele jednotlivých stran rozhoduje o všem motivována mocí, vlivem a výhodami. Marné je se ptát, jak do života strany zasahuje členstvo, kde je skutečný oduševnělý život strany, když veškerou propagaci zajišťují obrovské marketingové a mediální firmy.
Vyprázdněnost a touha po nepřetržitém přísunu benefitů několika málo vyvolených s nezájmem veřejnosti o pravé jádro a podstatu politiky umíchaly smrtící koktejl, který pořádně opepřily už zmíněné sociální platformy, které umožnily politikům zveřejňovat příspěvky, jež svou absurditou, zkratkovitostí, podbízivostí, přílišnou jednoduchostí s naprostou neodborností urychlují postupující degradaci.
Ano, i dříve byla politika plná nejrůznějších nežádoucích vlivů, ale měla na světě místo, které bychom mohli nazvat jako důstojné. To dnes již přestává platit, politika se stává obrovskou fraškou, směšností až parodií a jedním z největších společenských úkolů následujících let bude tento trend zvrátit.
