Interpretace Koránu - Arabština

Nechci tady nahrazovat článek na Wikipedii, ale zopakujme si nějaké základy. Já jsem si ten článek pro jistotu přečetl a říkám si, že kdybych o arabštině nic nevěděl, tak moc chytrý bych z toho nebyl. Podle mě by se měl člověk první naučit arabskou abecedu a pak řešit takové detaily jako koncovky.

Základy jsou podle mě to, že je to semitský jazyk - je to tedy kámoš od hebrejštiny. Znalost hebrejštiny je určitě výhodou pro studium arabštiny. A naopak znalost arabštiny může pomoci se studiem hebrejštiny. Já jsem si všiml, že občas tam kde je v hebrejštině „v“, stačí dát „b“ a vznikne arabské slovo. Přitom v hebrejštině ב může být jak „b“, tak „v“. Co se týče interpretace Koránu, tak by byla velkou výhodou znalost syrštiny, protože podle některých interpretací je Korán silně syrštinou ovlivněný, čehož si raní islámští exegeti (interpretátoři aka mufassirún) nevšimli. Expert na semitské jazyky dost možná pochopí původní význam Koránu líp, než muslimové s jejich tradiční interpretací, která se vyvinula mnoho let po vzniku Koránu.

Dále, arabština je jazyk, který se rozšířil díky arabsko-islámskému kolonialismu v 7. století. Rozšíření arabštiny má tedy historicky souvislost s rozšířením islámu. Podobně jako angličtina se historicky rozšířila díky britskému impériu. Ze stejných důvodů čeština není ve světě rozšířená, protože jsme nikoho nenapadli. Pokud se má někdy stát čeština světovým jazykem, tak bychom si měli nabrousit meče.

Dále je naprosto stěžejní přijmout fakt, že moderní spisovná arabština má 0 rodilých mluvčích. Ano, je to nula. Ano, na to, že je arabština v různých seznamech nejdůležitějších jazyků, možná bychom čekali víc rodilých mluvčích, ale je to nula. Arabové (a jejich kolonialismem arabizované národy) totiž mluví svým lokálním arabským dialektem. Tyto dialekty jsou chaotické, míchají se mezi sebou a nejsou standardizované. Představte si, že bychom my Slované měli nějakou svatou knihu, kterou by napsali naši předkové ještě předtím, než se rozešly čeština se slovenštinou a polštinou. A ta kniha by byla v pro nás zastaralém jazyce. Ale jelikož bychom cítili slovanskou jednotu, tak bychom se k tomu starému jazyku hlásili a češtinu a slovenštinu bychom brali jen jako dialekty toho svatého jazyka. A oficiální dokumenty by byly v tom svatém jazyce. I když doma mluvíme jeho českým dialektem. A ty rozdíly mezi arabskými dialekty jsou jako rozdíly např. mezi češtinou a polštinou a to, že umíte jeden dialekt neznamená, že umíte ostatní. A co se týče marockého dialektu, tak to je něco jako ruština vůči češtině. A byť arabové tak nějak rozumí všem dialektům, ten marocký „dialekt“ je tak ovlivněn jinými jazyky, že prostě není srozumitelný ani pro většinu Arabů. Ale je to arabština protože arabská jednota.

A mimochodem, slyšel jsem, že v Indii/Pákistánu, u jazyků hindština/urdština mají opačný problém - oni z politických důvodů tvrdí, že si nerozumí a přitom je to prakticky ten samý jazyk. Já jsem si uvědomil, že to jestli jsou dvě řeči rozdílné jazyky nebo dialekty toho samého jazyka, je dáno politicky.

Já bych ty arabské dialekty nazval jako odlišné jazyky. Podle mě by se měly osamostatnit a standardizovat. To by ale asi mohlo pro zbytek Arabů působit jako odpadlictví kdyby to nějaký dialekt udělal.

Jo. Už na začátku, naučit se tu abecedu je docela velká vstupní barikáda, protože ty tvary těch písmen se mění v závislosti na pozici ve slovu a v některých nápisech jsou ta písmena ještě víc zamotná do sebe (srovnejte třeba šahádu لا إله إلا الله محمد رسول الله jak jsem to tady napsal v obyčejném písmu a pak se podívejte jak je to napsané na vlajce Saúdské Arábie). Dále arabština má nějaké zvuky, které v češtině nemají obdobu a nebo rozlišuje třeba dvě různé výslovnosti „t“, které by nám zněly jako jedno a to samé písmeno.

Když se naučíte abecedu, tak se můžete začít učit slova. Sice se slova čtou tak, jak se píšou (neplatí 100%), ale převážně se píší pouze souhlásky. Samohlásky si musíte vytáhnout někde z paty asi (o tom příště). Třeba „Mohamed“ je jenom „mhmd“ (محمد). A slovo محمد zároveň znamená „chválený“ a arabština nemá velká a malá písmena, takže přeji hodně štěstí v rozlišování vlastních jmen od běžných slov. „Chválený Mohamed“ by byl محمد المحمد. A proč jsem uprostřed přidal ال radši nechtějte vědět. No dobře, ten první Mohamed je vlastní jméno, které prostě nemá určitý člen a ten druhý mohamed (= chválený) je přídavné jméno, které musí souhlasit s „určitostí“, tedy pokud Mohamed je určitý (a vlastní jméno je automaticky určité), tak přídavné jméno musí být také určité, což se dělá tak, že se mu přidá ال, což je „al“, tedy ve výsledku to bude muhammad al-muhammad, ale tak se to pouze píše! Výslovnost al- se změní na ul- protože Mohamed je v prvním pádu! Jediné štěstí je, že mím není sluneční písmeno, jinak by se lám změnil na šaddu nad mímem - neptejte se co to znamená. A „druhý“ znamená druhý zprava protože čteme zprava doleva. A to slovo „chválený“ ve „chválený Mohamed“ je až na druhém místě, protože arabština dává přídavná jména až za to podstatné jméno. Tak, tady máš. Tak to vstřebej. A to jsem se ještě nedostal ke slovesům, které jsou to nejtěžší na arabštině.

Pri učení se slov je docela problém v tom, že co se nenaučíte, to nevíte. Pokud umíte už anglicky a pak se začnete učit francouzštinu, tak pěknou várku slovíček si dokážete odvodit, protože jsou podobná těm, která znáte. Tak jako naučit se slovenštinu je pro Čecha procházka růžovým sadem kvůli podobnosti - s arabštinou je to naopak. To, že „test“ je „test“ lze pochopit snadno. Ale to, že „test“ je „ikhtibár“ (اختبار) už tak jasné není. Arabština prostě není příbuzný jazyk češtině a rozcházejí se v základních principech, jako např. jestli se čte text zleva nebo zprava. To, co mají společné jsou úplné základy, jako že rozlišuje slovesa a podstatná jména a že má minulý, přítomný a budoucí čas. A mimochodem není pravda, že arabština nemá budoucí čas. Ona nemá speciální slovesné tvary pro budoucí čas, ale ona prostě před přítomný čas dá speciální částici, která z toho udělá budoucí čas, takže rozhodně to není tak, že by arabština nebyla schopná vyjádřit sloveso v budoucím čase.

Dále se musíte naučit skloňovat slovesa podle rodu a čísla, takže je to v tomhle těžší, než angličtina. A existuje 10 slovesných forem a budete potit krev, než se vám do dostane do hlavy. Přečíst si to v tabulce je sice hezké, ale mít to v hlavě a funkční je docela těžké.

No a v cílové rovince, když si přečtete arabský článek, tak budete rozumět většině věcí, ale vždycky tam bude pár záludných slovíček, jejichž význam z kontextu možná odhadnete, ale nebudete si jistí.

A poté si zajdete na YouTube a pustíte si dvou-hodinové vyprávění šejcha o nějakém islámském tématu. Většinou ve standardní arabštině, popřípadě sem tam fráze z dialektu, které ale už umíte, takže to vás nezastaví! Video jste 100% pochopili a cítíte se jako největší mistr arabštiny. Pak si pustíte video s vysmátou rodinkou, která dělá pranky a mluví svým lokálním dialektem, kterému prd rozumíte a máte pocit, že neumíte nic.

A to jsem ještě nezmínil, že kromě singuláru a plurálu je tam i duál. A že přítomný čas sloves má 3 druhy.

A že tam jsou tři pády - sice lepší, než němčina se čtyřmi nebo čeština se sedmi nebo romština s osmi, ale stejně .. učit se ty pravidla…

A že když se začnete učit dialekty, tak všechna ta pravidla, která jste se pracně naučili v rámci MSA (Modern Standard Arabic) a která jste si zafixovali jako vytesaná do kamene, přestávají platit. Pokud ty dialekty jsou opravdu arabština, tak v arabštině neplatí VŮBEC NIC. Arabština třeba nepoužívá sloveso „být“. „Já jsem doktor“ je v podstatě „Já doktor“ (což je podobně stavěné i v ruštině, takže není to nějaká arabská zvrhlost). Ale pak příjdete k dialektu kde oni používají něco jako sloveso „být“. A ještě!! V Tunisku!!! ONI SI DOVOLÍ POUŽÍVAT TAM NŮŮŮN V JEDNOTNÉM ČÍSLE PŘITOM KAŽDÝ VÍ, ŽE TEN NŮN JE PRO MNOŽNÉ ČÍSLO!!!!AÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. UŽ JSEM SE SMÍŘIL S TÍM, ŽE BUDU NESMYSLNĚ DÁVAT ب PŘED SLOVESA I KDYŽ VÝZNAM „S“ ZMIZEL A TEĎ K TOMU JEŠTĚ TOHLE??????????????? OUkej jsem klidný introvert oukej? Oukej.

Ani idáfa tam neplatí.

Jestli může můj článek někoho obohatit, tak někoho, kdo přemýšlí jestli má cenu se arabštinu naučit. Podle mě je potřeba následovat své vášně. Představ si, že za 10 let umíš skvěle arabsky a podíváš se dozadu a vidíš 10 let studia, které jsi mohl strávit jinak. Jsi šťastný? Jestli jo, tak jdi do toho!

V ČR arabštinu prakticky nikdo nepotřebuje a jestli nějaký zaměstnavatel jo, tak má k dispozici rodilé mluvčí. Arabský svět je velký a ty „dialekty“ jsou v podstatě nové jazyky, takže to zabere hodně času a arabských videí, písní, článků, knížek, zemí, lidí (ti vzdělaní umí anglicky)… je plno a tomu studiu by se dal věnovat celý život a stejně nikdy budeš vědět všechno. A život je krátký a můžeš zemřít zítra.

Takže pro nejlepší efektivitu je podle mě potřeba identifikovat své vášně a na základě nich identifikovat své cíle a jít si za nimi přímo. Pokud se budeš soustředit na všechno, tak nebudeš nic umět pořádně - pokud tím cílem není mít tak nějak všeobecný přehled.

Co přesně tě na arabštině zajímá, za tím si běž co nejpřímější cestou. Pokud chceš přečíst Korán, tak si ho rovnou najdi a zkus vyzkoumat, jak se to čte. Pokud chceš s někým pokecat v Egyptě, tak se rovnou uč fráze v egyptském dialektu a nezdržuj se klasickou arabštinou.

Tady mám několik bodů. Zaprvé, když muslimové říkají, že když si ty strašné pasáže přečteš v arabštině, tak zjistíš, že jsou fajn - tak to je blaf. A ty překlady většinou dělají muslimové, takže jestli je v tom překladu nějaká pokřivenost na základě překladatelské zaujatosti, tak to bývá spíš ve prospěch islámu.

Dále, když muslimové říkají, že až budeš umět arabštinu, tak pak teprve můžeš něco říkat - pokud očekáváte, že po studiu arabštiny vám dají zelenou, tak to rozhodně ne. Jenom přidají další podmínku, aby vám zase zavřeli hubu. Takže tady ty podmínky jsou irelevantní. Já bych se držel toho, že máme svobodu slova a o islámu si může říkat kdo chce co chce.

Dále, potřebují Arabové tvoji osvětu? Aby je lidi ze Západu informovali v arabštině, např. že existuje sekularismus? Ne. Existuje spousta vzdělaných Arabů a arabští kritici islámu tomu rozumí víc, než ty. Mimochodem vzdělaní Arabové umí anglicky / francouzsky.

Pokud nechceš nosit dříví do lesa, tak spíš si nastuduj věci v arabštině a pak s tím dělej frajera v češtině, jak já.

Podle mě není vůbec problém v tom, že by překlady byly nepoužitelné. Pokud si přečteš Korán v několika překladech a k němu tafsír v angličtině, tak pochopíš, o čem to je. Pokud je tam v arabštině nejasnost, tak se to projeví tím, že různé překlady to přeloží různě. Pokud si to přečtete v té arabštině, no tak tam budete mít obsah, který prostě je vágní a k „opravdovému“ významu stejně nedospějete. Maximálně si to můžete vyslovit, protože znáte ty písmena.

Arabština je dobrá na dvě věci:

Zaprvé na to, když se chcete šťourat v detailech. Jestli chcete zkoumat jedno slovíčko, jaký má tvar a jak je přesně v té větě. Případně si zjistit příbuzná slova ze stejného kořene - může pomoct k pochopení významu toho slova. Ale třeba na corpus.quran.com existuje anglický překlad slovo-po-slovu i s gramatickým rozborem, takže tady ten první bod ani už moc není aktuální. I když třeba hadísy takhle rozebrané nejsou.

Zadruhé na čtení doplňujících materiálů, které jsou dostupné pouze v arabštině. Ty zcela základní texty už jsou v angličtině, ale pořád tu jsou některé nepřeložené základní knihy. Ať už tafsíry, hadísy nebo vysvětlení pro hadísy.. Arabština je takový finální otvírák do toho celého světa islámského. Navíc hodně fatew vychází v arabštině a v nich se nachází užitečné informace. Když zadáte na googlu dotaz o islámu v arabštině, tak dost možná najdete kvalitní zdroje.