Interpretace Koránu 1:3

Slova rahmán (رحمن) a rahím (رحيم) byla už ve verši 1:1 a teď ve verši 1:3 jsou tady znova. Verš 1:3 je v podstatě verš 1:1 bez bismilláhi (بسم الله):

Jsou to jenom ta dvě slova الرحمن a الرحيم. Je to tedy repetice z verše 1:1? Ono není úplně jasné jestli vůbec verš 1:1 (basmala) je součástí té první súry. Pokud se budeme držet islámských učenců podle kterých basmala není součástí súry al-Fátiha, no tak se الرحمن الرحيم vyskytuje v súře pouze tady v tom verši 1:3.

V tafsíru at-Tabarí se píše, že ta potenciální „repetice“ je argument pro to, že basmala není součástí fátihy:

Understand?

Korán 1:1 prostě není součástí Koránu. Normálka.

Připomínám, že ten ل v ال je zbaštěný. Zbaštilo ho sluneční písmeno ر. Takže je to dlouhé R. Tedy arrahmán a ne al-rahmán i když se to tak píše.

Ar-Rahmán je jedno z tzv. božích jmen. A podle fatwy se žádný člověk nesmí pojmenovat jménem Rahmán. Podle hadísu Sahíh Al-Bukhárí 6205 Aláh nenávidí toho, kdo se nazývá „král králů“. Mimochodem podle Bible (např. Zjevení 1:5) je Ježíš král králů. Ale v křesťanství to není problém, protože tam je Ježíš bůh. V tom hadísu jde o to, aby někdo kdo není bůh nenazýval sebe králem králů (tedy bohem). Je prostě potřeba udržet nějakou submisivitu vůči té fantazijní postavě. A ze stejného důvodu se zakazuje používat jméno Rahmán.

Na druhou stranu Abdul Rahman (عبد الرحمن) je velmi vhodné jméno (podle sbírky sunnitských pohádek "Sahíh Muslim"):

Jsem líný překládat. Ale prostě Aláh miluje když se lidi pojmenovávají Abdullah (عبد الله) a Abdul Rahman (عبد الرحمن). Proto muslimů s takovými jmény najdete tak trochu hodně. Abd (عبد) znamená otrok nebo uctívač, tedy uctívač Aláha a uctívač Milosrdného.

Jinak já jsem odcitoval anglické znění toho hadísu ze sunnah.com kde oni nepřekládají celý isnád (řetězec vypravěčů). V arabském originále je tam seznam jmen které vedou z Muslimova 9. do Mohamedova 7. století (autor Sahíh Muslim se jmenuje Muslim jako jméno). V arabském originále jsou tam tedy jména lidí, kteří si to údajně předávali z generace na generaci. Jeden z nich se sám jmenuje Abdulláh = podezřelý vypravěč.

Co se týče přepisu „Abd al-Rahman“, tak to je přepis toho co se píše v arabštině (عبد الرحمن). Tam je opravdu předpona ال (al-) a pak Rahmán. Ale to R zbaští to L, takže je to ar-Rahmán s „dlouhým R“.

A ten ا (alif) v tom ال se ve výslovnosti nechá zbašit předcházejícím písmenem, kterým je U. A kde se vzalo U? No, to se vzalo tam, že عبد (abd) je defaultně v prvním pádě, takže má koncovku -u, takže abdu (عبدُ).

Dohromady je to tedy ve výslovnosti abdurrahmán. Takže AL (ال) úplně zmizel:

Taky je zvláštní, že ve slově „Abdul“, které se píše dohromady, ten „-ul“ je vlastně „al-“ až z toho dalšího slova. Ty přepisy si každý dělá jak chce. Abdur Rahman taky není špatně. Ono to tak nějak všechno směřuje k arabskému originálu. Někteří směrují spíš k tomu jak se to píše a jiní spíš k tomu jak se to vyslovuje.

Slovo الرحيم je také jedno z jmen božích. Ale tady islámští učenci říkají, že být slitovný je vlastnost, kterou může mít i člověk, takže vlastně je zcela oukej pokud se někdo jmenuje Rahím (fatwa). Což je trochu divné, ale je fakt, že ve verši 17:110 je docela explicitní, že Aláh a Rahmán je totéž. Kdežto rahím to tak jednoznačně nemá.

A arabština nemá velká a malá písmena, takže těžko říct co je jméno a co je vlastnost. Největší jistota bude jméno abdul rahím (عبد الرحيم). Jinak při přepisu těch jmen do latinky ani není divné nechat malá písmena, protože ono je to zároveň vlastní jméno a zároveň to má i ten význam, že ten člověk je otrok.

Jelikož existují arabské varianty cca v každém verši v Koránu, tak se to „nečekaně“ týká i tohoto verše. V tomto případě se shodují slavné varianty Hafs i Uarš a obě říkají الرحيمِ - arrahími s koncovkou -i. Ovšem varianta السوسي (as-Susí) říká ar-rahím, bez koncovky -i. Ono to tím plynule naváže na slovo v dalším verši, které začíná na M (je to tedy spíš na okrasu). Buď je to málik (مالك) nebo malik (ملك) a je tam rozdíl i ve významu.. ale to kdyžtak příště.

V Koránu (např. 7:180) se píše, že bůh má krásná jména. Ve sbírce sunnitských pohádek „Sahíh al-Bukhárí“ (hadís 2736) se dále píše, že bůh má 99 jmen a ten, kdo je zná půjde do nebe. Takže stačí znát ty jména a člověk půjde do nebe! A kde jsou ta jména? Fuč.

Takže Mohamed sice slíbil, že kdo ty jména bude znát půjde do nebe, ale zapomněl dodat seznam těch jmen. Mezi muslimy je populární jeden konkrétní seznam 99 jmen božích. Ten seznam je často uváděn bez zdroje. Tím zdrojem je hadís Tirmidhí 3507. Tento hadís je považovaný za „daíf“ tzn. slabý, tzn. nevěrohodný. Hadísy jsou islámskými učenci klasifikované podle věrohodnosti. Ne, že bych s tou „hadísovou vědou“ souhlasil, ale na základě této „vědy“ je prostě tento hadís nepoužitelný. Tedy nemáme seznam 99 jmen božích.

Různí islámští učenci zkouší odhadnout boží jména z Koránu a z hadísů. Tady ta hra se hraje tak, že vezmeš jakékoliv sloveso kde bůh něco dělá, uděláš z toho slovesa podstatné jméno a řekneš, že to je jméno boží. A takových „jmen“ našli stovky (viz Wikipedie). Těžko z toho vybrat 99. Ten nepoužitelný hadís ze sbírky Tirmidhí ani neobsahuje jmeno „Aláh“ a naopak obsahuje např. ad-Dár (الضار), což znamená Škoditel. Takže s některými jmény to s tou krásou není tak horký. A zrovna ten Škoditel v tom Koránu není, takže možná ten hadís ze sbírky Tirmidhí bude lepší zahodit, pro muslimy. Ale momentálně to vypadá, že ten list ze sbírky Tirmidhí je mezi muslimy populární.

Některá jména jsou v Koránu docela jasně - třeba ten Rahmán. Ale těch jasných jmen není 99 ani v Koránu, ani v hadísech.

Díky tomu, že Aláh má mnoho jmen a muslimové jsou jeho otroci, tak se nemusí všichni nazývat abdullah, i když v doslovném významu jsou všichni abdullové - otroci boží. Ale můžou být třeba Abdul Rahmán (otrok Milosrdného) nebo Abdul Dár (otrok Škoditele). Těch jmen abdul-X je hodně, protože existuje hodně jmen božích. Některé jsou populárnější více a některé méně.

V kontextu českých diskusí o islámu bych chtěl konkrétně probrat ještě jméno abdussalám (عبد السلام). To jméno fakt existuje a není to nějaký trik jak schovat „abdul islám“. Protože jedním z božích jmen je i as-Salám a objevuje se to ve verši 59:23. Je to docela zvláštní jméno a v tom verši je i jméno مؤمن (mu'min), které znamená Věřící, což je taky divné, ale já chci probrat salám. Nemá to nic společného s českým slovem salám. Salám (سلام) je z kořene سلم (slm), stejně jako islám (إسلام) nebo muslim (مسلم) nebo sullam (سُلَّم), což znamená „žebřík“. Těch slov z toho kořene je hodně. V dnešní době to arabské slovo سلام typicky znamená „mír“. Takže podle toho by abdussalám byl „otrok míru“. Ale jelikož víme, že Salám je jméno boží, tak je to „otrok Míru“, ve významu „otrok boží“. Ale je to v tomto kontextu vůbec "mír"? To slovo „salám“ je zároveň pozdrav, používá se to jako pozdrav a i doslova je to to slovo „pozdrav“. A jsou i další významy a co se týče božího jména, tak spíš půjde o význam „undisturbed state“ / „free from defect“, tedy nemít žádné vady a k tomu se přiklání i interpretátor Koránu Ibn Kathír ve svém tafsíru. Takže abdussalám je otrok Bezvadného.

Jaký je vztah mezi Aláhem a jeho milosrdenstvím? Je to část jeho věčného hardware? Nebo je to jeho vnitřní software, který může kdykoliv odinstalovat? A nebo to milosrdenství vytiskl na své 3D tiskárně a ono je tedy vůči němu zcela vnější?

Muslimští filozofové si lámou hlavu nad vztahem mezi Aláhem a jeho vlastnostmi už déle, než tisíc let. Třeba i nechvalně známý Ibn Tajmíja, když zrovna nepsal knihy o tom koho je potřeba zabít, tak v mezičase psal filozofické spisy o vztahu mezi boží podstatou a božími atributy. To téma začne být ještě zajímavější např. u případu toho když se v Koránu píše, že Aláh má ruce (např. 39:67) nebo oči (např. 11:37).

Intelektuálnější muslimové, pokud neopustili islám, tak mají tendenci ke gaslightingu. Tedy k tomu, že lidská mysl není schopná ty popisy boha pochopit. Bůh je prostě nepředstavitelný. Což lze podpořit veršem 42:11, který říká, že nic není bohu podobné. Když vezmeme 42:11 hodně doslova, no tak vlastně všechny ty popisy boha mají nedefinovaný význam a jsou to pro nás tedy jen bezvýznamné shluky písmen. My víme, co je to milosrdný člověk, ale pokud bůh není ničemu podobný, tedy ani tomu milosrdnému člověku, no tak to boží „milosrdenství“ znamená něco úplně jiného a my nevíme co! A muslimové s tímto názorem zároveň „potvrzují“, že ty popisy jsou pravdivé. Tedy jejich pozice je: „Potvrzujeme, že je to 100% pravda a přitom ani nevíme co!“ Podle mě „nic mu není podobné“ - když to vezmeme hodně do důsledku, tak z toho vychází, že bůh je nic. Protože pokud by byl něco, tak by byl podobný něčemu už jenom tím, že je něco. Jediná věc, která není žádné věci podobná je nic.

No a ti jednodušší muslimové spíš tíhnou k tomu, že bůh je v podstatě kouzelný dědeček na mráčku, který má prostě lidské tělo. A není velký problém si ho představit. Tohle by vysvětlovalo proč Korán připisuje Aláhovi části lidského těla a lidské emoce a lidské vlastnosti. Tohle by bylo i v souladu s Biblí, protože v Genesis 3:8 se píše, že bůh se procházel po zahradě. V Koránu je rozdíl, že tam má bůh potvrzenou jen jednu nohu (68:42). Naštěstí islámští učenci našli nějaký obskurní hadís o Aláhově trůnu, ze kterého vyvodili, že bůh má i druhou nohu (fatwa), jinak většina „hlavních“ textů (Korán a prominentní sbírky hadísů) zmiňuje jen jednu nohu. Jinak nevím jestli jste si toho všimli, ale Aláh chodí (nebo hopsá po jedné noze?) k naší Zemi každý večer. Podle hadísu Sahíh al-Bukhárí 1145 sestoupí Aláh z nebes každou noc, přesně v poslední třetině noci (což na modelu placaté země se sluncem obíhajícím kolem ní funguje skvěle, ale s rotující kulatou zemí na kterou konstantně svítí slunce je to horší) a říká nám otázky, které nejdou slyšet. Buď ty jeho otázky nejdou slyšet, protože je stále příliš vysoko nad atmosférou, takže se tam nepřenáší zvuk anebo to říká příliš potichu anebo je záměrně neslyšitelný (stejně jako je neviditlený) a nebo prostě neexistuje.