Atentát: Váleční letci vs. propaganda KSČ

Je období protektorátu Böhmen und Mähren. Na zámku v Panenských Břežanech žije „třetí nejmocnější muž Třetí říše“ Reinhard Heydrich, který vyniká svou krutostí a nekompromisními názory. Spojenci cvičí v Anglii speciální parašutistické komando složené z československých vojáků a v rámci operace Anthropoid je vysílají do okupované země, aby na Heydricha spáchali atentát. Po jeho dramatickém vykonání se ovšem stávají nejhledanějšími osobami v zemi a jsou postaveni do přímé konfrontace s lidmi a nepřátelskou armádou.

V roce 1959 vznikl scénář k filmu Operace Kyklop, který mělo realizovat Filmové studio Barrandov, ale projekt nakonec nebyl schválen k výrobě kvůli málo zdůrazněné roli komunistického odboje. K dvacátému výročí války se připravovala celá řada válečných filmů a do realizace se dostala i tato přepracovaná verze.

K režii filmu Atentát byl osloven režisér Jiří Sequens. Tento brněnský ambiciózní filmař začínal jako divadelní režisér u dalšího kontroverzního tvůrce E. F. Buriana. Sequens byl od přírody dobrodruh, plavil se na zámořských lodích, natáčel válečné filmy a velkou zálibu měl i v kriminálním žánru. Značný úspěch zaznamenal také v televizi, a to dvěma kultovními seriály 30 případů majora Zemana, který popisuje propagandistickou formou historii STB a SNB na základě slavných kriminálních případů, a respektovaný seriál Hříšní lidé města pražského o pražské galérce a policistech v období první republiky. Sequensovi se nedá upřít formální zručnost a řemeslná jistota, na druhou stranu jeho společenská angažovanost, která mu vynášela ekonomické i společenské požitky po většinu jeho aktivního života mu přinesla i strmý pád v období po roce 1989. Český rozhlas také odhalil při nedávném výročí premiéry 30 případů majora Zemana, že to byl právě Sequens, kdo navrhl do kriminálního seriálu propagandistické prvky.

Film Atentát byl od začátku koncipován jako historická rekonstrukce a dal by se rozdělit do tří stěžejních částí. Vojenský výcvik, atentát na Heydricha a závěrečné drama v kostele sv. Cyrila a Metoděje.

Málokdo ví, že Atentát byl koprodukcí s NDR, protože československá kinematografie neoplývala tolika prostředky, aby mohla zaplatit tak výpravně řešený film. Scénář byl konzultovaný s plukovníkem Moravcem a v řadě scén velmi věrně kopíruje skutečnost. Prokazatelný nesmysl je ovšem scéna atentátu na Heydricha, již režisér s ohledem na větší dramatickou akci vědomě změnil.

Sequens vyžadoval natáčení v autentických lokacích a nutno dodat, že mu to bylo také na řadě míst dovoleno. Anglie se však tradičně natáčela v Hrádku u Nechanic, stejně jako v případě filmů Nebeští jezdci a Tmavomodrý svět.

Podle sdělení režiséra Jiřího Sequense vystupují účastníci atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha v ději filmu pod krycími jmény, která jim byla určena ve Velké Británii a na něž byly vystaveny jejich osobní doklady nutné k přežití v protektorátu Čechy a Morava v době druhé světové války.

Kostel, kde probíhá závěrečné obléhání parašutistů, byl skutečně kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, ale památkáři naštěstí zakázali v kostele natáčet zaplavení krypty vodou (!). Filmaři také postavili věrnou kopii interiéru kostela, která stála v barrandovských ateliérech 6 a 7. Při střelbě Němců ze samopalu se Sequens nikterak nebál pouštět mezi herce kusy cihel, aby vše působilo maximálně věrohodně.

Působivé akční sekvence obstarali skuteční parašutisté, kteří vyskakovali z balónu z výšky 600 metrů. Vzhledem k tomu, že se tyto scény natáčely 15. února a venku byly mrazivé teploty až mínus 15, muselo být natáčení opravdu drsné.

Kameraman Rudolf Milič film natáčel postupy dokumentárního filmu - dynamický kamera, roztřesený obraz, kamera na rameni místo stativu, ale občas se vrátil ke klasické kameře například v šerosvitných nočních sekvencích a dialogových pasážích dynamicky inscenovaných do šířky i hloubky díky kombinaci širokoúhlého formátu s objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností.

Roli Reinharda Heydricha hrál divadelní herec Siegfried Loyda z německého Lipska (Leipzig). Loyda byl ve skutečnosti velmi milý a slušný člověk a pro Sequense prý bylo velmi stresující dávat mu rozkazy, aby hrál Heydricha jako bezcitnou bestii. Filmaři se také sešli s pamětníky v Panenských Břežanech, kteří Heydricha zažili. Ti řekli, že se ve městě choval tak, jako by tam lidi vůbec nebyli.

Dobová kritika ocenila, že se film vyhýbá patosu. Režisér Sequens se striktně držel archivních materiálů gestapa a vzpomínek pamětníků. Pro kritiku byla fascinující přesná rekonstrukce bojů v kostele i rozestavení aut v zatáčce. Recenzenti s úlevou kvitovali, že film poprvé v poválečné historii otevřeně přiznal zásluhy západního odboje a exilové vlády v Londýně, aniž by do děje uměle rouboval roli KSČ nebo rudé hvězdy. Tady si ale neodpustím mou badatelskou poznámku.

Spoluatoři scénáře byli pánové Fábera a Pixa, dva vysoce postavení funkcionáři ve struktuře Československého státního filmu po srpnové invazi v roce 1968. Kamil Pixa byl aktivní důstojník v STB, dokonce byl jedním ze zakladatelů této tajné služby a byl bezesporu levicový oportunista. O tom, že operaci Anthropoid znal jako své boty svědčí i jeho vlastní operace, kdy komunistická rozvědka zatkla člena francouzské rozvědky stejným způsobem jak je popsáno v tomto filmu a následně ho umučila k smrti. Pixa se dušoval, že mu nezkřivil ani vlásek, ale pokud na někoho lijete ledovou vodu a pak na něj v zimě otevřete na celou noc okno s mrazivým vzduchem, tak to samozřejmě nemá šanci přežít. Podle Pixy pak Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským vytvořily postavu sadistického estébáka ve filmu Kawasakiho růže, kterého hrál Ladislav Chudík v jedné ze svých posledních rolí.

Prestiž filmu v očích domácí kritiky raketově stoupla poté, co získal Zlatou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě. Oficiální místa tak musela uznat jeho kvality, i když ideologicky neodpovídal dřívější šabloně. Moskvě se ale už tehdy silně nelíbilo, že Barrandov natočil film o československém odporu, protože si celkem logicky doplnili, že by jednou mohli našinci pozvednout zbraně proti nim. Atentát tak prošel zejména díky neobvykle sovětsky bohorovnému přístupu obrovských oslav 20 let výročí nad nacisty, kde byly uváděny filmy jako Kočár do Vídně (po roce 1969 se nehrál), Obchod na korze, Smrt si říká Engelchen atd.

Jistě, můžeme mít výhrady k vyznění některých scén ve filmu a souhlasit s historikem Karlem Bartoškem, zda je film spíše uměleckým dokumentem, nebo čistou fikcí, a upozornil na pozměněná jména parašutistů (ve filmu Král, Strnad či Vyskočil namísto Kubiše, Gabčíka a Valčíka). Tématu se v současnosti dlouhodobě věnuje Jiří Padevět, který přináší velice zajímavé náhledy na dobu protektorátu za pomoci dalších badatelů. Já jsem o Anthropoidu přednášel na jednom filmovém festivalu, kdy jsem zpracovával znázornění Heydrichova atentátu v kinematografii a byl jsem překvapen velkým diváckým zájmem i následnou odezvou.

V době premiéry film navštívilo jeden a půl milionu diváků, a to z něj učinilo bezesporu neklamný hit. Film se kromě socialistického bloku prodal na trhy do Francie, Itálie a Velké Británie.

Film byl v roce 2022 digitalizován za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.

A kdy jste film viděli vy? Líbila se vám více tato verze atentátu na Heydricha nebo novější Anthropoid?

srovnání scén atentátu ve filmech Atentát a Anthropoid

TVŮRCI, HERCI, CENY A FORMÁTY:

koprodukce s NDR, premiéra 20. 8. 1965, režie: Jiří Sequens, scénář: Miroslav Fábera, Kamil Pixa, Jiří Sequens, kamera: Rudolf Milič, hudba: Miloš Vacek, střih: Ján Chaloupek, kostýmy: Libuše Hozová (návrhy), František Sadílek a Marie Broncová (on set dresser), hrají: Radoslav Brzobohatý, Rudolf Jelínek, Luděk Munzar, Ladislav Mrkvička, Jiří Kodet, Josef Vinklář

104 minut, 2.35:1, 35 mm, černobílý

Festival: 4. mezinárodní filmový festival Moskva

Festival: 6. mezinárodní filmový festival Soluň

Akce: Umělecká soutěž k 20. výročí osvobození Československa

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ: