Článek
Sergio Leone měl za sebou padesátku filmů jako asistent režie v římských ateliérech Cinecittá, když dostal nabídku na možnost režírování svého filmového debutu. Zvolil si nejkomerčnější žánr té doby – western a pojmenoval ho Pro hrst dolarů a hlavní roli nabídl Charlesi Bronsonovi. Ten však scénář vrátil se slovy, že je to nejhorší scénář, co kdy četl. Leone však nemířil nízko, oslovil ještě Henryho Fondu a Jamese Coburna. Nakonec ho však někdo upozornil na televizního blonďáka jakéhosi Clinta Eastwooda. Scénář vědomě čerpal ze snímku Tošira Mifuneho Tělesná stráž, až na to, že děj byl zasazený poblíž mexické hranice. Lokace byly vybrány v andaluské provincii Almería.
Clint Eastwood byl už v té době obratný diplomat, nicméně v Americe u producentů neměl úspěch. Eastwood dýchal pro westerny, které v té době letěly, ale nebyl ten správný tip. Amerika chtěla Johna Waynea, idealizovaného hrdinu a Eastwood měl dobu Divokého Západu příliš rád, než aby na něm nebylo vidět, že si o celé věci myslí svoje. To byla voda na mlýn Sergia Leoneho, který potřeboval dobrého herce, který bude Američan, bude dobře vypadat a přitom bude pravý opak Johna Waynea. Zkrátka potřeboval Clinta Eastwooda a ještě to nevěděl.
Eastwood nesměl točit filmy mimo televizi, ale jeho právník našel ve smlouvě zajímavou kličku. Nikde se výslovně nepsalo, že nemůže točit v Evropě. Španělsko byla tedy dobrá volba a podle klasického rčení, co není zakázáno je dovoleno, mohlo začít natáčení s novopečenou hvězdou. Eastwood na natáčení nedělal problémy. Jeho ošlehaná tvář korespondovala s příběhem mlčenlivého zabijáka – ochránce, který za zelené dolary zastřelí každého. Jediný zádrhel pro atleta a sportovce bylo kouření doutníků, které nesnášel. Leone však řekl, že zabijáka bez doutníku prostě odmítá akceptovat. A Eastwood souhlasil.
Leone se ve své westernové prvotině ještě trochu hledá. Výbuchy explicitního násilí, velké detaily a kulometný střih jsou ještě místy hodně samoúčelné a je vidět, že Leone teprve hledá hranice kam až může zajít. Co je ovšem naprosto zásadní je angažování hudebního skladatele Ennia Morriconeho. Leone hudbu měl k dispozici ještě před natočením filmu, takže jí přehrával rovnou na place hercům. Ti tedy přesně věděli, co bude hrát pod jejich hereckým výkonem!
Pro hrst dolarů bylo diváckým hitem, ale kritika snímek jednomyslně sestřelila. V ten moment se vžilo pejorativní označení „špagety western“, kterému naštěstí čas trochu zbrousil hrany. Sergio Leone trochu podpořil negativní vnímání italských filmařů americkým pseudonymem Bob Robertson, ostatně Ennio Morricone byl v titulkách napsaný jako Don Savio.
Druhý díl dolarové trilogie, aniž by samozřejmě ještě tvůrci tušili, že točí dolarovou trilogii, se jmenoval Pro pár dolarů navíc (1965). K Eastwoodovi angažoval Leone herce, jehož kariéra trochu upadala v zapomnění a jenž si zde vydobyl kultovní proslulost – Lee van Cleef.
Tajemný lovec lidí (Clint Eastwood) se vydává po stopách obávaného zločince El India (Gian Maria Volonté), který uprchl z vězení. Na stopě hledanému je ovšem i plukovník Douglas Mortimer (Lee Van Cleef), který po jeho dopadení touží ze zcela jiných důvodů než jeho konkurent. Kroky obou protivníků se sejdou v El Pasu, jehož slavnou banku – jak oba předpokládají – se Indio pokusí vyloupit. Je pro dva lovce odměn výhodnější si konkurovat, nebo spojit síly? A mohou si navzájem důvěřovat? Ve hře je milion dolarů…
Dvojka opět naplnila kina, takže nic nebránilo třetímu dílu. Na světlo světa tak přišel snímek Hodný, zlý a ošklivý. Tři pistolníci, nepřátelé na život a na smrt, a každý zná část tajemství, bez něhož ti ostatní nikdy nenajdou ukrytý poklad obrovské hodnoty. Jako první se o něm dozví ,,zlý“ zabiják Sentenza (Lee Van Cleef) zvaný Krásnoočko, kterého najal desperát Baker, aby z jednoho farmáře vytáhl jméno, pod nímž se ukrývá jižanský voják Jackson, který zpronevěřil zlato a ukryl ho na neznámém místě. Bezcitný Sentenza zjistí co potřeboval a pak zabije nejen farmáře a jeho rodinu, ale také Bakera, aby se mohl vydat za pokladem sám.
Dřív než však stačí Jacksona najít, voják zemře. Těsně před smrtí však umírající prozradil úkryt „ošklivému“ Tucovi (Eli Wallach) a „hodnému“ Joeovi řečenému Blonďák (Clint Eastwood) shodou okolností tak, že každý z nich zná polovinu tajemství. Přestože spolu ti dva mají nevyřízené účty a neustále se jeden druhého snaží podrazit, od té chvíle musí spolupracovat, protože Sentenza je jim v patách.
Hodný, zlý a ošklivý, vždy spíš patřil mezi okrajová dílka žánru a v amerických kinech se hrál jen okrajově. V Evropě však tyto filmy nikdy problém neměly. Naopak. Zejména ve Španělsku, Západním Německu a Itálii se tyto snímky hrály s ohromným úspěchem a za zmínku stojí, že o jejich prodej se staral český sales agent Norbert Auerbach, pozdější šéf studia United Artists.
Čas však trhnul oponou a s příchodem nového milénia se situace změnila. Řada filmařů začala hovořit o filmech Sergia Leoneho v superlativech a zejména se odkaz z těchto filmařsky nesmírně působivých snímků neustále vracel do aktuálních filmů. Nejdále svou poctu Leoneho snímkům dotáhl Quentin Tarantino, zvláště pak ve filmu Nespoutaný Django, ale citace najdete i v dalších filmech. Americký filmový institut pak inicioval restaurování původních filmů, včetně snímku Hodný, zlý a ošklivý, ke kterému přibylo ještě několik minut.
Westerny obecně, a italské „špagety westerny“ obzvlášť, zobrazovaly cynické hrdiny motivované výhradně penězi, chamtivostí a pomstou. Pro komunistické ideology to byl ukázkový příklad „prohnilého západního kapitalismu“ a z toho důvodu se tato trilogie v československých kinech vůbec nehrála. Lidé žijící v příhraničních oblastech (zejména na jižní a západní Moravě nebo na západě Čech) mohli tuto trilogii sledovat na rakouských (ORF) nebo západoněmeckých televizních stanicích. Navzdory tomu Leonův majstrštyk tenkrát na Západě se v československých kinech hrál, ale o tom zase příště.
V 80. letech se filmy začaly šířit na černém trhu prostřednictvím rychlodabovaných VHS kazet (tzv. rychlodabing s jedním hlasem překrývajícím původní zvuk), často s hlasem Ondřeje Hejmy.
První díl se nakonec dočkal i distribuční premiéry v roce 1993 v naději, že se sveze po oskarovém úspěchu Eastwoodova hitu Nesmiřitelní, a to dokonce i v českém dabingu, kde Eastwooda zcela netypicky namluvil Pavel Soukup. To se ale nestalo a film kiny zcela prošuměl. Zbylé dva filmy se ale šířily primárně na VHS. Přesto jste tuto trilogii mohli vidět na speciálních projekcích v klubových, festivalových a jednosálových kinech. Dnes díky televizi a šeptandě patří tato trilogie do sbírky rodinného westernového stříbra.
Poslechněte si mluvený podcast od Ondřeje Slaniny, spisovatele a autora profilu Filmové klasiky
TVŮRCI, HERCI, FORMÁTY
Pro hrst dolarů
Španělsko/NSR/Itálie, režie: Sergio Leone, scénář: Agenore Incrocci, Furio Scarpelli, Luciano Vincenzoni, Sergio Leone, kamera: Tonino Delli Colli, hudba: Ennio Morricone, střih: Eugenio Alabiso, Nino Baragli, hrají: Clint Eastwood, Lee van Cleef, Eli Wallach, Aldo Giuffré, Luigi Pistilli
161 minut, 35 mm, 2.35:1, barevný
Pro pár dolarů navíc
Španělsko/NSR/Itálie, režie: Sergio Leone, scénář: Agenore Incrocci, Furio Scarpelli, Luciano Vincenzoni, Sergio Leone, kamera: Tonino Delli Colli, hudba: Ennio Morricone, střih: Eugenio Alabiso, Nino Baragli, hrají: Clint Eastwood, Lee van Cleef, Eli Wallach, Aldo Giuffré, Luigi Pistilli
161 minut, 35 mm, 2.35:1, barevný
Hodný, zlý a ošklivý
Il buono, il brutto, il cattivo, Španělsko/NSR/Itálie, režie: Sergio Leone, scénář: Agenore Incrocci, Furio Scarpelli, Luciano Vincenzoni, Sergio Leone, kamera: Tonino Delli Colli, hudba: Ennio Morricone, střih: Eugenio Alabiso, Nino Baragli, hrají: Clint Eastwood, Lee van Cleef, Eli Wallach, Aldo Giuffré, Luigi Pistilli
161 minut, 35 mm, 2.35:1, barevný
SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:
SLANINA, Ondřej. Slavná románská filmová klasika. Praha: Charon media, 2021. ISBN 978-80-90497-54-2.
- IMDb.com. A Fistful of Dolars (1964). For a Few Dollars More (1965). The Good, The Bad and The Ugly (1966) [Online]. Internet Movie Database. Dostupné z: IMDb.
- profil filmu na csfd.cz
