Medvědi: Brali víc než Nicholson. A animoval je Pojar

Snímek pojednává o osiřelém medvíděti, které se musí samo protloukat životem. Na své pouti však narazí na pár medvědů a rozhodne se, že se jich bude držet za každou cenu. Po jejich stopách se vydá dvojice lovců.

Annaudův další krok v režijní kariéře šel, po prakticky němém Boji o oheň a středověké detektivce Jméno růže, úplně jiným směrem. Rozhodl se totiž natočit komerční film pro celou rodinu. Při komunikaci s konzultanty na filmu Boj o oheň narazil na to, že nonverbální komunikace je z velké části založená na řeči zvířat a scenárista Gerard Brach přinesl knihu svého dětství The Grizzly King,kterou získal jako cenu při nějaké soutěži. Annaud si knihu se zájmem přečetl a řekl, proč to točit z pohledu lovců, mnohem zajímavější to bude z pohledu těch medvědů. Annaud, zdá se, neznal základní pravidla filmaře, která zní: nikdy netoč s dětmi nebo zvířaty a užil si to měrou vrchovatou. Nakonec se ukázalo, že spousta medu udělá své a záběr se dá připravit i s plyšovými medvědy. Původně tedy filmaři uvažovali, že by medvědy raději nahradili za jiné zvíře, v úvahu přicházela ještě opice a tygr, ale rozhodli se ponechat medvědy i kvůli tomu, že děti je milují. Cožpak nemá téměř každé dítě doma na hraní plyšového medvídka?

Při rešerších tvůrci zjistili, že medvědi dělají podobná gesta jako lidé a hlasový projev medvíďat připomíná projev dětí. Medvěd v divácích také vzbuzuje řadu rozličných emocí – od obav, kdy se postaví na zadní a řve, až po roztomilost, kdy se z predátora stane mazel pojídající med.

Brach s Annaudem začali přepisovat námět snímku s myšlenkou filmu, kterou měli na paměti. Je mnohem více vzrušující nechat žít, než zabíjet. Film je podobně jako Boj o oheň opět prakticky bez dialogů, což znamenalo ohromnou práci pro zvukaře a ruchaře, kteří museli vymyslet adekvátní medvědí „jazyk“.Annaud mohl opět točit vizuálně, jak byl zvyklý z předchozích filmů a reklam. Scénář k snímku psali 4 roky, Annaud namaloval storyboard snímku s 1700 obrázky, které konzultoval s medvědími trenéry, kteří mu v průběhu tréninku říkali, že některé věci nepůjdou nacvičit. Nakonec musel změnit hned 300 záběrů!

Annauda provází nepříliš lichotivá pověst režiséra, který má docela často konflikty s herci a film Medvědi (1988) této pověsti přinesl neuvěřitelný paradox. Annaud dokonce požádal organizátory udílení cen Cézar, aby vyškrtly jeho hlavního medvěda z nominací, protože ceny patří lidem. Dodnes se vedou spekulace o tom, co by se stalo, kdyby to neudělal. Jestliže filmaři obecně nadávají na spolupráci se zvířaty,tak Annaud v jednom rozhovoru na otázku, zda je lepší práce se zvířetem nebo hercem uvedl: „To záleží na herci, ale medvědy beru jako herce, kterým chvíli trvá porozumět, což jim ještě znemožňuje neznalost mého jazyka. Musel jsem tedy využít znalost překladatele – jejich trenéra. Nemohl jsem jim dát pár dní dopředu jen stránku textu jejich role, ale předat pokyny trenérovi na pár let. Všechno ostatní je stejné. Medvěd do role dává svoji osobnost, ale to víte hvězda je hvězda, taky vyžaduje k snídani čerstvého lososa a občas zařve, aby na sebe upozornil.“

Co ale Annaud přiznal, bylo to, že Bart byl opravdová osobnost a nikdy by ho nenapadlo, že herec, který ho nejvíce oslní přirozeností a grácií bude shodou okolností medvěd. Ačkoliv hrál podle scénáře, někdy provedl něco navíc, co scéně dodalo na spontaneitě. Jeden z nejkouzelnějších momentů filmu, kdy na sebe upozorňuje medvědí pár, který třese stromy je, že bez scénáře došel k malému stromku a zatřásl s ním za nejvyššího řevu, který byl schopný. Tato scéna vždy vyvolá mezi diváky upřímný smích. Jeho obava z filmových lovců také nebyla napsána ve scénáři a medvěd jí vycítil intuitivně.

Annaud natáčení popisoval jako neuvěřitelný test trpělivosti. Točilo se v roce 1987 a Annaud musel natáčet podle storyboardu, který vymyslel před 4 lety. Nic nešlo opravit. Pokud už tenkrát namaloval nějaký záběr špatně, musel se s tím smířit. Natáčení v exteriérech pak často provázela příšerná nuda, čekání, vyčerpání a dokonce ohrožení na životě v divoké přírodě. Problémy však nebyly jen se zvířaty, ale i v komunikaci s producenty. Annaud říkal, že jedna z bizarních zkušeností byla, když musel vysvětlovat, že je 4200 metrů nad mořem s 200 členným štábem a 10 hodin se snaží natočit detail radosti v oku medvěda. Jednou Annaud také zažil projev nespokojenosti medvěda, když mu tlapou hrábl do obličeje a způsobil mu vážné zranění.

Děj filmu je zasazený do Britské Kolumbie roku 1885.Tvůrci tam ostatně i většinu snímku natáčeli, ale Annaud po návštěvě výstavy malíře krajin Alberta Bierstadta v Metropolitním Muzeu v New Yorku nebyl spokojen se záběry divoké krajiny. Při propagačním turné po Evropě s filmem Jméno růže navštívil Dolomity a nakonec získal povolení natáčet jako jediný filmař v národních parcích v severní Itálii a rakouských Tyrolech. Záběry krajiny ve filmu jsou tak naprostým unikátem.

Obsazení snímku v úvodu je skutečně jen zlomkem.Annaud vypracoval seznam účinkují cích, který předal pobaveným novinářům s produkčními poznámkami. Uvedl v něm, že ve filmu se objeví sova, orel, 100 žab, 150 berušek, 20 000 mušek a 900 000 včel. Štáb pak požádal, aby v přítomnosti herců laskavě nejedli žádné jídlo. Smlouva s hlavní hvězdou medvědem Bartem mu denně zajišťovala 6 celých kuřat,8 plechovek čerstvé ovocné šťávy a půl pytle všelijak kombinované stravy, která odpovídala jeho všežravé dietě. Jeho honorář byl ve finále podstatně vyšší než měl Jack Nicholson za Čínskou čtvrť.

Na snímku mají svůj podíl také Češi. Slavná animovaná sekvence, kdy se medvíděti zdají po omamných houbách divoké sny, pochází od našeho vynikajícího režiséra a animátora Břetislava Pojara, skutečně toho, co udělal nádherný dětský seriál Potkali se u Kolína. Tato scéna vychází z vědeckého výzkumu, že medvědům se zdají sny a Annaud chtěl, aby jeho sen odpovídal tomu, co by si představovalo dítě v situaci malého medvíděte. Ta sekvence je naprosto geniální!

Film se stal mezinárodním hitem a dodnes zůstává naprosto odzbrojujícím dojemným snímkem, který je plný emocí. Jen v USA vydělal 31,8 milionů dolarů a v domovské Francii ho vidělo naprosto neuvěřitelných 9,1 milionu diváků! Kritiky snímku byly veskrze pozitivní a například v New York Times recenzentka Janet Maslin napsala, že medvědi předvádí lepší herecké výkony než lidé. Roger Ebert pak vyslovil upřímný obdiv nad tvůrčím umem všech autorů snímku a připomněl, že Medvědi jsou v prvé řadě uměleckým snímkem, který obsahu je životní pravdy o přežití v divočině.

Já jsem film viděl poprvé v nabitém říčanském kině, kam mě vzali rodiče. Byl jsem z filmu naprosto unešený a druhý den jsem se hned ptal spolužáků, jestli tam náhodou nebyli taky a všichni mi řekli, že je tam rodiče nepustili, že je ten film moc smutný. Větší hloupost jsem v životě neslyšel a je to důkaz toho, že dospěláci nemají vždy pravdu. Břetislav Pojar by jistě mohl vyprávět, když jako správný cholerik zjistil při natáčení jednoho animovaného filmu, že štáb udělal špatně mávání a místo sbalení prstů na pozdrav, jako to dělají děti, dospělí animátoři udělali klasické mávání s roztaženými prsty. Když trval na předělání, animátoři mu řekli, že je to týdenní práce a je to zbytné. Pojar tehdy odvětil: ,,Děti to poznají, ale to je fuk. Necháme to tak." Břetislav Pojar dostal za své mistrovství Cenu za celoživotní dílo na MFF v Karlových Varech a je dodnes obrovská škoda, že v době tvůrčího vrcholu nemohl natočit svůj kombinovaný hraně-animovaný film, ale o tom zase někdy příště.

Milí čtenáři, moc Vám děkuji za přízeň můj první měsíc na médiu. Vaše odezva mi doslova bere dech a budeme pokračovat dále. Pokud mě chcete podpořit, dejte mi sledovat autora nebo mi pošlete drobný obolus, jak máte v úvodu nebo závěru článku. V pátek bude western Velká země.

PS: V československých kinech se film jmenoval Medvědi. Originální název je Medvědi. V USA film běžel jako Medvěd. Česká televize ze záhadného důvodu filmu změnila název na Medvěd. Dodržuji originální kinonázev.

TVŮRCI A OCENĚNÍ:

L’Ours, Francie/Kanada 1988 režie: Jean Jacques Annaud, scénář: Gerard Brach podle knihy The Grizzly King od Jamese Olivera Curwooda, kamera: Philipp Rousselot, hudba: Philippe Sarde, střih: Noëlle Boisson, hrají: medvěd Bart, Tchéky Karyo, Jack Wallace, André Lacombe

délka: 96 minut, formát: 35 mm a 70 mm, 2.35:1 a 2.20:1, barevný

Cézar – nejlepší režie, nominace na Cézara – nejlepší film, kamera, zvuk a plakát, nominace na Oskara – nejlepší střih, nominace na BAFTA – nejlepší kamera

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY: