Rain Man: Průlomový pohled na autismus, který si došel pro čtyři Oscary

Charlie Babbit (Tom Cruise) je egoistický prodejce ojetých automobilů, hazardní hráč a sázkař, který svůj život rozhodně nezvládá. Jeho hlavním hnacím motorem je myšlenka na dědictví po bohatém otci, která vezme za své, když zjistí, že mu otec neodkázal prakticky nic, co by stálo za řeč. Většinu majetku má totiž zdědit jeho bratr Raymond (Dustin Hoffman), o kterém v životě neslyšel. Raymond žije v ústavu a Charlie se ho rozhodne unést, aby na něj přepsal svůj dědický podíl. Ani zdaleka netuší všechny důsledky autismu, tedy důvodu bratrova pobytu v ústavu.

O scénáři k filmu Rain Man kolovaly zajímavé zvěsti, ale když došlo na lámání chleba, tak ho nikdo nechtěl točit. Barry Levinson scénář v první fázi odmítl a šel natáčet Dobré ráno, Vietname, hned po něm Martin Brest a chvíli to vypadalo, že ho potká osud „šuplíkového klenotu“. Jednou večer zvoní u Levinsona telefon a volá Steven Spielberg: „Ahoj, Barry. Tak jsem odpoledne mluvil s Dustinem Hoffmanem a dal mi scénář Rain Mana. Taky to už čte Sydney Polack. Myslí si, že by bylo lepší, kdyby nehrál mentálně retardovaného, ale autistu a mně se ten nápad líbí. Dokonce uvažuju o tom, že bych to režíroval a chtěl jsem se tě zeptat, jestli by ti to nevadilo. Seš můj kámoš a nechci udělat nic, čím bych tě naštval.Ale stejně si myslím, že bys to natočil z nás všech nejlíp.“ Levinson mu odpověděl: „Ne, to je v pohodě, klidně to natoč.“ V půl třetí ráno zvonil telefon u Spielbergů: „Ahoj, Stevene, měl jsi pravdu. Já to vážně natočím ze všech nejlíp.“ A Spielberg se rozesmál: „Jsem rád, že ti to došlo, protože jinak bych to asi musel fakt natočit. A mimochodem, Dustin Hoffman už trénuje na roli, tak se na něco připrav.“

Barry Levinson chtěl vytvořit film pro celou rodinu, který by se zabýval vážnými tématy, ale s humorem, protože kdyby více přitlačil na pilu u temných stránek postav, mohl by mít na konci filmu velký problém v nepřesvědčivé katarzi. Zároveň neměl v úmyslu točit televizní film, ale výpravný snímek pro nejširší publikum. V samotném scénáři však vycítil, že Rain Man nebude jen klasická tragikomedie a fascinovala ho síla některých sekvencí, které v případě úspěchu mohou diváka skutečně emotivně zasáhnout a často i pěkně poděsit.

Již v preprodukci snímku Levinson narazil na signály, že se blíží velká stávka scenáristů. V případě startu natáčení s nedokonalým scénářem by odbory neumožnily scenáristovi snímku pracovat na změnách, ani kdyby chtěl. Hollywood je v tomto ohledu bezprecedentní. Levinson proto neváhal a scenáristu Basse uháněl se svými připomínkami. Jednou Bassovi říká: „Hele, můžeš mi vysvětlit, proč cestují přes celou Ameriku autem, když by mohli letět letadlem jako všichni normální lidi?“ Bass se jen ušklíbl: „A co má jako bejt, tak pojedou autem, vždyť je to jedno.“ Po chvíli zjistil, že jeho odpověď nebyla přijata s pochopením, a tak začal namáhat mozkové závity. Za pár hodin měli přepsanou celou úvodní scénu. Rozhodli se totiž, že letadlem nepoletí kvůli tomu, že má Raymond hrůzu z létání. Podobných logických připomínek pak našli ve scénáři celou řadu a k velkému štěstí diváků je odstranili. Levinson pak umožnil hercům během natáčení improvizovat, takže vznikala celá řada scén za pochodu. Ostatně zvolený žánr road movie tato řešení přímo vyžaduje.

Dustin Hoffman rolí Raymonda Babbita skutečně dýchal. Znal se i se skutečným autistou Kimem Peekem, který za celý život přečetl 11 000 knih a jezdil zájezdová představení, kdy mu lidé pokládali otázky. Dokázal za pár vteřin přečíst dvoustranu knihy, vždy jedním okem jednu a pamatoval si většinu textu, která tam byla napsaná. Pamatoval si PSČ nebo dovedl přiřadit den v týdnu k jakémukoliv datu 1500 let nazpět. V sociálních stycích byl však naprosto ztracený a vycházel jen se svým otcem. Ten dal také Hoffmanovi požehnání k tomu, aby se nechal jeho synem inspirovat a pomohl mu změnit chápání společnosti vůči autistům. Mimochodem v Československu bylo za komunismu běžnou praxí autisty zavírat na psychiatrii. Moje máma byla pětadvacet let zdravotní sestra na psychiatrické klinice VFN Na Karlově v Praze a vyprávěla mi o jednom pacientovi s autismem. Ošetřující lékař si před ním vytáhl sirku z krabičky, aby si zapálil a pacient řekl po kratičkém pohledu číslo 67. Doktor krabičku vysypal, spočítal zápalky a voilá. Bylo tam přesně 67 zápalek!

Když začalo natáčení Dustin Hoffman znervózněl. Najednou si uvědomil zodpovědnost, která na něj padla, když se rozhodl roli přijmout. Byl to on, kdo film prosazoval, když ho studio chtělo dát k ledu a bez něj by se v žádném případě nezačalo natáčet. Po pár dnech došel za Levinsonem:

Levinson si chvíli myslel, že je to vtip, ale rychle mu došlo, že to Oskarový herec myslí vážně a požádal ho, ať si toto rozhodnutí ještě rozmyslí. Od tohoto okamžiku se z obou mužů, kteří k sobě neměli žádný vztah stali dobří přátelé a Hoffman se v Levinsonově filmografii po Rain Manovi vyskytuje hned v několika dalších titulech, např. Vrtěti psem nebo Koule.

Hans Zimmer se prosadil v pop music a kolem filmové hudby se motal již několik let. Jeho dosud největším úspěchem byla produkce hudby k Oskarovém velkofilmu Poslední císař, který skládali Ryuchi Sakamoto a David Byrne.Nabídku na Rain Mana nadšeně přijal a stvořil jeden z nejlepších soundtracků své kariéry. V nástrojích kombinuje syntezátor s bicími a tato typicky osmdesátková kompozice jako jedna z mála zřejmě přežije svou dobu. Rain Man stojí zejména na vynikajících hereckých výkonech obou hlavních představitelů, kteří spolu na plátně mimořádně fungují. Vše podstatné se naštěstí podařilo zachytit již ve scénáři, ale uznání si musí vysloužit i Levinsonova citlivá režie.

VNew York Times v recenzi vyšlo, že se jedná o skromně a slušně vymyšlený film, který je místy vtipný. Ve Variety napsali, že je to film s nejlépe propracovaným námětem, který se jen velmi mírně odchyluje od původního záměru a film velmi zachraňuje zvláště silná emocionální poslední třetina filmu. Roger Ebert ve své televizní recenzi přiznává, že se domníval, že se bude jednat o další komerční hollywoodský film, jenže ho mile překvapila chytrost scénáře a skvělý herecký výkon Dustina Hoffmana. V československých novinách Nová pravda ze 7. března 1990 ještě novináři nebyli schopní pracovat s autismem a Rain Mana popisují jako člověka s psychickým onemocněním. Mimochodem v premiérovém týdnu Ústřední půjčovna filmů nasadila do kin i Formanův film Přelet nad kukaččím hnízdem

První víkend v kinech však věštil pořádnou katastrofu. Film stál 25 milionů a vydělal jen 7. Vzhledem k tomu, že poslední film Hoffmana byl Ishtar,který je dodnes symbolem komerčního průšvihu, začaly vzrušené debaty. Jenže kinaři z celé země začali hlásit, že diváci si film navzájem doporučují a během úvodních měsíců roku 1989 mělo studio svůj hit. Film nakonec vydělal 354,9 milionů dolarů a když zvítězil na MFF v Berlíně a následně na Oskarech tak každý pochopil, že tento film promlouvá napříč kontinenty.

Rain Man si může k dobru také připsat zvýšený zájem o autismus a celkový posun v jednání celosvětové veřejnosti k této zákeřné nemoci. I v tom je síla kinematografie.

TVŮRCI, OCENĚNÍ A TECHNICKÉ ÚDAJE:

USA 1988, režie: Barry Levinson, scénář: Barry Morrow a Ronald Bass, kamera: John Seale, hudba: Hans Zimmer, střih: Stu Linder, hrají: Dustin Hoffman, Tom Cruise,Valeria Golino, Jerry Molen, Jack Murdock, Michael D. Roberts, Ralph Seymour

133 minut, 1.85:1, 35 mm, barevný

Zlatý medvěd na MFF v Berlíně za nejlepší film, Oskar za nejlepší film, režii, mužský herecký výkon v hlavní roli (Dustin Hoffman), scénář, nominace na Oskara nejlepší výprava, kamera, střih, hudba

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ:

SLANINA, Ondřej. Slavná světová filmová klasika. Praha: Charon media, 2011. ISBN 978-80-904975-0-4.

MASLIN, Janet. Rain Man (1988). The New York Times [online]. 16. prosince 1988 [cit. 2026-06-14]. Dostupné z: nytimes.com

autor: Ondřej Slanina