Zvíře: Belmondo na vrcholu fanfarónství

Michel Gaucher (Jean-Paul Belmondo) je pravděpodobně nejhorší kaskadér ve filmovém průmyslu: nemotorný a k ničemu, neustále dělá jednu chybu za druhou. Jeho americká partnerka Jane (Raquel Welch), která dělá stejnou práci, už jeho katastrofy nemůže tolerovat. Zrovna když se chystají vzít, Jane Michela opouští… Nikdo už Michela nechce najmout. Štěstí mu ale nastaví konečně tvář a ne záda: Bruno Ferrari (Jean-Paul Belmondo), současná hvězda pronášející dialogy typu: „Filemone, můj mandlově zelený oblek a k tomu tu… růžovou košili,“ trpí závratěmi a kaskadér, který se mu nejvíce podobá, je… Michel, který udělá vše pro to, aby najali i Jane a získal ji zpět.

Film režíroval Claude Zidi (Prohnilí) a produkoval Christian Fechner a společně dosáhli velkých komerčních úspěchů, a to zejména díky hitu Křidýlko nebo stehýnko. Díky tomu sehnali od investorů nejvyšší rozpočet na francouzský film v historii. A měli tedy šanci sáhnout po komukoli chtěli. Jako autora dialogů si vybrali mistra Michela Audiarda (Svědek). Tomu se nápad napsat příběh „dvou Belmondů“, jednoho „laskavého, vtipného, odvážného“ a druhého, „anti-Belmonda, pohledného, zženštilého, s falešnými manýrami à la slavný milovník Valentino“. Zidimu pak došlo, že na tomto filmu se možná Audiard vypsal z řady konfliktů s velkými hvězdami, a že jich nebylo málo.

Belmondo do filmu vstupoval naopak po dvou propadácích a chtěl si spravit chuť. Příběh kaskadéra se mu velice líbil a už vymýšlel nebezpečné kousky, do kterých se chtěl pustit. Kaskadérství u tohoto filmu ale nezabralo ani zdaleka většinu natáčecího času, protože Zvíře měla být především komedie a nikoli akční jednohubka, a jako taková spočívala na hercích, především na hlavní dvojici. K Belmondovi bylo třeba najít krásnou a zároveň sportovně zdatnou partnerku, a samozřejmě tak výrazný typ, aby se vedle Jean-Paula neztrácela. Volba padla na mezinárodní hvězdu Raquel Welch, která právě dokončila triumfální světové turné jako zpěvačka.

Raquel Welch byla velkou hvězdou v šedesátých letech a slavila úspěchy i na počátku let sedmdesátých, pak ale její sláva začala upadat. Přestože měla na polici i několik hereckých cen, slavný švédský kameraman Sven Nykvist se o jejím herectví vyjádřil poměrně jasně, jeho kvalita bude klesat postupně s věkem, čímž poměrně trefně vyjádřil domněnku, která se proměnila ve skutečnost. Raquel Welch byla totiž velice komplikovaná hvězda. První dny přicházela na plac s velikým zpožděním a nechávala celý štáb čekat. Když se to několikrát zopakovalo, vzal si ji Jean-Paul Belmondo stranou a vysvětlil jí, že ve Francii si ani hvězda nemůže takové věci dovolit a že z úcty ke štábu je třeba dodržovat časový rozvrh. Jestliže potřebuje celé hodiny na to, aby se nalíčila, ať tedy přichází do studia dřív. Hned nazítří a pak už vždycky byla Raquel Welch dochvilná jako účet za elektřinu.

Jako obvykle v té době Jean-Paul Belmondo předváděl všechny kaskadérské kousky ve filmu pod vedením Clauda Carlieze a to samozřejmě sám. Stálo ho to mnoho zranění: podvrtnutý kotník (sudy na schodech Sacré-Coeur), natržená noha a podvrtnutí (pád na schodech), kousnutí do ucha (boj zblízka s tygrem). Letecký kaskadérský kousek byl natočen nakonec, protože pojišťovny odmítly převzít kontrolu nad tak riskantní scénou, ale naštěstí vše proběhlo dobře a Jean-Paul Belmondo si splnil starý dětský sen. Belmondo v dokumentu svého syna z roku 2016 o této scéně pronesl, že musel být tehdy zřejmě blázen.

Dnes by film Zvíře nemohl spatřit světlo světa kvůli postavě Bruna Ferrariho, a to nikoli v Čechách, víme, co předvádí Štěpán Kozub a naplní kina i O2 arénu, ale ve Francii by už bezesporu narazil. Zde je ale třeba dodat, že v českém dabingu byly dodány hlášky, které v originále nezazněly! Je třeba připomenout, že film Zvíře se daboval čtrnáct dní, kdy herci film skutečně nazkoušeli jako divadelní hru, nedaleko byl bar a pak už byl prostor pro zcela vymyšlené: ,,Hodím na tebe síť a budeš můj." Ostatně nebylo to ojedinělé a jistě se k tomu ještě dostaneme v budoucnu, protože zcela vymyšlené dialogy má také v českém znění Rocky nebo série Vinnetou.

Film byl obrovským hitem. Ve Francii ho vidělo přes 3 miliony diváků a v Sovětském svazu dokonce přes 40 milionů diváků! Statistiky z Československa nemáme, ale to číslo bude solidní. Já jsem film viděl v našem starém říčanském kině s mým tátou a bylo narváno, a to bylo už minimálně šest let po distribuční premiéře.

HERCI, TVŮRCI, FORMÁTY:

režie: Claude Zidi, scénář: Michel Audiard, Claude Zidi, Dominique Fabre, kamera: Claude Renoir, střih: Monique Isnardon, Robert Isnardon, hudba: Vladimir Cosma, kostýmy: Jean-Louis Scherrer, Gérard Blaise.

hrají: Jean-Paul Belmondo, Raquel Welch, Dany Saval, Raymond Gérôme, Jane Birkin, Johnny Hallyday, Yves Mourousi, Charles Gérard, Claude Chabrol, Mario David, Henri Génès, Julien Guiomar, Aldo Maccione, Josiane Balasko.

100 minut, 2,35:1 (Panavision), barevný (Eastmancolor), 35mm

César pro nejlepší původní hudbu (Vladimir Cosma, 1978 – nominace).

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:

Odborný tisk a periodika

Literatura a audiovizuální díla