S čerty nejsou žerty: Nejlepší česká pohádka?

„Ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře.“ Po výtvarně skvěle zinscenovaném úvodu se ocitáme ve mlýně, kde stárnoucí ovdovělý mlynář (František Vicena) podlehne svodům neuvěřitelné mrchy Doroty (Jaroslava Kretschmerová), která plánuje s rafinovaně podlým správcem (Viktor Preiss) mlynáře utahat natolik, aby byl jeho pobyt na světě pokud možno co nejkratší.

Vypravěč (Luděk Munzar) to okomentuje všeříkajícími slovy: „Chceš-li učiniti ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu…“ Jediný kdo to vidí je jeho hodný syn Petr (Vladimír Dlouhý), který však už tragédii nedovede zabránit. Když se oba padouši rozhodnou odstranit i Petra, netuší, že k jeho dobře míněné odplatě mu pomůže samo peklo. Jenže k dobrému konci Petra čekají ještě mnohá úskalí, ale i radosti, z nichž ta nejvýraznější je pochopitelně láska.

Režisér Hynek Bočan je širokou veřejností zbytečně přehlížený režisér, a přitom právě jeho tvorba v šedesátých letech neunikla pozornosti art kin v USA a naleznete ho v řadě zahraničních publikací. Bočan je autor fantastického filmu Čest a sláva s Rudolfem Hrušínským, Soukromá vichřice, kdy skvěle převedl na plátno Vladimíra Párala nebo neprávem přehlíženého dramatu Pasťák, který Bočan roztočil v roce 1968, a mohl ho dokončit až v roce 1989. Normalizační léta přinesla Bočanovi kruté vystřízlivění v podobě strašné agitky Parta hic. Film pak začal vznikat v době tvrdého cenzorského zásahu Moskvy do tvorby na Barrandově.

V rámci centrálně plánovaného hospodářství se dodržovaly tzv. pětiletky, během kterých se podle sovětských stanov musely měnit osoby ve vedoucích funkcích - omezovalo to korupci a zejména to umožnilo držet pracovníky pod neustálým tlakem. Tvůrčí skupina tvorby pro děti a mládež na Barrandově měla ve svém vedení od roku 1969 Otu Hofmana (Setkání v červenci), který platil za profesionála a schopného autora a stabilně plnil ekonomický plán. Slabší to bylo u jeho politické aktivity, když angažovaným soudruhům stabilně neschvaloval náměty na filmy o dětství velkých komunistických straníků, zejména pak shodil film o dětství Klementa Gottwalda. V roce 1982 byl Hofman odvolán z funkce a o rok později byl po velice nepovedeném roce požádán, aby se do funkce vrátil. Hofman se logicky urazil, vymluvil se na zaneprázdněnost při tvorbě seriálových Návštěvníků a doporučil na své místo kolegyni Marcelu Pittermanovou, která se židle u okna v malé kanceláři ujala. A od začátku se toho naštěstí nebála.

Jednu z hlavních rolí hrál Josef Kemr, který byl v době vzniku na seznamu zakázaných herců, stejně jako Luděk Munzar. Vysvětleme termín „zakázaný herec“. To je takový herec, který měl za normalizace omezené pole působnosti v televizi a ve filmu a v případě, že režisér chtěl takového herce obsadit, mohl využít pouze jednoho z této kategorie do vznikajícího projektu. Na pochopitelně nepsaném seznamu tehdy byl např. ještě Rudolf Hrušínský nebo Blanka Bohdanová. V tomto ohledu je film S čerty nejsou žerty zajímavý, že můžeme slyšet Luďka Munzara alespoň jako vypravěče příběhu.

Všeobecně rozšířeným omylem je, že tuto pohádku napsal Zdeněk Svěrák, ale není tomu tak. Předlohu Boženy Němcové přepsal do podoby filmového scénáře Jiří Just a právě režisér Hynek Bočan. Zdeněk Svěrák je autorem písňových textů. Pohádka S čerty nejsou žerty obsahuje ve scénáři to „nadčasové“, co se vždy Bočan snažil dostávat do svých filmů – vytvořit paralelu děje filmu k současné realitě, skvěle vést herce a hlavně zůstat srozumitelný cílovému publiku.

To vidím jako jeden z hlavních důvodů, proč je tato pohádka dodnes tak úspěšná. Herci skvěle pronášejí své repliky, z nichž se celá řada dostala do běžné konverzace. Film nabízí vzácně vyrovnaný herecký ansámbl, kde zaujme slizký správce ve skvělém podání Viktora Preisse, kníže pekel Karel Heřmánek, popletený kaprál Petr Nárožný, neuvěřitelná mrcha Jaroslava Kretschmerová, záporná a krásná Angelina Dana Bartůňková a pochopitelně ústřední duo čert Janek v podání Ondřeje Vetchého a jediný skutečně kladný hrdina z pohádky Petr v nezapomenutelném podání Vladimíra Dlouhého.

Film natáčel kameraman Jaromír Šofr, který spolupracoval převážně s Jiřím Menzelem a o skvělou hudbu se postaral Jaroslav Uhlíř, jenž poté přizval k otextování písní již zmíněného Zdeňka Svěráka. K tomu, aby snímek působil věrohodně, byla angažována také skupina historického šermu Regius, kde Vladimír Dlouhý s Ondřejem Vetchým nacvičovali proti zkušeným šermířům choreografie akčních scén.

Zámek z pohádky S čerty nejsou žerty jsou Průhonice, které naleznete jen pár kilometrů od Prahy, Máchalův mlýn se nachází nedaleko obce Střehom blízko Sobotky, pohádkové peklo se natáčelo v unikátních, uměle vyhloubených jeskyních zvaných příznačně Pekelné doly (setkáte se i s názvem Pusté kostely). Vstup do pekla se točil u zříceniny Rotštejn v Klokočských skalách. Princezna Adélka zpívala Petrovi u okna žaláře na hradu Kost.

S čerty nejsou žerty jsou mojí nejoblíbenější českou pohádkou, a i když jsem ji viděl mnohokrát, nikdy nevynechám možnost se na ni znova podívat. Jednou jsem propagoval svou knihu a pronajal jsem kino, abych promítl pohádku S čerty nejsou žerty novým divákům na velkém plátně a musím říct, že na plátně je tato pohádka stejně nejlepší. Film do Sametové revoluce navštívilo kolem dvou a půl milionu diváků. Na závěr bych rád dodal, že to je zejména skutečně dobrý film.

podcast namluvený autorem článku Ondřejem Slaninou

TVŮRCI A ÚDAJE O FILMU:

1984, Give the Devils His Due, alternativní název: Čertův švagr, režie: Hynek Bočan, scénář: Jiří Just a Hynek Bočan podle pohádky Boženy Němcové, kamera: Jaromír Šofr, střih: Dalibor Lipský, hudba: Jaroslav Uhlíř, kostýmy: Theodor Pištěk, hrají: Vladimír Dlouhý, Ondřej Vetchý, Josef Kemr, Viktor Preiss, Jaroslava Kretschmerová, Karel Heřmánek, Jana Dítětová, Dana Bartůňková, Monika Pelcová, Václav Vydra a komentář namluvil Luděk Munzar

95 minut, 1.37:1, 35 mm, barevný

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY: