Článek
Past, do které jsme vlezli dobrovolně
Dlouhé roky jsme poslouchali stejnou písničku: „Green Deal je drahý nesmysl, zničí nám průmysl, budeme platit majlant.“ Tomio Okamura nebo Filip Turek si na tomto strašení postavili kariéry. Slibovali, že když zůstaneme u „staré dobré“ ropy a plynu, budeme v bezpečí a v levnotě.
Dnes vidíme výsledek. Ropa letí přes 100 dolarů, plyn na burze skáče o desítky procent za jediné dopoledne. Proč? Protože jsme pořád zaháčkovaní na trubkách, které vedou z míst, kde stačí jeden výstřel, a celá česká ekonomika se zatřese. Ukazuje se, že stačí pár raket nebo dronů a z sliby o levných energiích se rozplynou jak pára nad hrncem.
Účet, který nám brzy přistane ve schránce
Pokud si někdo myslí, že se ho válka v Íránu netýká, protože nemá auto nebo plynem netopí, plete se. Takhle vypadá domino, které se právě rozeběhlo:
- Složenky za energie: Cena elektřiny na burze kopíruje cenu plynu. Pokud konflikt potrvá, čeká nás další vlna přepisování ceníků. Fixace skončí a nové ceny budou bolet. Dvojnásobek stávajících aktuálních cen může být nová realita.
- Drahé jídlo: Moderní zemědělství stojí na hnojivech. A hnojiva se vyrábějí z plynu. Když zdraží plyn o 35 %, zdraží hnojiva a následně i pšenice, pečivo a maso.
- Benzín a nafta: Cena u pump reaguje okamžitě. Pokud se Hormuzský průliv uzavře nadlouho, hranice 50 korun za litr může být jen začátek.
- Všeobecná inflace: Doprava zboží do obchodů stojí naftu. Výroba v továrnách stojí elektřinu. Výsledek? Zdraží úplně všechno – od rohlíku po lednici.
Tohle je ta „jistota“, kterou nám slibovali odpůrci modernizace. Nechali nás napospas globálnímu trhu, který neovládáme. A mnozí z nás jim uvěřili.
Green Deal není charita, ale neprůstřelná vesta
Všichni řešíme peněženky. A právě proto je Green Deal – tedy snaha vyrábět si energii doma, z jádra a obnovitelných zdrojů – tím nejlepším řešením pro naše úspory.
- Vítr a slunce neposílají faktury: Slunce svítí a vítr fouká zadarmo, i když se na Blízkém východě bojuje.
- Energetická svoboda: Každý zateplený dům, každé tepelné čerpadlo a každá česká megawatthodina znamená, že nás nemusí zajímat, jestli je v Perském zálivu klid, nebo ne.
Kritici tvrdili, že přechod na čistou energii bude drahý. Jenže se ukazuje, že nic není tak drahé jako závislost na diktátorech a válečných zónách. Cena, kterou dnes platíme u pump a na složenkách, je „daní za strach“ z modernizace, který u nás tito politici šířili.
Kdo nám lhal do očí?
Když vám někdo tvrdí, že plyn a ropa jsou jistota, a vy pak vidíte, jak vám plyn zdraží o třetinu během jednoho dne, je čas se ptát: Komu to slouží?
Tihle „ochránci lidu“ nás chtěli nechat v zajetí starého světa, který už nefunguje. Tvrdili, že Green Deal je ideologie. Jenže ideologie je chtít pálit plyn od někoho, kdo nás může kdykoliv odpojit. Chtít energii z vlastních zdrojů je čistý pragmatismus a selský rozum.
Co teď?
Dnes už nejde o to, jestli chceme být „eko“. Jde o to, jestli chceme mít na zaplacení nájmu. Současná krize v Íránu je definitivním důkazem, že ti, co Green Deal a soběstačnost odmítali, nám ve skutečnosti škodili. Chtěli nás nechat nahé v dešti a teď se diví, že jsme promokli na kost.
Čím dříve budeme energeticky nezávislí, tím dříve přestaneme být rukojmími cizích válek. To je jediná cesta k trvale udržitelným cenám pro nás všechny.
Fotografie Michael Fed / Unsplash
