Článek
Jezdil jsem i za velké prachy do škol dávat přednášky o duševní hygieně a zdravé sebedůvěře. V posledních týdnech na mě ale zase nečekaně zaútočily staré pocity beznaděje.
Normální konec věcí. Jako když hodíte odpadky do koše nebo babičku do důchoďáku. Zbývá jen dovychovat děti a naspořit si na pohřeb. Žádné další povinnosti ani účel. Všechno se jevilo nemastné neslané. (V mém případě ještě navíc nesladké a nealkoholické.) Měl jsem pocit, že tu jsem už jen na dožití.
Čím dál častěji jsem si ve své noře potřeboval budovat bezpečná místa. Na Spotify jsem si vytvořil playlist s názvem mámy kazeta a nasypal tam hity z osmdesátých let. Přitom jsem vždycky zastával názor, že když začne člověk poslouchat z nostalgie hudbu, kterou by si normálně nepustil, tak se má nechat utratit. Nepomáhala mi ani četba duchovní literatury. Bible, Sri Chinmoy, Vesmírní lidé, Honza Volf, Václav Klaus – všechno k ničemu. Byl jsem vyhořelý a pro své okolí toxický jako jaderné palivo.
Říkal jsem si, že by to asi chtělo změnu. Strávit zbytek života jako milionář, který si jen užívá a po večerech dělá superhrdinu, aby měl nějaké vzrůšo. Začal jsem proto navštěvovat s gamepadem v ruce Batmana, ale nic nového mě nenaučil. Napadlo mě, jestli mi po letech home officu třeba nechybí lidé. Díky změně životního stylu už skoro ani nechodím pokecat do hospody, takže fakt trávím většinu času jen doma s rodinou. Říkal jsem si, jestli bych se neměl zase vrátit pracovat do kanclu, ale po chvilce jsem to zavrhl, protože bych tím přišel o ranní běhání a dcerky by mě nemohly pozorovat, jak dřepím u počítače.
Byl jsem na tom už tak špatně, že jsem se v neděli ráno vzbudil a řekl si, že buď budu trendy, zabiju děti, ženu a pak sebe, nebo si dám pořádnou ozdravnou procházku. Po dlouhém přemýšlení jsem schoval sekeru zpět pod polštář a vyrazil beze slova ven.
A tam sluníčko, zpívají ptáčci, kytičky voní. Matka příroda! Jak jsem na ní mohl zapomenout!
Když jsem se po pětadvaceti kilometrech a dvou pivech vrátil, byl jsem jako znovuzrozený. Pohladil jsem holčičky, obejmul ženu a omluvil se jí, že jí odpouštím to, jak se proti mně s celým světem spikla. Když jsme pak večer znovunabytý mír ještě stvrdili kvalitním sexem, bylo všechno zase v pořádku.
Už mě tedy zase můžete začít zvát do škol, mám spoustu nových rad na rozdávání. Milé děti, když se cítíte špatně, nečichejte toluen, ale radši se jděte projít, čistý vzduch taky umí divy. No a večer pak…
