Chci být učitel, průměrný plat na základce je tento rok 54 488 korun

Chci být učitel. Přesně to si mohl pomyslet kdokoliv, kdo si přečetl tiskovou zprávu MŠMT z února tohoto roku. Samotného mě zpráva potěšila a znovu probudila mé dětské úvahy, kdy jsem chtěl být učitelem. V ní se v souvislosti s rokem 2024 uvádí, že „rozpočet pro regionální školství územně samosprávných celků činí 187,87 mld. Kč.“ Tedy o nějakých 5 miliard více než rok předchozí.

V praxi to znamená, že MŠMT v této zprávě rozepsalo a stanovilo částky pro jednotlivé mateřské, základní a střední školy, a vypočetlo tak platy učitelů pro tento rok. „Průměrný měsíční plat učitelů tak v roce 2024 činí 52 412 Kč.“ To odpovídá 130 procentům průměrné mzdy z roku 2022 vypočtené dle ČSÚ. Pro učitele základních škole je to pak konkrétně 54 488 Kč. A to už je důstojná mzda, která může probudit touhu kdekoho najít uplatnění právě ve školství.

Zdá se tak, že se konečně učitelům blýská na lepší čas a v pořadí 22. ministr školství Mikuláš Bek (STAN) slaví jedno malé vítězství. Novelu školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících už totiž minulý rok podepsal prezident Petr Pavel. Ta stanovuje, že z rozpočtu státu musí jít na učitelské platy minimálně 130 procent průměrné hrubé nominální mzdy. Ovoce už tedy ministr Bek a spolu s ním celá učitelská základna sklízí právě teď.

Na druhou stranu i člověk s elementární znalostí matematických pojmů moc dobře ví, jaké riziko s sebou slovo průměr přináší. To už jsme vlastně sami zjistili na základní škole při typických slovních úlohách. Pokud totiž mají tři děti dohromady tři bonbony, což vychází průměr jeden bonbon na dítě, může to i znamenat, že Karlička má bonbony dva, zatímco Lucinka žádný. U učitelů v tomto navíc hraje zásadní roli různé měsíční odměňování ředitelem školy, ale také třeba platové tabulky s ohledem na praxi pedagoga. Web kurzy.cz tak například dokládá rozdíl v platové třídě 12 mezi pedagogem s praxí do 2 let a nad 32 let. Rozdíl je přesně 9 960 Kč. Ne každý učitel tak logicky na mzdu kolem 54 tisíc měsíčně dosáhne.

I přes negativní důsledky slova průměr ale můžeme být alespoň částečně spokojeni, protože se vláda opravdu chystá naplnit svá slova. Ve svém programovém prohlášení z března minulého roku totiž uvádí, že „budoucnost každé vyspělé země“ je úzce spjata právě s kvalitou vzdělávání. A jen málokdo si umí představit kvalitní vzdělávání bez kvalitních učitelů, které je samozřejmě nutné kvalitně zaplatit. Zdá se tedy, že začínáme být na dobré cestě, a nebudeme tak muset opakovat slova Masaryka, který v rozhovorech s Karlem Čapkem popisuje, že „vesnický učitel za mých mladých let byl chudák; platu mnoho neměl tož si vydělával všelijakým písařením a kostelní službou, zpíval na pohřbech a chodil koledou.“

Budeme-li tedy pozitivně přemýšlející společnost, můžeme se opravdu těšit v oblasti vzdělání a školství na lepší zítřky. Negativní začarovaný kruh se nám totiž může navýšením mezd narušit a přinést zlepšení. Na vysoké pedagogické školy se bude hlásit více studentů, školy budou mít z čeho vybírat, vzroste kvalita vyučování, kvalita studentů, a nakonec z toho budou profitovat naše firmy, stát, ekonomika. Je ale důležité udělat první krok, který už, zdá se, máme úspěšně za sebou.

Zdroje: