Lucie Borhyová: běháním po poli se zbavila dětského hlásku, je víc než jen moderátorka

V psychologii se tomu říká stereotypizace. Tedy jakési zjednodušení obrazu o určité osobě na základě různých oblastí (například oblast povolání). Výsledkem pak může být přístup společnosti, který tuto osobu nálepkuje právě díky konkrétnímu povolání. Občas se díky tomuto přístupu ochuzujeme o pestřejší poznání a dvojnásob to platí právě u lidí.

Typickým příkladem je pro mě Lucie Borhyová. Když pomineme některé odsouzeníhodné bulvární články o jejím životě, troufnu si říct, že většina z nás ji „zná“ pouze z televizních obrazovek jako moderátorku televizních novin. Podobně jsem ji dokonce i představoval ve svém prvním článku. V tomto textu chci jít ale mnohem dál. Představím Lucii Borhyovou mimo moderátorský pultík. Jedná se totiž o velmi inspirativního člověka.

Zdá se mi, jako by i sama Borhyová proti výše zmíněnému nálepkování bojovala. V posledních měsících přijímá pozvání do jednoho rozhovoru za druhým. Trpělivě a stále dokola odpovídá na ty samé otázky. Jako by i jí samé záleželo na tom, aby ji lidé poznali jinak. Nebulvárně. Nespojenou s televizí Nova. Prostě jako normálního člověka.

Osobně jsem si téměř všechny rozhovory z posledních dvanácti měsíců poslechnul. Odkazy na ně najdete ve zdrojích na konci textu. A pro představení Lucie, podobně jako nedávno u Reye Korantenga, jsem zvolil čtveřici slov nebo charakteristik, které ji z mého pohledu po poslechnutí si zmíněných rozhovorů nejvíce vystihují.

Pokud bych se stovky Čechů zeptal na první asociaci ke jménu Lucie Borhyová, troufnu si říct, že by většina z nich bez váhání zmínila slovo moderátorka. Sama Borhyová by ale jistě řekla něco jiného. Ve studiu TV Nova totiž netráví tolik času, kolik by se mohlo zdát. Možná i proto se pokládá hlavně za maminku.

V Osscastu (od 20. minuty), který moderuje Karlos Vémola, dostává Borhyová otázku na délku pracovního dne. „Já myslel, že tam přijdete na šestou, půl sedmou,“ ptá se Vémola a Borhyová souhlasí. „To tak je jakoby pro mě, ano… já přijedu odpoledne, řekněme po odpoledních televizních novinách a svoje televizní noviny si můžu chystat.“ Dále pak ještě dodává (od 43. minuty), že moderuje tři týdny v kuse, které pak střídá týden volna. „A to se snažím samozřejmě maximum času věnovat dětem,“ dodává.

I proto sama říká, že je hlavně maminkou. To je role, kterou zastává bez přestávky. A zároveň si ji maximálně užívá. „Nejvíc se mi líbí role maminky. Jsem nejšťastnější v roli maminky, doma s dětmi,“ prozrazuje v podcastu Autentická výzva (od 7. minuty).

V každém rozhovoru je také Borhyová skvělým parťákem pro tvorbu humoru. Nejen, že se dobrým vtipům zasměje, ale humor dokáže i sama tvořit. Tak například dvakrát si během své moderátorské kariéry „odskočila“ na mateřskou dovolenou. Na adresu jejího parťáka Reye Korantenga, který v moderování pokračoval bez přestávky, se vyjádřila následovně. „Rey vlastně dvakrát po dobu mých mateřských dovolených měl jiné kolegyně. Byl mi dvakrát nevěrnej, a já jemu ani jednou,“ směje se (Osscast od 29. minuty).

Na jiném místě zase vtipkuje o svých začátcích a problémech s dětským hlasem, který nebyl posazený tak, aby byl posluchačovi příjemný. „S tímhle hlasem prostě jít vysílat nemůžeš,“ tenkrát slyšela. A řešení bylo víc než originální. Se svou šéfredaktorkou začala tehdy běhat po polích u Prahy, a vždy, když byla pořádně zadýchaná, a hlas tak měla správně posazený, dostávala od kolegyně instrukci: „Tak a teď mluv, slyšíš, jakej máš ten hlas, víš, jak ho máš posazenej…“ Od té doby se tedy Lucie naučila vhodně pracovat se svým projevem (rozhovor s Petrem Mackem od 7. minuty).

V rozhovoru s Alex Mynářovou na sebe zase Borhyová se smíchem práskla, že se chvíli před vysíláním televizních novin, když si odskakuje na toaletu, nikdy údajně nezamyká. Je to prý příliš riskantní, kdyby se zámek z jakéhokoliv důvodu zaseknul (Český Rozhlas od 24. minuty).

Pokud se chvíli zaposloucháte do slov Lucie Borhyové, jistě také uznáte, že je zkrátka úplně „normální“. Moderátorská ikona chodí třeba běžně nakupovat do supermarketu a často se dá do řeči s místní pokladní. Mimo to ráda vaří, peče, stará se o domácnost (Autentická výzva od 10. minuty).

Přestože by mohla, nerada se chválí a je spíše pokorná, prozrazuje v dalším rozhovoru tentokrát s Janem Říhou (od 4. minuty). Na stejném místě zároveň vtipně komentuje vybavení svého automobilu, že je jako správná žena připravená na vše. V autě má od kapesníků, nožíku, deštníku, deky, prášků na alergii, až po sprej proti klíšťatům snad úplně všechno, směje se.

Pracovitost Lucie Borhyové je přesně tím posledním slovem, které doplňuje kompletní skládačku o ní samotné. Za skoro nejnáročnější období považuje dobu, kdy mimo svou běžnou práci ještě tancovala v televizní soutěži Bailando. Když se pak totiž vracela k moderování televizních novin, tak během líčení dokonce usínala. Mimo televizi se navíc i dnes věnuje dalším projektům. Jednak jde o moderování různých soukromých akcí, zároveň také řídí vlastní nadační fond (Petr Macek od 28. a 39. minuty).

Na jiném místě zase svou pracovitost dokazuje brzkým návratem do zaměstnání. Tady děkuje především vlastní mamince, kterou také mimochodem označuje za svou nejlepší kamarádku. Díky ní se totiž mohla po narození dítěte vrátit poměrně brzy do práce, a i finančně se tak postarat o svou rodinu (Autentická výzva od 9. minuty).

A tak stačí jen chvíli, abychom odbourali vliv stereotypizace, a začali se na lidi kolem dívat více objektivněji. Lucie Borhyová se tak pro nás kromě moderátorky může nově stát normální, vtipnou a pracovitou maminkou.

Zdroje: Český rozhlas, Autentická výzva, Petr Macek, OSSCast, DS Česko