Článek
Mnozí z nás si myslí, že jsou politici banda nezbedníků, kteří zneužívají systém, nic nedělají a státní kasu stojí neúměrné peníze. Do práce nechodí, kradou, na co sáhnou, to zkazí, a tak je lepší je snad skoro ani nemít. Tento stereotyp je možné vidět snad v jakékoliv diskuzi pod politickým článkem.
Když tedy politická reportérka Karolina Brodníčková zveřejnila 14. srpna na webu Novinky.cz text o končících poslancích, kteří se mohou těšit na pět platů na rozloučenou, nebylo překvapením, že se v diskuzi objevil poměrně jednotný názor: Odstupné pro poslance je nezasloužené!
Pokud se ale překleneme přes takovou tu první vlnu nenávisti, případné závisti a vzteku, možná přijdeme na to, že ono těch pět platů docela zasloužených je. A to hned z několika důvodů.
Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová skončí na podzim roku 2025 v roli poslankyně.
- Hned zaprvé je nutné zmínit, že mandát poslance je ze své podstaty práce poměrně nejistá. Není to klasický pracovní poměr, kde si můžete plánovat kariéru na dvacet let dopředu, jak to mnohdy třeba bývá v korporátech. Vyberete si cestu od juniorní pozice a přesně víte, kde budete za pět, sedm, nebo patnáct let. U poslanců je to jiné. Každé čtyři roky rozhodují voliči, zda vás nechají pokračovat, nebo pošlou domů. A také tady se mnohem častěji než v jiných profesích stává, že se z jednoho dne na druhý ocitnete bez příjmu a bez zajištěné nástupní pozice. Zmíním třeba příběh poslance Petra Třešňáka, který v roce 2021 poměrně překvapivě neobhájil mandát poslance, což nesl pochopitelně velmi nelibě.
- Zadruhé je třeba uznat, že poctivý poslanec, který svůj mandát vykonává naplno, rozhodně nemá osmihodinovou pracovní dobu. Politika v jeho podání může znamenat dlouhé hodiny v terénu, cestování, jednání, studování materiálů, neustálou dostupnost a také tlak veřejnosti i médií. Takový Karel Havlíček za ANO je známý tím, že stihne za týden objet tolik akcí a potkat se s takovou spoustou lidí, že mnohdy zvládne práci za dva. Nebo když se podíváte na plán akcí například Matěje Ondřeje Havla a Marka Výborného za Spolu, je třeba uznat, že osmihodinová pracovní doba nemůže stačit ani jim. A tak má tato jejich služba jistou cenu, která by měla být důstojně ukončena.
- A konečně zatřetí. Tak jako se na zaměstnance myslí v prvních měsících po ukončení pracovního poměru formou podpory v nezaměstnanosti, myslí se i na končící poslance právě tímto pětiměsíčním odstupným (nebo přesněji řečeno odchodným). Takové odchodné navíc není automatické. Podmínkou je, aby poslanec do tří měsíců od konce mandátu nenastoupil do jiné veřejné funkce. Pak by totiž nárok zanikal.
Když k tomu navíc přidáme enormní tlak médií a celé společnosti, ztrátu soukromí a často také výhružky, skoro by se chtělo říct, že pět platů není vůbec adekvátní odměna za tak náročnou práci.
Ale jak už to bývá, a to nejen v politice, vše je o lidech. Jistě tak mezi poslanci můžeme najít ty, kteří si na štědrý finanční bonus přijdou neférově, zatímco jiní by si zasloužili mnohem více. Pro mě osobně je to například Markéta Pekarová Adamová, která čelila během svého působení v politice tak otřesným útokům, že jí je žádné odchodné nikdy nemůže vynahradit. Na podzim tohoto roku ze zdravotních důvodů jako poslankyně končí.
A tak je především na nás pečlivě rozlišovat, kterého z končících politiků zařadíme to té či oné skupiny. Odchodné obecně má ale v politice jistě své správné místo.
