Článek
Nemůžu si pomoct a musím sdílet další příběh ze světa služeb. Je to něco, co by se mělo podle mě učit na školách. Jde totiž o čistou praxi, ne teorii. A jak to doopravdy chodí, to je to, co nás přeci zajímá.
Když jsme byli teenageři, tohle ve škole nikdo neučil. Myslím tím – jak vydělat peníze. Přitom kromě získání vzdělání, všeobecného přehledu a dalších ušlechtilých důvodů proč studovat stejně nakonec vše směřovalo jen k zisku „dobré práce“ nebo „co nejlepší práce“.
Učňák jako neúspěch
Karty byly víceméně rozdané jasně už na prvním stupni základní školy. Definitivně se to lámalo na konci druhého. Víš, kde psát měkké i, jak a kde použít v praxi trojčlenku, odhalíš na slepé mapě Indii a víš, kolik poslanců je v poslanecké sněmovně? Ti, kdo většinu z tohoto nezvládli, už byli skoro jistě odsouzeni k neúspěšnému životu někde na učňáku a pak až do důchodu makat rukama. Tedy alespoň tenkrát v našich očích.
A s touto teorií, na které jsem vyrůstal, se asi dva týdny zpět vrátila manželka od kadeřnice (podotýkám kadeřnice s učňákem bez vysoké školy), která odhadem vydělává možná třikrát tolik než průměrný Čech. Spadla mi brada. Článek si můžete přečíst níže.
Jak jsem sehnal elektrikáře
Není to přitom ani čtrnáct dní od manželčiny návštěvy kadeřnice a další podobnou zkušenost mám s dvěma elektrikáři. Jednoho osvědčeného využíváme v Praze. Čas od času, když se něco doma pokazí. Úplně s klidem si za necelou hodinu práce bere tisícovku. A já mu ji samozřejmě ochotně dávám, protože potřebuji fungující termostat a vyřešit několik dalších drobností, které se mi v průběhu měsíců nastřádaly.
Druhá zkušenost se týká naší rodinné chaty. Tu má tchán asi 100 kilometrů za Prahou, kousek od Děčína. Už delší dobu tam nefunguje jedna zásuvka, potřebujeme přesunout vypínač na jinou stranu místnosti, a ještě trochu zlobí světlo v kuchyni.
Na Děčínsku nikoho známého nemáme, takže taková ta klasika, napsat do Googlu „elektrikář Děčín a okolí“ a doufat v úspěch. Podařilo se mi najít jednu facebookovou skupinu, která byla vytvořena vyloženě za poptávkou služeb v téhle oblasti. Nacházím dvě čísla, mám radost a už smolím SMSku. Stručně popisuji, kde chata leží, co bych v ní potřeboval opravit a jestli si nad tím můžeme krátce zavolat. Zároveň se ptám orientačně na cenovku. Odpověď následující.
SMS konverzace mezi mnou a elektrikářem z Děčínska
Trojčlenkou si spočítám, že při 20denním pracovním měsíci, hodinovce 750 Kč a 8 hodinách práce denně se dostaneme na fakturaci 120 000 Kč. Ještě nějaká přirážka u materiálu a peníze na cestu. To vše celou částku o něco zvedne. Naproti tomu jde zase čas trávený v autě s pravděpodobně nižším výdělkem než 750 Kč za hodinu. Pořád se tu ale bavíme o částce přesahující sto tisíc měsíčně. Chcete-li sto tisíc hrubého měsíčně.
Šikovné a prospěšné OSVČ potřebujeme
A ono je to vlastně v pořádku. Sám těmto lidem fandím a rád jim za jejich práci zaplatím. Jsou to dříči, co si peníze zaslouží. Nespoléhají se na stát nebo někoho jiného, že jim dá peníze a práci. Spousta z nich se snaží zajistit vlastní živobytí bez cizí pomoci. Samostatně. Musí být trochu obchodníci, musí mít sebevědomí si o peníze říct, musí být šikovní. Zdá se mi, že je jich nedostatek, takže jsou z tohoto pohledu ve výhodné pozici.
Navíc uznejme sami. Když něco nutně potřebujeme, často se na peníze ani tolik neohlížíme. U zubaře problém se zubem, cenovka dva tisíce, tak je samozřejmě bez rozmyslu dáme. V lékárně jdeme vyzvednout léky, doplatek tisícovka, znovu ji dáme.
Jsem tedy za takové lidi vděčný. Ukazují nám, že pěkné peníze se dají vydělat i jinak, než jít studovat psychologii nebo VŠE. Dnes už totiž souvislost mezi výší vzdělání a měsíčním příjmem není tak jednoznačná, jako tomu bylo možná dříve. Alespoň dle mých nedávných zkušeností.
